Neumann Stanislav
* 17.10.1927 - † 18.09.1970
* Praha
0%
Neumann Stanislav - Životopis
* 17. 10. 1927, Praha† 18. 9. 1970, Praha
Básník, překladatel, publicista
Vnuk básníka Stanislava Kostky Neumanna (1875–1947), syn herce Stanislava Neumanna (1902–1975). Studoval v Praze na Francouzské obecné škole a na Akademickém gymnáziu. Maturoval až 1946, neboť v březnu 1945 byl pro účast na odboji v ilegální skupině Předvoj zatčen a vězněn na Pankráci a v Terezíně; nemocen skvrnitým tyfem byl propuštěn 4. 5. 1945. Bezprostředně po válce se horečně věnoval politické činnosti v KSČ a v mládežnickém hnutí. 1946 začal studovat na Sorbonně v Paříži, kde se také oženil (jeho první ženou byla Claudia Ancelotová /1925-1997/, pozdější překladatelka české literatury do francouzštiny), ale po dvou semestrech byl odvolán do Prahy a 1947–1948 pracoval v aparátu ÚV SČM (Svaz české mládeže). Ve studiích pokračoval dálkově na FF UK, po šesti semestrech však školu opustil (1951). 1949–1951 působil jako šéfredaktor Státního nakladatelství dětské knihy. Poté absolvoval vojenskou službu (1951–1952) v redakci Čs. vojáka, kde setrval až do 1955 jako voják z povolání (1952 se podruhé oženil s Janou Barešovou /1932-2002/, dcerou Gustava Bareše ). 1955–1958 pracoval opět v aparátu Čs. svazu mládeže, nejdříve jako tajemník MV ČSM v Praze a později jako člen ÚV ČSM. 1958–1963 byl v nakladatelství Mladá fronta vedoucím redaktorem časopisu Práce mladých. (Jako svazácký funkcionář se Neumann zabýval mezinárodním mládežnickým hnutím a hojně cestoval – účastnil se mj. festivalu v Moskvě a na Kubě. ) 1963 přešel do diplomatických služeb: nejdříve krátce pracoval na ministerstvu zahraničí a téhož roku byl jmenován druhým tajemníkem velvyslanectví ve Varšavě. 1967 se zde stal prvním tajemníkem, 1969 obviněn z pravicového oportunismu, přeložen zpět do Prahy. Na základě intervence svého otce byl prověřován v rámci kompetence ÚV KSČ s přihlédnutím k rodinné tradici, a tak se mohl udržet ve službách ministerstva zahraničí. V depresi z politické deziluze a z poměrů na ministerstvu i v KSČ podstoupil 1970 psychiatrické léčení a vzápětí spáchal sebevraždu.
Od 1945 publikoval v Rudém právu (zde básnický debut) a ve Studentském časopise, Práci mladých, Mladé frontě, Směně, Čs. vojáku, Tvorbě, příležitostně v Literárních novinách, Novém životě, Životě strany, a také v sovětském deníku Komsomolskaja pravda (Moskva). Psal i texty k písním (např. Pochod pětiletky). Nesoustavně používal šifry nn (např. v Práci mladých).
Neumann patřil brzy po únoru 1948 ke známým „svazáckým básníkům“, kteří s naivním optimismem oznamovali příchod epochy socialismu. Těžiště jeho snah spočívalo v delší lyrické poemě se silnými deklamačními rysy, inspirované zčásti pozdější poezií Vladimira Majakovského (prvotina Sto deset procent štěstí byla komponována jako recitační pásmo). Tento útvar se mu stal východiskem zbásnění základních hodnot socialismu v básnickém životopise Josifa Vissarionoviče Stalina (Píseň o Stalinu) i v nadšené apoteóze „nového života“ s jeho závaznou družností a novým soudružským vztahem k ženě, bojovností, oddaností ke komunistické straně a jejím vůdcům i s nesmiřitelnou nenávistí k „imperialismu“ (Píseň o lásce a nenávisti). Neumannovo neosobní splynutí s dobovou normou mu znemožnilo podílet se na následných ozdravujících procesech v literatuře. Kontakt s tvorbou literárních vrstevníků neobnovily ani pokusy o literární zužitkování funkcionářských festivalových zážitků (Festivalová setkání, Neexotická Kuba).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie, publicistika a práce o literatuře: Sto deset procent štěstí (B 1947, i scénická prem. s tit. Sto deset procent radosti); Píseň o Stalinu (B 1949); Čtenářský kroužek (brožura, 1950); O Mladé gardě A. Fadějeva (brožura, 1951, s A. Jelínkem); Píseň o lásce a nenávisti (B 1952); Na věčné časy 1, 2 (text k obrazové publikaci, 1955 a 1959, obrazovou část uspoř. D. Foll); Cestou komsomolské slávy (brožura, 1958, s A. Valigurovou); Festivalová setkání (Rp 1959); Neexotická Kuba (Rp 1961).
Hudebnina: Pochod pětiletky (1957, hudba: E. F. Burian).
Překlady: A. L. Bartová: Čtrnáctiletý (1951); Leť, bílá holubičko! (antologie polské poezie, 1951, s dalšími); Jsme sovětská mládež (antologie sovětské poezie, 1953, s dalšími); I. F. Popov: Na sklonku noci (1959).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Čelem k vesnici (1953); Křídla míru (1953); Mládí světa (1953); Repertoární sborník 1–3, 5 (1953, 1954); Domove líbezný (1954); Láska i nenávist (1954); Setkání v Bukurešti (1954); Úrodou novou voní lány (1954); Stalin je život lidí budoucích (1954); Základní otázky umění, kulturní revoluce a kulturní politiky KSČ (1959); Patnáct májů – Pätnásť májov (1960).
Uspořádal a vydal: Čas věrnosti a zrady (pásmo poezie, rozmnož. , 1958).
'Životopis autora Neumann Stanislav'