Před 55 lety se narodil(a) Tratnik Suzana
Soutěže Diskuze

Životopis : Holan Vladimír


Jeden z čelních představitelů moderní české poezie, reflexivní básník lidského nitra i velkých dějinných událostí, autor výlučných lyrických básní i epických příběhů, významný překladatel světové poezie.
 
Pocházel z Prahy, kde se narodil 16.9.1905, ale už v šesti letech se dostal s rodinou do severních Čech, do kraje K. H. Máchy. Otec působil jako správce továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, Tento kraj se stal pro Holana novým domovem a intenzivně na něho působil. O tom podávají svědectví básně, které později napsal a které byly shrnuty do většího sou­boru Z Máchova kraje (Liberec 1965). Po převratu se r. 1919 dostal na gymnázium v Praze a do dob studií spadají jeho první literární pokusy veršem i prózou. Jako žák septimy gymnázia v Truhlářské ulici vydal svou první lyrickou knížku Blouznivý vějíř, v níž se mísí poetistické vlivy a lehké subjektivní melancholické tóny. „Je to hřích mládí," řekl o ní po­zději. Když dokončil gymnázium - nepříliš rád na ony roky vzpomínal, hledal za pomoci starších básnických přátel zaměstnání. Byl přijat ja­ko úředník do pražského Penzijního ústavu. Úřednická dráha jej neuspo­kojovala, lákala ho poezie; v té době postupně vydal několik dalších bás­nických sbírek. Vydržel v úřednickém zaměstnání jen sedm let a pak odešel do penze (1933).
Od té doby se věnoval pouze literatuře a poezií. Psal básně i prozaické knížky, překládal evropskou i světovou poezii, moderní i starší. V letech 1933-38 působil jako redaktor revue Umělecké besedy Život (v níž pů­sobil spolu s J. Čapkem), poté (1939-40) mu bylo svěřeno řízení Progra­mu divadla E. E Buriana.
Holanovo povahové i básnické založení jej drželo stranou veřejného života a literární aktivity a bojů. Stýkal se hlavně s nejbližšími umělecký­mi přáteli, mezi které patřili zejména F. Halas, J. Hora a J. Čapek, na něž vzpomíná v lyrickém souboru Bolest, věnovaném jejich památce. Holan pracoval v pražské dobrovolné osamělosti a přerušoval pobyt v Praze (ve Strašnicích 1934-48, od r. 1948 na Kampě) občasnými návštěvami Ra­kova. Jako mladý navštívil Itálii, později (1937) se dostal ještě do Fran­cie. „Samota je pro mne podmínkou práce. Moje izolace ovšem nikdy neznamenala izolaci od života, od lidských osudů, byla to izolace potřeb­ná k práci,“ řekl sám. Holanův život nebyl bohatý na vnější události. Básnické zásluhy V. Holana byly v r. 1968 oceněny titulem  národního umělce. Zanechal po sobě rozsáhlé básnické dílo, přes třicet knižních titulů původní básnické tvorby veršem i prózou a navíc obrovské dílo pře­kladatelské. Zemřel 31.3.1980 v Praze.
Holanova poezie a celá jeho literární tvorba se vyvíjela půl století a po­stupně zrála nejen myšlenkově, ale také výrazově a žánrově; proto je bo­hatá i rozmanitá a různorodá. První Holanovy knížky vznikly na počátku 30. let 20. století po odlivu proletářské poezie a poetismu, kdy mladou českou poezii zasáhla spirituální, meditativní vlna, k níž se hlásili mnozí tehdejší vý­znamní básníci. Holan se stal (po prvotině Blouznivý vějíř, 1926) už první-mi sbírkami představitelem této linie odvratu od vnější skutečnosti; ne­popisuje realitu, ale noří se do lidského nitra a pátrá po odpovědi otázky bytí, života, lásky, smrti, času. Za pomoci české i světové básnické tradice - do niž patřili Mácha, Lenau, Rimbaud, Mallarmé, Chlebnikov a zejména Rilke - si postupně vytvořil vlastní duchovní svět  i básnickou poetiku. Knížka Triumf smrti (1930) obsahuje tři větší lyrické skladby, z nichž první nese příznačný název Tanec smrti. Po ní přicházejí další sbírky lyrických básni Vanutí (1932), Oblouk (1934) a Kamení, přicházíš... (1937), shrnující introvertní a složitou poezii, zašifrovanou do metafor a s jazykovými experimenty. Holanovy básně z této první fáze jeho tvorby promítají smyslové vjemy a nálady do složitých obrazů, verš je pravidelný a hudební, někdy písňový. Holan staví na rytmu a zvukové harmonii. Básně vyjadřují rozpory a úzkosti člověka třicátých let. Hlavní sbírky tohoto prvního období jsou obsaženy v Prvních básních (1948), a pak v prvním svazku Sebraných spisů pod názvem Jeskyně slov (1965).
