Valéry Paul - Životopis

(30.  října 1871, Sète u Montpellier – 20.  července 1945, Paříž) byl francouzský básník, spisovatel, esejista a filosof, člen Francouzské akademie.
Valéry se narodil v rodině vysokého úředníka korsického původu v malém přístavním městečku Sète v jižní Francii, kde také chodil do dominikánské školy. Gymnázium navštěvoval v nedalekém Montpellier, kde také od roku 1889 studoval práva a uveřejňoval své první symbolistické básně. Roku 1892 zažil v Janově osobní krizi, zřekl se poezie a svých lásek a psal si pouze deník, později slavné Sešity (Cahiers).
Od roku 1894 žil v Paříži jako úředník, novinář a později osobní tajemník ředitele francouzské zpravodajské agentury Havas. Seznámil se zde s André Gidem a zejména s básníkem Stéphanem Mallarmé, který se stal jeho životním vzorem. Roku 1900 se oženil s Jannie Gobillard a měl s ní tři děti. Pod vlivem A.  Gida se vrátil k poezii a roku 1917 uveřejnil formálně propracovanou báseň Mladá Parka (La jeune Parque, o nejmladší z římských sudiček), která ho ihned proslavila. Roku 1920 následovala jeho nejslavnější báseň, Hřbitov u moře (Le cimetière marin) a 1922 sbírka Kouzla (Charmes).
Po válce se stal nekorunovaným králem francouzských básníků, zastával mnoho veřejných kulturních funkcí a přednášel na velmi různá témata. Roku 1924 byl zvolen předsedou francouzského PEN klubu, 1925 členem Francouzské akademie (po Anatolu France) a 1933 byl jmenován administrátorem univerzitního střediska v Nice. 1937 se stal profesorem poetiky na Collège de France a 1939 čestným předsedou Svazu francouzských spisovatelů (SACEM).
Zároveň pokračoval ve vydávání náročných úvah a esejů, v nichž se věnoval teorii literatury, kritice moderní doby a zejména také otázkám vědy. Valéry vytýkal filosofům rozvláčnost a nudný jazyk, a sám se snažil o epigramatickou stručnost a jazykovou přesnost. Dopisoval si s významnými vědci a filosofy své doby (Raymond Poincaré, Louis de Broglie, Henri Bergson, Albert Einstein), kteří si jeho názorů velmi vážili.
Za války odmítl spolupráci s režimem generála Pétaina, roku 1941 měl veřejnou řeč na pohřbu H. Bergsona, umlčeného pro jeho židovský původ, a zemřel krátce po osvobození Francie. Na popud generála De Gaulle měl slavnostní pohřeb v Paříži, pak byl ale pochován v rodném Sète, na „hřbitově u moře“, který svou básní proslavil.
Kromě básnických sbírek vydal Valéry řadu knih filosofických esejů a aforismů:

Úvod do metody Leonarda da Vinci (Introduction à la méthode de Léonard de Vinci [1], 1895)
Večírek s panem Teste (La Soirée avec monsieur Teste 1896)
Krize ducha (La Crise de l’esprit [2] 1919)
Duše a tanec (L’Âme et la danse 1923)
Pan Teste (1926)
Pohledy na současný svět (Regards sur le monde actuel 1931)
O umění“ (Pièces sur l’art 1931)
Fixní idea čili Dva muži na moři (L’idée fixe ou Deux Hommes à la mer 1932)
Špatné myšlenky a další (Mauvaises pensées et autres 1942)
Tel quel (1941 a 1943)
Anděl (1947)
Zlomené příběhy (1950)
Pohledy (1948, posmrtně)

Příležitostné články a projevy na nejrůznější témata jsou shromážděny ve sbírce Variété I. –V. (1924–1944).
Jeho nesmírně rozsáhlé esejistické dílo, z velké části nepublikované, je dnes opět předmětem zájmu a Valéry je považován za jednoho z iniciátorů konstruktivismu.
Vytvořil: Tomcek
Upravil: janajau
Zdroj: wikipedie

'Životopis autora Valéry Paul'
Dnes je 29.03.2024
Před 52 lety se narodil(a) Cline Ernest
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno