Životopis : Dvořák Jaromír

Představitel střední generace současné literární vědy; programově studuje a vyzdvihuje odkaz Z. Nejedlého a B. Václavka, na zpřístupnění jejich odkazu se podílí i jako editor a na ně navazuje jak komplexním pojetím badatelské a kulturně organizační práce, tak zvýšeným zájmem o literaturu svého regionu.

Narodil se 4. 7. 1931 v Olomouci jako syn důstojníka československé armády; v Olomouci trvale žije; od r. 1969 rediguje také Sborník Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, přejmenovaný už v 70. letech na Středisko. Absolvoval Slovanské gymnázium (později redigoval sborník Pocta Slovanskému gymnáziu v Olomouci, 1967) a po maturitě (1950) češtinu a filozofii na filozofické fakultě Univerzity Palackého (1950-55). Ještě před ukončením studii nastoupil na katedru českého jazyka a literatury jako asistent (1954). Docentury dosáhl r. 1968 habilitační prací Z. Nejedlý a nová česká literatura, když už předtím se po obhajobě souboru stati o Nejedlém stal kandidátem věd (1966). V r. 1980 získal hodnost doktora věd o umění na základě spisu Tradice a současnost, v r. 1982 byl jmenován profesorem nové české literatury. Kromě pedagogického úvazku působí na olomoucké univerzitě od r. 1962 i v badatelském Kabinetu Bedřicha Václavka, zprvu jako jeho tajemník, od r. 1972 jako jeho vedoucí; od samého začátku (1960) se podílí na organizování vědeckých konferencí Václavkova Olomouc na vydávání stejnojmenných sborníků; dále redigoval Příspěvky k dějinám dělnického hnutí na Moravě (1960), Sborník studentských prací... (1962), sborník Krkonoše a Podkrkonoší (1963), svazek K tradicím a úkolům jazykovědy (1966) a od r. 1961 se podílí na redakci Spisů Bedřicha Václavka, od r. 1970 na redigování Spisů St. K. Neumanna a Z. Nejedlého. V letech 1972-82 externě řídil v Ústavu pro českou a světovou literaturu v Praze Kabinet Z. Nejedlého.
Odkaz meziválečné marxistické kritiky a estetiky poznával Dvořák za studií v Olomouci, kde byla stále v živé paměti všestranná vědecká i kulturně politická práce B. Václavka i působení dalších pokrokových osobností, zejména O. Stibora a V. Nejedlého. Na celý život Dvořáka pozitivně ovlivnil i elán budovatelů obnovené univerzity; k 25. výročí znovuotevření univerzity Dvořák připravil tisk K. Gottwald, A. Zápotocký, L. Svoboda o Zdeňku Nejedlém (1972), jako autor a spoluredaktor se podílel na publikaci k 400. výročí založení univerzity (Universitas Palackiana olomucensis, 1973). Soužití s budovatelským ruchem na obnovené univerzitě a hlavně s tradicí založenou Nejedlým, Wolkerem a zejména Václavkem vedlo Dvořáka ke studiu národního obrození a osobností i díla průkopníků marxistické estetiky a kritiky i socialistického realismu. Zvláštní pozornost v 60. letech věnoval pracím Ladislava Stolla, spolu s M. Tomčíkem se účastnil edice Štollova díla (Tvárou ku skutečnosti, 1962; Z bojů na levé frontě, 1964, přepracované vydání 1977).
Proti tendenčnímu „zapomínání" na odkaz Z. Nejedlého se Dvořák v 60. letech soustředil na studium vztahu Nejedlého k české literatuře. Výsledek tohoto studia publikoval knižně pod názvem Zdeněk Nejedlý 1878-1938 a nová česká literatura (1969); podstatně rozšířené a přepracované vydání vyšlo pak pod názvem Zdeněk Nejedlý a nová česká literatura (1978); v něm vysledoval i Nejedlého podíl na budování socialismu v letech po Květnu a hlavně po Únoru. Kniha prokázala Nejedlého účast na formování pokrokové literatury a kultury, podnětný vztah k mladým autorům a své závěry doložila podrobnou analýzou. Z odkazu Z. Nejedlého Dvořák připravil mj. dva velké výbory: svazkem Z české literatury a kultury (1972) byla otevřena velká řada kružnice Kritické rozhledy, která sehrála důležitou roli v konsolidačním procesu v české literatuře; svazek Má vlast (1975), který přinesl i řadu projevů málo známých nebo předtím vůbec netištěných, podstatně napomohl k dovršení obnovy vývojové kontinuity české literatury a kultury 70. let s průkopnickou etapou vývoje socialistické tvorby; tento svazek vznikl prací kolektivu, vedeného Dvořákem i k řadě dalších edic a sborníků.
Ve volné souvislosti s pracemi o Z. Nejedlém Dvořák uspořádal výbor z milostné lyriky českého obrození Bez konce láska je (1962) a intenzivně se zabýval i Wolkerem; mj. vydal listy, které psal Wolker své poslední milé (Do boje, lásko, leť, 1975).
Podobně soustavně jako Nejedlým se Dvořák od mládí zabýval Bedřichem Václavkem. S F. Lónem (Václavkovým spolubojovníkem z ilegality) a Z. Filipem napsal knížku Bedřich Václavek v Olomouci a jeho boj proti fašismu (1960), bohatě vybavenou dokumenty (mezi nimi i reedice ilegálních Národních písní 1940), z Václavkovy rukopisné pozůstalosti připravil k vydání Deník 1921-1922 (1962), s kolektivem bohemistů Palackého univerzity, příp. s F. Valouchem připravil k vydání řadu svazků Spisů Bedřicha Václavka.
Mnoho energie věnoval vybudování Kabinetu Bedřicha Václavka jako badatelské a ediční základny marxistické literární vědy, v 60. letech čelící náporu revizionismu; sborníky Václavkova Olomouc, cenné otisky důležitých dokumentů, dokládají Dvořákovo pojetí jednoty vědecké a kulturně politické práce, vyzdvihují marxistickou linii naší uměnovědy. S trvalou pozorností ke skupině Blok a jejímu čtvrtletníku souvisí i edice posledního čísla revue U (Tradice bojující, 1964). Na Václavkův smysl i Nejedlého porozumění pro jednotu celonárodní a regionální kultury právem upomíná mnoho statí shrnutých do svazku Dvořákových studií Tradice a současnost (1980).
Z básníků se Dvořák nejsystematičtěji zabývá P. Bezručem. Vydal nebo se účastnil vydání řady edic Neznámých veršů P. B. (1957), Kytice z Brněnska (l957, s A. Závodským), Přátelům a nepřátelům (1958, s O. Králíkem a V. Fickem), Bezruč Univerzitě Palackého (1961), Bezruč-Machar, vzájemná korespondence (1961); z nich je nejdůležitější svazek Slezské písně v korespondenci 1898—1918 (1967, s D. Šajtaram a O. Vaškem). S B. Pračkou a O. Králíkem Dvořák vydal soudní a úřední dokumenty o Bezručově věznění za první světové války (Bezručův proces, 1962, přeprac. vyd. 1964). Vyvrcholením celoživotního zájmu básníka se pak staly Bezručovské studie (1982), v jejichž první části se Dvořák zabývá autorem a občanem, ve druhé textem Bezručova díla se zvláštním zřetelem k juveniliím Vladimíra Vaška. Literárně-historická kniha o Bezručovi se vyznačuje podobně jako většina Dvořákových prací živým přístupem literárně-kritickým.

Vytvořil: Mady
Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka

'Životopis autora Dvořák Jaromír'