• Životopis
• Tvorba (3)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Justl Vladimír - Životopis

Doc. PhDr. Vladimír Justl, CSc. ,   je český editor (např. Spisy Vladimíra Holana, Františka Langera, Josefa Škvoreckého), literární historik, divadelní vědec a jeden z největších žijících znalců české literatury a divadla. V roce 1948 byl pro špatný kádrový profil (členství v Lidové straně) vyhozen z FFUK, později absolvoval FFUP v Olomouci. Pracoval v Státním nakladatelství krásné literatury a umění (pozdější Odeon), byl režisérem Violy, zabýval se uměleckým přednesem. Nositel ceny Magnesia Litera za celoživotní přínos české literatuře (2007).
Jeho rodiče se roku 1931 přestěhovali do Prahy, kde Justl vychodil obecnou školu a absolvoval klasické gymnázium (mat. 1947). Na FF UK začal studovat filozofii a češtinu, avšak v dubnu 1948 byl z politických důvodů vyloučen. Pracoval jako úředník v n. p. Ferra v Praze. 1951–55 studoval češtinu a polštinu na FF UP v Olomouci (diplomová práce V. K. Klicpera, 1955). V letech 1954–90 působil jako redaktor ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění (od 1965 Odeon) v Praze. Souběžně v letech 1954–56 externě přednášel českou literaturu na univerzitě v Olomouci. V letech 1965–92 byl uměleckým vedoucím pražské poetické vinárny Viola. Roku 1964 dosáhl na brněnské univerzitě hodnosti CSc. (na základě již vydané monografie o V. K. Klicperovi), titul PhDr. obdržel 1967. V 90. letech externě přednášel na DAMU, na státní taneční konzervatoři Duncan Centre, a v letech 1993–1996 na Filozofické fakultě Ostravské univerzity (zde 1993 habilitace za práce o Vladimíru Holanovi). Byl členem několika uměleckých a redakčních rad (např. divadla Semafor, časopisu Repertoár malé scény; po roce 1990 působil v umělecké radě Nadace Lyry Pragensis a byl členem redakční rady Divadelních novin. V letech 1995–1999 byl místopředsedou Obce spisovatelů. Od roku 2003 dosud je předsedou sdružení příznivců mluveného slova Slovo a hlas (navazujícího na činnost Společnosti přátel kultury slova, která působila 1992–2002 a jejímž byl místopředsedou) a je předsedou správní rady Nadace Františka Langera.
 
Debutoval roku 1946 článkem v Lidové demokracii. Později dále přispíval do novin a časopisů: Amatérská scéna, Česká literatura, Červený květ, Nový život, Český jazyk a literatura, Divadelní noviny, Divadlo, Host do domu, Hudební novinky, Krásná literatura, Kultura, Kulturní tvorba, Kultúrny život (Bratislava), Květy, Listy KPP, Literární noviny, Nové knihy, Novinky Odeonu, Plamen, Slovenské divadlo (Bratislava), Večerní Praha, Zlatý máj, v 70. letech přispíval zejména do deníku Práce a do Nových knih a Kurýra Odeonu, v 80. letech do Mladé fronty a Scény, koncem období též do Kmene a Tvorby, po roce 1989 mj. do A–Almanachu autorů, Občanského deníku, ROKu, Svobodného slova, Telegrafu, Divadelních novin (zde 1992–96 rubrika Trocha poezie nikoho nezabije), Akordu (zde v č. 1–3/2003 vzpomínky s tit. Dopis Janu Vladislavovi), Dokořán, Lidových novin, Literárních novin a do Hosta. – Redigoval nakladatelský časopis Odeonu Poznámky a vysvětlivky (1956–57), Almanach Klubu čtenářů (1962, 1969–70), původní verše v edici Tvar (nakladatelství Vyšehrad, 1971–72), Zpravodaj Poděbradských dnů poezie (od 1990), ineditní sborníky k sedmdesátinám Jaroslava Durycha (1956), Bedřicha Fučíka (1970) a Rudolfa Havla (1981, s dalšími). Připravil stovky literárních pořadů pro Divadlo hudby, Městskou lidovou knihovnu v Praze, a zejména pro Violu, nejednou je provázel účelovým textem. Spolupracuje s Čs. rozhlasem, pro Supraphon scenáristicky a režijně připravil na čtyřicet gramofonových desek a napsal k nim literární výklad, mj. portréty Otokara Březiny, Konstantina Biebla (+ Nový Ikaros), Josefa Čapka, Františka Halase (+ Ženy, Já se tam vrátím), Vladimíra Holana ( + Noc s Hamletem, Terezka Planetová) a Karla Tomana, dále Máchův Máj a kompozici Šírou tu zemi, zemi jedinou, Erbenovu Kytici, Hrubínovy Lešanské jesličky a další verše, Čtení z bible; z cizích autorů např. profil A. S. Puškina a G. Apollinaira. Jako porotce a lektor se podílel na četných recitačních a literárních soutěžích. Za celoživotní dílo mu byla v roce 2005 udělena cena Artis Bohemiae Amicis a v roce 2007 Magnesia Litera za přínos české literatuře. – Užíval šifer vju, rl. , tl, V. J.

 Justl se věnuje literární historii, divadelní vědě a kritice, zabýval se tzv. malými scénami, píše kritické i teoretické práce o hlasové realizaci uměleckého textu. Ve svých monografiích Václav Kliment Klicpera a Bratři Mrštíkové cílevědomě usiluje o nalezení živých hodnot literárního i divadelního odkazu. Klade důraz nejen na biografické a analytické postupy, ale zajímá se i o recepci literárního díla a s tím spjaté problémy dramaturgické. Nejvýznamnější oblastí Justlovy práce je jeho činnost editorská, textologická a komentátorská. Napsal řadu předmluv a doslovů k vydáním českých klasiků a k vlastním výborům z jejich díla: Václava Klimenta Klicpery, Josefa Kajetána Tyla, Františka Jaromíra Rubeše, Viléma Mrštíka, Františka Xavera Svobody, Viktora Dyka, Karla Tomana, Františka Gellnera, Jiřího Mahena, Františka Langera, Karla Schulze, Jaroslava Havlíčka, Karla Čapka, Františka Halase, Josefa Škvoreckého). Mimořádným Justlovým výkonem byla jedenáctisvazková edice Sebraných spisů Vladimíra Holana, kterou uzavřel obsáhlým Životopisem Vladimíra Holana.
'Životopis autora Justl Vladimír'