Müller Vladimír
* 08.08.1904 - † 02.10.1977
* Praha
0%
Müller Vladimír - Životopis
* 8. 8. 1904, Praha† 2. 10. 1977, Praha
Prozaik, překladatel, dramatik, divadelní kritik
Pocházel z rodiny obchodníka, jeho vzdáleným příbuzným (prastrýcem) byl spisovatel Josef Svátek (1835–1897). Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1915–1924) studoval na FF UK dějiny moderních literatur se zřetelem k divadlu (1925–1929, u F. X. Šaldy a Václava Tilleho, PhDr. 1930 prací Molière v Čechách). 1924–1925 konal vojenskou službu. 1927 se jako herec podílel na prvních představeních Vest Pocket revue Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Od 1930 byl externím a od 1932 řádným redaktorem kulturní rubriky Národních listů (do 1935, měl na starosti divadelní a filmové referáty). Zároveň od 1933 spolupracoval s Čs. rozhlasem, jehož zaměstnancem pak byl 1936–1943 (lektor v literárním a dramatickém oddělení, dramaturg a literární referent, režisér a krátce i vedoucí slovesného odboru). 1943 se stal dramaturgem divadla Uranie v Praze. Po uzavření divadel (1944) byl vyreklamován pro filmové práce. 1945 se vrátil jako kulturní redaktor do Čs. rozhlasu, 1946 se stal referentem pro divadlo, rozhlas a film ve Státním úřadu plánovacím a 1947 dramaturgem Čs. státního filmu. V polovině roku 1948 se vzdal funkce a pracoval jako externí člen lektorského sboru. 1949–1958 působil jako vedoucí dokumentačního oddělení Čs. divadelního a literárního jednatelství (později Dilia) v Praze. Od 1958 byl ve svobodném povolání a externě spolupracoval s Divadelním ústavem, nakladatelstvím Orbis a Čs. rozhlasem, pro nějž zvláště v 50. letech připravil řadu adaptací.
Publikoval v Českém jevišti, Rozpravách Aventina, Čs. divadle, Hostu, Cestě, Národních listech, Literárních novinách, Listech pro umění a kritiku, Národním osvobození, Národní práci, Čteme, Věstníku Radiojournalu, Právu lidu, Lidových novinách, Panorámě, Svobodném slově, Světě práce, Svobodném Československu, Divadle, Práci, Lidové demokracii, Divadelních novinách aj. Řídil edici Knížky o umění v nakladatelství J. R. Vilímek (1942–1948). Pro Čs. rozhlas zdramatizoval prózy Aloise Jiráska (Filozofská historie, 1937), Alexandra Dumase (Tři mušketýři, 1938), Zikmunda Wintra (Rozina sebranec), Ignáta Herrmanna (U snědeného krámu), Oskara Wilda (Cantervillské strašidlo, všechny tři 1939), Josefa Kajetána Tyla (Rozina Ruthardova, 1956) aj. ; upravil hry Pierra-Agustina Carona de Beaumarchaise (Lazebník sevillský, též překlad), Bjønsterna Bjørnsona (Bankrot), Nikolaje Vasiljeviče Gogola (Revizor), Henryka Ibsena (Opory společnosti), Lope de Vegy (Sedlák svým pánem), Molièra (Lakomec, Zdravý nemocný, též překl. ), Williama Shakespeara (Hamlet, Romeo a Julie, Král Lear, Othello, Zimní pohádka), Fridricha Schillera (Valdštýn), Augusta Strindberga (Královna Kristina), Lva Nikolajeviče Tolstého (Živá mrtvola) aj. Sám napsal rozhlasové hry Rybnikář Kuba (námět totožný se stejnojmennou divadelní hrou, 1942) a Zrádce Arnošt Ottowalský (1948) a řadu rozhlasových pásem. Müllerův román Žebrák s erbem zdramatizoval pro rozhlas František Pavlíček (1947). Hru Rybnikář Kuba zhudebnil Maxmilian Hájek jako operu Rožmberští rybnikáři (1958). Doslovem a soupisem repertoáru Müller opatřil knihu Leopoldy Dostalové Herečka vzpomíná (1960). Jeho nevydané vzpomínky a práci Shakespearovské kapitoly I–V, věnované shakespearovským inscenacím na českých scénách, jsou uloženy v pražském Divadelním ústavu.
Užíval jmen V. K. Müller, Vlad. K. Müller a šifer -ll-, -rm-, (rM), VKM, vkm, V. M. , -r.
