Den 27. výročí úmrtí Dahl Roald
Soutěže Diskuze

Životopis : Opelík Jiří

Literární historik, lexikograf, kritik a editor
 Narodil se v rodině bankovního úředníka. Obecnou školu, jeden ročník měšťanské školy a reálné gymnázium vychodil v rodišti. Po maturitě (1950) studoval češtinu a němčinu na FF UP v Olomouci (žák Oldřicha Králíka a Pavla Trosta); absolvoval 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. 1954–1961 byl asistentem na katedře bohemistiky FF UP, z toho 1959–1960 rok nuceně pracoval jako pomocný dělník ve slévárně šedé a tvárné litiny Moravských železáren v Olomouci. Od 1957 absolvoval pětiletou externí vědeckou aspiranturu na FF UJEP v Brně u Josefa Hrabáka. Hodnost CSc. získal 1963 prací Románové dílo Václava Řezáče, titul PhDr. 1967 na základě kandidátské disertace, 1992 se habilitoval na FF UP v Olomouci monografií Josef Čapek. Od roku 1961 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV: v 60. letech jako vědecký pracovník v oddělení dějin české literatury 20. století, od roku 1973 byl členem oddělení lexikografie a podílel se v něm autorsky i redakčně na Lexikonu české literatury, v lednu 1991 se pak stal jeho vedoucím redaktorem; od 1993 zastával v ÚČL funkci vedoucího oddělení dějin české literatury a lexikografie. Na konci roku 1998 odešel do důchodu.
 
Publikuje od roku 1954 (poprvé v České literatuře). Po konec 60. let postupně uveřejňoval své kritiky, články a studie v Literárních novinách (Literárních listech, Listech), Kultuře, Kulturní tvorbě, Plameni a zejména v brněnském měsíčníku Host do domu. V 70. a 80. letech přispíval sporadicky do České literatury a pravidelně do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků, který posléze (od č. 26, 1987) začal spolu s Marií Štemberkovou a Petrem Koháčkem též redigovat. Po roce 1989 pouze příležitostně píše do Literárních novin a České literatury, Sborníku prací filozofické fakulty brněnské univerzity a opět pravidelně do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. Napsal řadu předmluv či doslovů k dílům českých autorů 20. století, nejednou ke svým vlastním edicím. Od roku 1982 spolupracuje se slovníkem Österreichisches biografisches Lexikon, vydávaným ve Vídni. – Uspořádal (s dalšími) rukopisný sborník Rudolfu Havlovi k sedmdesátinám (1981). – Některé kratší příspěvky podepisuje iniciálami J. O. nebo šiframi jo a jop. Ojediněle užil pseudonymů Georges a Georges Bouron.

 Jiří Opelík se celoživotně zabývá českou literaturou 20. století. Už ve výchozím období své tvůrčí aktivity se představil ediční činností a v první polovině 60. let se etabloval jako lexikograf svým autorským a zejména redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Současně se profiloval literárněhistorickými studiemi, k nimž prvořadě náleží syntetické pojednání o české próze 30. let a monografická kapitola o Ivanu Olbrachtovi, které vypracoval pro čtvrtý svazek Dějin české literatury (vydaný však až v 90. letech). Od poloviny 50. let Opelík vystupoval také jako interpret a kritik soudobé poezie a prózy. Tvorbu jednotlivých autorů (mj. Viléma Závady, Josefa Kainara, Oldřicha Mikuláška, Jana Skácela, Josefa Strnadela, Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka) sledoval v širokém záběru, zajímal ho stejně tak text jako životní dosah díla. Cestu k soudu si přitom vždy otvíral důkladnou analýzou tvaru a významového směřování; jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost nebo nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality (reprezentativní výbor Nenáviděné řemeslo).
Na počátku tzv. normalizace se Opelík kritiky vědomě vzdal a začal se věnovat výhradně literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Výbor Milované řemeslo shrnuje jeho studie a články věnované zvláště literatuře 20. století (mj. Petr Bezruč, Ivan Olbracht, Karel a Josef Čapkovi, Vladislav Vančura, Jiří Weil, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Oldřich Králík). V monografii Josef Čapek uvedl autorovu literární tvorbu do souvislosti s jeho životními osudy a jeho výtvarným dílem, ale i do kontextu soudobého umění. K Čapkovu literárnímu dílu se později vrátil i prohloubeným výkladem v reprezentativní obrazové monografii (napsané s Jaroslavem Slavíkem). Esejistickým stylem napsal také monografii Holanovské nápovědy, v níž Vladimíra Holana představil jako významného básníka-existencialistu.
Profil literárního vědce Jiřího Opelíka významně doplňuje jeho autorská a redaktorská práce na Lexikonu české literatury a bohatá činnost ediční, v níž opět dominuje jeho zájem o dílo bratří Čapků; z jeho edic 90. let vyniká výbor z literárněvědných prací Oldřicha Králíka (Osvobozená slova, Platnosti slova) a soubor poezie Jana Skácela.

BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Nenáviděné řemeslo (výbor z kritik a statí, 1969); Krajina rodu v díle Františka Hrubína (studie, 1970, + V. Závada); Josef Čapek (monografie, 1980); Josef Čapek (obrazová monografie, 1996, J. O. literární část, výtvarná část J. Slavík); Milované řemeslo (výbor statí, 2000); Holanovské nápovědy (monografie, 2004).
Účast v týmových pracích: Slovník českých spisovatelů (1964, též redig. s R. Havlem); Jak číst poezii (1963; přeprac. 1969, též redig. ); Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Lexikon české literatury 1 (1985), 2/1 a 2/2 (1993), 3/1 a 3/2 (2000, všechny též redig. , s dalšími); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Český Parnas. Vrcholy literatury 1970–1990 (1993); Dějiny české literatury 4 (1995); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 (1995).
Příspěvky ve sbornících: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci. Jazyk – Literatura (1955); Pro a proti. Kritická ročenka ‘61, ‘62, ‘63 (1962, 1963, 1964); Almanach Klubu čtenářů 1962 (1963); Sborník Národního muzea v Praze, řada C, sv. 11 (1964); Příběhy pod mikroskopem (1966); Cesty k dnešku 2 (1966); Struktura a smysl literárního díla (1966); Literárněvědné studie (1972); Slunce v třezalkách (k šedesátinám J. Strnadla, 1972); Josef Čapek /1887–1945/. Obrazy, kresby (katalog výstavy NG Praha, 1979); Sborník Národního muzea v Praze, řada A – Historie, sv. 41 (1987); Literární archiv (1987, 1989); Ars philologica slavica. Festschrift für H. Kunstmann (München 1988); Sborník prací FF brněnské univerzity, řada D (1993); Slovo v úzkosti a naději (k sedmdesátinám A. Kratochvila, 1994); Badatelská metoda O. Králíka v kontextu soudobé literární vědy (1998); Josef Čapek 1887–1945 (1998).
Uspořádal, vydal a redigoval: F. X. Šalda: Kritické projevy 8 (1956, s M. Komárkem a O. Králíkem) + Čteme z F. X. Šaldy (1981, s V. Forstem a L. Lantovou); J. Čapek: Stín kapradiny (1957) + Dvojí osud (dopisy J. Č. J. Pospíšilové, 1980, s J. Dostálem a J. Slavíkem) + Oheň a touha (básně a překlady z koncentračního tábora, 1980); J. Čapek. Malá čtenářská bibliografie (1956); A. Zápotocký: Vstanou noví bojovníci (1957); I. Kříž – J. Tomeček a moravská próza 1945–1958. Malá čtenářská bibliografie (1958); V. Řezáč: O pravdě umění a pravdě života (1960) + Slepá ulička (1972); V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů a jiné veselohry (1966, s V. Justlem a R. Skřečkem); J. Weil: Hodina pravdy, hodina zkoušky (1966); I. Olbracht: Dopis z Československa (1967); Bezručiana 1967 (1967, s V. Justlem, též přisp. ); S. K. Neumann: S městem za zády, Jelec, Prózy knižně nevydané (1969, in Spisy S. K. N. , sv. 6); J. Kainar: Bláznův kabát (1972); J. Uher: Kapitoly o lidech kočovných a jiná próza (1973); J. Sumín: V aréně života (1973); V. Martínek: Stavy rachotí, Kus života (1979); K. Čapek: Dopisy ze zásuvky (V. Hrůzové, 1980, rev. vyd. pod tit. Karel Čapek Věře Hrůzové. Dopisy ze zásuvky, 2000) + Listy z let budoucích, Bajky z let budoucích (1990) + Tichý hlas. Neznámé i známé texty z roku 1938 (2005); J. Čapek – K. Čapek: Dopisy z mládí (1982, s T. Halíkem a J. Slavíkem) + K. Č. : Poměr estetiky a dějin umění, J. Č. : Umění přírodních národů (1985) + Filmová libreta (1989, s P. Taussigem); M. Halík: Karel Čapek. Život a dílo v datech (1983); Č. Kramoliš: Vězením a vyhnanstvím (1983); Láska a smrt (výbor lidové poezie v uspoř. F. Halase a V. Holana, 1984); Lehký harcovník. Antologie českého literárního eseje 2. Léta desátá a dvacátá 20. století (1986); Karel Čapek ve fotografii (1991); K. Scheinpflug: Můj švagr Karel Čapek (1991, revid. vyd. 2007); J. Skácel: Třináctý černý kůň (soubor próz, 1993, dopl. 2001) + Básně 1, 2 (1995, 1996) + Jedenáctý bílý kůň (1996) + Básně pro děti (1996) + Na koni páv a smrt a moruše (1997) + O pejsku Ťapovi, výru výrovi, slavíčku slavíkovi a kočičce, která se moc styděla (1998) + Květy z nahořklého dřeva (2000); O. Králík: Osvobozená slova (1995) + Platnosti slova (2001, s J. Schneiderem); J. Čapková: Vzpomínky (1998); J. Seifert: Třeba vám nesu růže (1999); J. Skácel – J. Fried: Vzájemná korespondence (2001); J. L. Fischer: Listy o druhých a o sobě (2005).
Vytvořil: ota61
Upravil: ota61
Zdroj: Slovník českých spisovatelů od r.1945

'Životopis autora Opelík Jiří'


Hledej


Dnes je 23.11.2017
Před 56 lety se narodil(a) Ablow Keith

Nápověda Kniha návštěv Fórum Kontakt
Help Kniha
návštěv
Fórum Kontakt



Fórum

28.02.2016 22:00:51

"Volný čas..."
Irous
Přečíst tento příspěvek na fóru...

04.03.2015 21:21:53

"Volný čas..."
Libor82
Přečíst tento příspěvek na fóru...

21.11.2014 17:14:38

"Volný čas..."
juliajuli09
Přečíst tento příspěvek na fóru...

Facebook ikonka
Staňte se fanouškem



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Odkazy: | Zóna24 | Videokatalog firem - Zóna24 | Zóna24média | VyhrajKnihu.cz |
| Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Publikování | Odkazy | Kontakt | RSS 2.0 |