Čapek Josef
* 23.03.1887 - † 25.02.1945
* Hronov
70%
Čapek Josef - Životopis
Malíř a spisovatel, básník, prozaik, esejista a dramatik, autor samostatných knih i knih, které napsal společně s bratrem Karlem; vůdčí zjev generace častokrát pojmenované po něm a jeho bratru, jedna z nejvšestrannějších i nejvýznamnějších osobností české kultury mezi dvěma světovými válkami.
Narodil se 23.3.1887 v Hronově, v rodině báňského lékaře, jako prostřední ze tří sourozenců, mladšího bratra Karla (1890-1938) a starší sestry Heleny (1886-1961). Dětství prožil v Malých Svatoňovicích a v Úpici. Ve Vrchlabí vychodil dvouletou tkalcovskou školu (1901-03), a protože jeho školní prospěch nebyl valný, musel načas pracovat jako dělník v prádelně. V Praze vystudoval uměleckoprůmyslovou školu (1904-08) a už tehdy navázal mnohostranné styky s tehdejším uměleckým děním, ovlivněným expresionismem a kubismem. V letech 1910-11 pobýval v Paříži a navštívil i Španělsko. Po návratu do Čech se stal jedním ze zakladatelů Skupiny výtvarných umělců (1911) a redaktorem jejího časopisu Umělecký měsíčník (1911-12); později redigoval i orgán výtvarného spolku Mánes Volné směry (1912-13). Už v této době vznikaly i jeho první práce literární, většinou ve spolupráci s bratrem Karlem. Spolu s ním se podílel na vydání generačního Almanachu na rok 1914 a v r. 1918 na vzniku výtvarně umělecké skupiny Tvrdošíjných. Po celé meziválečné období se vedle malířství, knižní grafiky a scénického výtvarnictví věnoval činnosti novinářské a literární. Spolu s bratrem Karlem působil nejprve v Národních listech (1917-20), později v Lidových novinách (1921-39). 1.9.1939 byl zatčen gestapem a po dobu bezmála šesti let vězněn v několika koncentračních táborech Dachau, Buchenwald, Oranienburg-Sachsenhausen, Bergen-Belsen). 25.2.1945 byl odeslán ze Sachsenhausenu do Bergen-Belsenu; zemřel v jednom z vězeňských transportů, nakažen skvrnitým tyfem. Jeho literární dílo, nepříliš rozsáhlé, ale myšlenkově bohaté, bylo za umělcova života zastiňováno jak jeho vlastním dílem malířským, tak popularitou Karlovou. Teprve s odstupem let stalo se zřejmým, že také jako spisovatel - básník, prozaik, dramatik a esejista - patřil Josef Čapek k největším zjevům moderní české kultury. Šest knih napsal ve spolupráci s bratrem Karlem, ostatní sám.
Ze společné dílny vzešla Krakonošova zahrada (1918), obsahující v autokritickém výběru prozaické prvotiny z let 1908-11. Titul knížky naráží na místa společně prožitého dětství. Sedmero povídek, vydaných s názvem Zářivé hlubiny (1916) a vznikajících v letech 1910-12, bývalo často spojováno s hnutím novoklasicistickým, které dávalo přednost přesné dějové skladbě a stručnému záznamu postav před citovým úchvatem a dušeslovným popisem.
Společná dramatická prvotina bratří Čapků Lásky hra osudná (časopisecky 1911, pak v Zářivých hlubinách) byla ve své době zcela ojedinělým pokusem vybočit z tradičních žánrových mezí české komediografie a navázat na základy renesanční divadelnosti.
Dalším společným dílem bratří Čapků byla alegorická komedie Ze života hmyzu (1922).
K žánru filozofické revue, kterým byl obohacen vývoj nejenom našeho ale i celoevropského dramatu, se vrátila hra Adam Stvořitel (1927), třetí a poslední společná hra. Přemíra abstrakce, didaktičnosti a filozofování a spolu s tím i skutečnost, že Adam Stvořitel jako by byl zopakoval všechny leitmotivy jejich předchozí tvorby, to všechno způsobilo, že se Čapkové jako dramatičtí autoři nadlouho odmlčeli.
Samostatná linie Josefovy literární tvorby počíná dvěma knížkami lyrizujících próz Lélio (1917) a Pro delfína (1923). Obě vznikaly v letech první světové války a mají tedy společné myšlenkové východisko s povídkovými cykly Karla Čapka Boží muka a Trapné povídky.
Už v těchto Čapkových prózách je vytvořen okruh témat a motivů, které jsou v osnově i jeho jediné samostatné hry Země mnoha jmen (1923).
Z kontextu Čapkovy prozaické tvorby vybočuje nejvíce jeho Stín kapradiny (l930), baladická novela s „tajemstvím".
Kulhavý poutník (1936) je kniha Čapkových meditací o životě a nad životem, dílo, v němž skepse spekulujícího rozumu je překonávána láskyplnou pozorností básníka k životní realitě, jaká je a jak ji prožíváme.
Kulhavý poutník je knížka ojedinělá, a to nejen v kontextu české prózy třicátých let, ale v celé moderní české literatuře. Jejím pokračováním jsou do jisté míry deníkové zápisy z let 1936-39, vydané teprve po Čapkově smrti s názvem Psáno do mraků (1947).
Ideál jednoty tvůrce a díla, jejich mravní podmíněnosti a souvztažnosti dokázal naplnit i ve svých Básních z koncentračního tábora (1946), jedné z nejhlubších českých knih o lidském životě.
Rozsahem nevelká, ale umělecky významná byla Čapkova tvorba určená dětem (a spolu s nimi i dospělým): Povídání o pejskovi a kočičce, jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech (1928); Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové (1932), dramatizace pohádky O tlustém pradědečkovi a loupežnících ze společné knížky Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Povídejme si děti (posmrtně, 1954). Podobně jako v pohádkách Karla Čapka je i v základech Josefova pohádkového vyprávění prastará motivika lidové obraznosti; je však neustále oživována poetičností moderní doby, přičemž různé anachronismy, vznikající ze vzájemného spojení obou představových oblastí, podporují komický a rozmarně zábavný účin jednotlivých dílek, zalidněných kromě tradičních pohádkových bytostí i lidmi z reálného okolí. Nemenší pochopení pro dětský svět a jeho obraznost projevil Josef Čapek i jako malíř a ilustrátor.
V poměrně rozsáhlé a různorodé produkci tzv. menších literárních forem a pomezních žánrů tvoří nejsourodější celek Čapkovy knížky o umění: Nejskromnější umění (1920), Jak se dívat na moderní obrazy (1935), Umění přírodních národů (1938).
Málo o mnohém (1923), Umělý člověk (1924), Ledacos (1928), Rozpomínky (1947) a O sobě (1958) přinášejí výběr Čapkovy fejetonistiky, kulturní publicistiky i vzpomínkových próz, dokreslujíce nejedním významným detailem celkový profil umělecké osobnosti, tak mnohostranně i hluboce zakotvené v kulturním dění meziválečných let.
'Životopis autora Čapek Josef'