Všechny Müllerovy prozaické práce čerpají námětově z minulosti, z doby vlády Rudolfa II. a z třicetileté války, a opírají se o skutečné příběhy vytěžené především z archivů Rožmberků a pánů z Hradce. Zájmem o životní všednost na pozadí tzv. velké historie se hlásí k wintrovské tradici, vesměs však mají charakter oddechové četby založené na poutavém ději a prvoplánovém vypravěčství. Lidské osudy líčí Müller s důrazem na jejich náhlé zvraty (Vrhcáby osudu) a na pomíjivost osobních cílů, ať již touhy po slávě (Meč a srdce) a lásce (Bloudění Dorotky vojandy, Neúplatný ortel), po dálkách a poznání (Dobrodružství Turčka z Mitrovic), či po penězích, moci a postavení (debut Žebrák s erbem, Mumraj grošů). Do stejného námětového okruhu patří i Müllerovo drama Rybnikář Kuba.
Dramatu se Müller věnoval především jako kritik, rozhlasový praktik (adaptátor, překladatel a režisér), a zejména po 1945 jako editor děl českých klasiků 19. století. V divadelněhistorických pracích se zaměřoval zvláště na dominantní postavy českého divadelního realismu (publikace o Ladislavu Stroupežnickém, Františku Adolfu Šubertovi a Eduardu Vojanovi), nevyhýbal se však ani jiným obdobím (doplněné vydání Vondráčkových Dějin českého divadla, beletrizovaná historie první české scény ve Vyprávění o Národním divadle apod. ).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie, práce o literatuře a divadle: Žebrák s erbem (R 1941; uprav. 1946); Rybnikář Kuba (D, b. d. , 1942, i prem. ; přeprac. , rozmnož. , 1954); Pětilistá růže (PP 1943); Meč a srdce (PP 1946); Bloudění Dorotky vojandy (P 1946); Pověsti stověžatého města (1946); Naši furianti Ladislava Stroupežnického (studie, 1947); F. A. Šubert (medailon, 1949); Lad. Stroupežnický (medailon, 1949); V. Kl. Klicpera (medailon, 1949); Eduard Vojan (obrazová publikace se studií, 1953, s J. Trägrem); Vojanův Štědrý den 1869 (P, bibliof. , 1956; v publikaci je uvedeno chybné vročení 1949); Dějiny českého divadla (knihkupecký leták, 1957); Vyprávění o Národním divadle (1963); Dobrodružství Turčka z Mitrovic (R pro ml. , 1964); Mumraj grošů (R 1970); Vrhcáby osudu (PP 1974); Neúplatný ortel (R 1978); dramatizace: Pro českou Thálii (D, rozmnož. , 1951, prem. s tit. Thálie v Padolí 1958, podle A. Jiráska); Cvrček u krbu (D pro děti, rozmnož. , 1956, prem. 1957, podle Ch. Dickense); Nebohý pan Poděs (D, rozmnož. , 1957, prem. 1958, podle L. Holberga).
Překlad: P. - A. de Beaumarchais: Lazebník sevillský (rozmnož. , 1953); J. Castle: Let do nebezpečí (podle A. Haileyho; D pro rozhlas; knižně 1972, 2 cd 2003).
Účast v týmových pracích: Masarykův slovník naučný (od 1929); Ottův slovník naučný nové doby (od 1930).
Uspořádal a vydal: L. Stroupežnický: Paní mincmistrová, Naši furianti (1950) + Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová (1952, od 1958 se společným tit. Mikuláš Dačický z Heslova) + Naši furianti (1968); Z korespondence Jiráska dramatika (rozmnož. , 1951); J. Štolba: Na letním bytě (rozmnož. , 1951) + Vodní družstvo (rozmnož. , 1955); Český tragéd Eduard Vojan (soupis materiálů k výstavě, 1953, s L. Kopáčovou); J. K. Tyl: Fidlovačka (1953); Kupec z Wenedyku nebo Láska a Přátelstwo. Makbet, Wůdce šottského wojska. Dvě rokokové povídky ze Shakespeara (rozmnož. , 1954); A. Jirásek: Kolébka (1955); V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý (rozmnož. , 1954) + Lhář a jeho rod (rozmnož. , 1956) + Divotvorný klobouk (rozmnož. 1959); F. A. Šubert: Jan Výrava (D, rozmnož. , 1956); J. Vondráček: Dějiny českého divadla 1. Doba obrozenská 1771–1824, 2. Doba předbřeznová 1824–1846 (1956–1957, též doplňky); Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957 (sb. , 1958, s dalšími); F. F. Šamberk: Palackého třída 27 (D, rozmnož. , 1951) + Jedenácté přikázání (D, rozmnož. , 1956); J. J. Kolár: Mravenci (rozmnož. b. d. ); L. Dostálová: Herečka vzpomíná (P, 1960, doslov, seznam literatury a repertoáru).
Zvukové nosiče: Herecký portrét Ladislava Peška (vybral a uspořádal, LP, 1966); Bratří Čapkové a Karel Čapek: Album scén z divadelních her (vybral a uspořádal, 3 LP, 1967); W. Shakespeare: Othello (rozhlasová úprava překladu J. V. Sládka, CD, 2001).
'Životopis autora Müller Vladimír'