Facebook ikonka Staňte se fanouškem Knihovničky na Facebooku
Soutěže Diskuze

Životopis : Hrabal Bohumil


Prozaik, který od opožděného debutu v polovině 60. let patří mezi nejčtenější a nejdiskutovanější tvůrce; navázal na tradici hovorové prózy a hospodské rozprávky v duchu Haškově a Johnově.
 
Narodil se 28.3.1914 v Brně-Židenicích, rodina však pocházela z Konice na Prostějovsku. Obecnou školu navštěvoval v Nymburce, kde byl otec správcem pivovaru. Do gymnázia vstoupil v Brně (1925-26), ve studiích však pokračoval a maturoval na reálce v Nymburce (1934). Další rok vě­noval studiu latiny a přípravě na doplňovací maturitu na reálném gymná­ziu (složil ji v Českém Brodě, 1935), aby mohl studovat právnickou fakultu v Praze (1935-39); doktorátu dosáhl v březnu 1946. Po uzavření vysokých škol (1939) vystřídal řadu zaměstnání: byl úředníkem na notářství v Nymburce (do září 1940) a na obchodní škole v Praze (do února 1941); skladníkem spotřebního a výrobního družstva železničních zaměstnanců v Nymburce (do března 1942), dělníkem a později výpravčím ČSD v Kostomlatech (do září 1946). Poté působil jako pojišťovací agent Živnosten­ského fondu v Praze (do září 1947), jako obchodní cestující (do června 1949). Pak nastoupil jako brigádník ve Spojených ocelárnách Kladno. V červenci 1952 utrpěl těžký úraz a dlouho se léčil. Od října 1954 praco­val jako balič starého papíru ve Sběrných surovinách v Praze a od února 1959 jako kulisák a statista v Divadle St. K. Neumanna v Praze-Libni. Od ledna 1962 je spisovatelem z povolání.
Při vystoupení na veřejnost měl za sebou už dlouholeté období přípra­vy, zrání, pokusů. Okouzloval jej poetismus a surrealismus, V. Nezval, J. A. Rimbaud, G. Apollinaire. S přítelem violoncellistou Karlem Matýs­kem se pokusil na jaře 1945 vzkřísit poetismus a sepsali Manifest neopoetismu. Své verše (v r. 1949 měl připravenu rukopisnou sbírku) Hrabal knižně nevydal, a také od jeho první dokončené povídky Jarmilka (zařa­zena později do knihy Pábitelé, vznikla už v r. 1950) k vstupu na veřej­nost uplynula řada let. V rukopisech z 50. let se střídá surrealistická aso­ciativní próza s naturalistickými obrazy ze života, v nichž mu byli obdivo­vanými učiteli Isaak Babel a Jurij Tyňanov.  
První Hrabalova kniha vyšla v době, kdy bylo autorovi už 49 let. Jme­novala se Perlička na dně (1963). Předcházelo jí však samostatné vydání dvou povídek pod názvem Hovory lidí (1956, vyšlo jako příloha Zpráv spolku československých bibliofilií v Praze). V Perličce na dně a v Pábitelích (1964) se ustálil základní tvůrčí typ Hrabalův. Autor chápe život jako velké dobrodružství plné neočekávaných setkání a náhod. Pracuje s me­taforou a groteskou, ale i s citovostí na hranici sentimentality. Ve svých povoláních nasbíral spoustu životních zkušeností a dovede o nich svěže a objevně vyprávět i přenést vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života na čtenáře. V české literatuře uplatnil smysl pro konkrétnost postav, vy­pravěčskou zálibu v projevech bezprostřednosti, obdiv k aktivitě člověka. Hovorovým jazykem se spoustou slangových výrazů zachycuje nejednou odpudivé, ošklivé životní jevy, avšak i v lidech ze společenského dna na­chází dobré jádro, pověstnou "perličku na dně". Poetika jeho povídek staví na rozhovoru, zvláště hospodské rozprávce; ne náhodou má ještě Perlička na dně podtitul Hovory. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním; Hrabal pro tento druh životní aktivity uvedl do obecné známosti termín „pábení“: „Pábitel, když se nedává do řeči s lidmi, baví hovorem sám sebe, podává informace o případech, jejichž význam je zve­ličen, přesunut, zpřeházen, protože pábitel cedí skutečnost přes diaman­tové očko inspirace.“
První prózy Hrabalovy se od sebe tvárně značně liší, od „monografic­kých“ povídkových črt (Perlička na dně a Pábitelé) přechází třetí kniha, Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964), novelka o jedné větě, k uvol­něnému asociativnímu toku vyprávění zážitků strýce Pepina. Novela Ostře sledované vlaky (1965), umístěná na zapadlou železniční stanici v době okupace, má nejblíže k tradiční realistické próze. Osobní trápení hrdinovo se sexuální nezkušeností konfrontuje s jeho účastí v protifašistickém boji, kterou zaplatí životem; chlapci se podaří vyhodit do vzduchu nacistický transport zbraní, ale sám je zastřelen. V prózách z první poloviny 60. let Hrabal pracoval metodou kontrastů a montáže, stavěl vedle sebe motivy krásy a ošklivosti, života a smrti, surovosti i něhy. Úhel pohledu nebyl satirický, ale groteskně lyrický.
Ve druhé polovině 60. let vydal Hrabal několik knih, v nichž převládla skepse, černý humor, záliba v životním paradoxu, naturalistický přepis životní krutosti: Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965), Toto město je ve společné péči obyvatel (texty k fotografiím Miroslava Peterky, 1967), Morytáty a legendy (1968). Podle autorova doznání přišla tak řada na ranější práce uložené v zásuvce stolu na dně; Hrabal bral rukopisy shora, takže nejdříve vyšly tiskem práce nejpozdější. Postřehy o životě a tvorbě přinesly Domácí úkoly z pilnosti (1982).
Ve druhé polovině 70. let vyšla volná trilogie, spjatá s pobytem rodiny v Nymburce: okouzlující a emancipovaná maminka, trochu podivínský tatínek a nezdolný vypravěč a nositel překvapivých situací strýc Pepin jsou mladými hrdiny novel Postřižiny (1976) a Krasosmutnění (1979), zatímco v Harlekýnových miliónech (1981) nechává autor dožívat tytéž po­stavy v zámeckém domově důchodců. Těžiště se přesunulo ke kladným životním hodnotám, znovu se objevuje fantazijní nadsázka, spjatá často s groteskním vyzněním. Trilogie vyšla pak v jednom svazku pod názvem Městečko u vody (1982).
Nové portréty pábitelů přinášejí povídky o lidech z polabské vesnice Slavnosti sněženek (1978) „o lidech zasažených krásou i steskem“. Praž­ské dějiště mají Kluby poezie (1981), které patří k raným dílům, vznikly v polovině 50. let. Prózu charakterizuje autor jako „periferijní baladu“, hrdiny jsou dva pábitelé různých generací - starý pracovník ve sběrně papíru a mladší grafik. Dílo vyznívá rezignací i trpkou chválou života. Ožívá v něm pražské předměstí 50. let se zanikajícími hospůdkami a krámky, s krásou zákoutí, označovaných za „kluby poezie“, se sisyfovským úsilím lidí, kteří chtějí najít seberealizaci - a dojdou zklamání a rezignace. „Na světě ale vůbec nezáleží na tom, jak co skončí, ale všechno je jen přání a chtění a touha,“ komentuje poznání svých hrdinů Hrabal.
Z Hrabalova díla vyšly výbory Automat Svět (1966) a Každý den zázrak (1979). Ostře sledované vlaky byly zfilmovány (filmové podoby se dostalo také Postřižinám a Slavnostem sněženek) a dvakrát zdramatizovány, Sašou Lichým (1966) a Václavem Nývltem (1980). Ten je také dramatizátorem textů Bambini di Praga (1978) a Něžný barbar (1981). Hrabal uspořádal výbor z české prózy Bohumil Hrabal uvádí (1967) a napsal řadu tex­tů do výstavních katalogů. Pro malé děti napsal pohádku Kopretina (1965).
Vytvořil: Mady
Upravil: Mady
Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka

'Životopis autora Hrabal Bohumil'


Hledej


Dnes je 20.11.2017
Před 148 lety se narodil(a) Gippiusová Zinaida Nikolajevna

Nápověda Kniha návštěv Fórum Kontakt
Help Kniha
návštěv
Fórum Kontakt



Fórum

28.02.2016 22:00:51

"Volný čas..."
Irous
Přečíst tento příspěvek na fóru...

04.03.2015 21:21:53

"Volný čas..."
Libor82
Přečíst tento příspěvek na fóru...

21.11.2014 17:14:38

"Volný čas..."
juliajuli09
Přečíst tento příspěvek na fóru...

Facebook ikonka
Staňte se fanouškem



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Odkazy: | Zóna24 | Videokatalog firem - Zóna24 | Zóna24média | VyhrajKnihu.cz |
| Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Publikování | Odkazy | Kontakt | RSS 2.0 |