Společenský a politický vývoj na konci 30. let 20. století, ohrožení národní exi­stence, nástup fašismu a druhá světová válka radikálně obrátily Holanovu básnickou tvorbu novým směrem a naplnily ji myšlenkami, jimiž v těch časech žila celá národní společnost V té době vznikají básně, bás­nické skladby a cykly časové, bojové a politické poezie. K prvním dílům a kompozicím patří Září 1938 (1938), Sen (1939), Odpověď Francii, Zpěv tříkrálový (až v knize Havraním brkem, 1946). Promítají se v nich v pate­tických, dramatických až horečnatých verších a apokalyptických vizích nad politickou zradou Československa a celé Evropy tušení válečných hrůz a osudů lidstva. K nim se ještě druží První testament (1940), básnic­ká skladba, v niž Holan sugestivně evokoval atmosféru Prahy okupova­né nacisty. Za války i po válce pokračuje a ještě sílí občanská a časová nota Holanovy poezie. Napsal v tomto duchu skladby Dík Sovětskému svazu (1945) a Panychida (1945) a sbírky Rudoarmějci (1947) a Tobě (1947). Zejména lyrickoepická knížka Rudoarmějci patří k nejvýraznějším básnickým dílům oné doby. Básnický letopis tohoto období a svědectví občanské poezie Holan shrnul do souboru Havraním brkem (1946) a poválečné verše v Dokumentu (1949). V definitivní podobě vyšly tyto básně v 6. svazku Holanových spisů pod názvem Dokumenty (1976); najdeme v nich deset původně samostatných knížek.
Ve válečných letech se Holanova tvorba rozvíjí ještě dalším směrem, totiž k epice, k lyrickoepické básnické povídce, laděné baladicky. Holan náleží vedle J. Hory a F. Hrubína k těm moderním českým básníkům, kteří se zasloužili o renesanci epiky. Většina Holanových epických skla­deb - je jich málem dvě desítky - spadá do 40. až 50. let 20. století, pouze ojedinělé vznikly ještě později. Holan si vytvořil vlastni baladický svět a výraz. Jeho básnické povídky rozvíjejí různé náměty, účast básníka je naplňuje lyrickými, citovými prvky a filozofickými úvahami.
V letech války napsal Holan jako první knihu tohoto druhu lyricko-epický příběh Terezka Planetová (1943), inspirovaný Janáčkovou črtou Moje děvče z Tater; poté vydal Cestu mraku (1945), tragický, baladický osud vesnického kováře. Obě skladby plynou v pravidelných verších a slokách. V pozdějších epických básních přešel Holan od klasické pravidelné formy k volnému verši, který umožňoval svobodněji ztvárňovat příběh a osudy hrdinů. Podobný výrazový vývoj prodělala rovněž Holanova lyrika. K druhé, pozdější linii Holanovy epické tvorby patří zejména básně Návrat (1948) s tématem matky, Prostě (1949), Sbohem (1949), příběh s ironickým názvem Óda na radost (1950) o tragickém osudu uhořelé dívky, Nokturno (1950), Pršelo (1950), rozsáhlá skladba Zuzana v lázni (1951), Martin z Orle, řečený Suchoruký (1951), Smrt si jde pro básníka (1951-52), Dopis (1953) a Útěk do Egypta (1955). K lyrickoepickým básním se přiřazují ještě některé další skladby. Epické příběhy byly shr­nuty do souboru Příběhy (1963) a později, úplněji, do stejnojmenného 7. svazku Sebraných spisů (1970).
Holan však v podstatě zůstával lyrickým meditativním a introvertním básníkem. Vedle občanské poezie a epických příběhů psal současně osobní lyriku. Záhřmotí  ( 1940) shrnuje verše psané v letech 1937-38, lyrický deník Bolest (1965) pochází z let 1949-56. Zvláštní odbočku zna­mená cyklus hravých, průzračných veršů o světě a duši dítěte Bajaja (1955), vytvořených pro vlastní dcerku. Poetika Holanových lyrických básní se postupně mění. Holan se odklání od pravidelného verše a sloky a přechází k volnému toku veršů. Holan se soustřeďuje na základní pocity a otázky vnitřního lidského osudu: smysl a poznání života, bolest, láska, mateřský cit, pomíjivost bytí a smrt, lidská prostota, mravní odpovědnost, úkoly umění a poezie.
Tento vývoj Holanovy poezie se dovršil ve sbírkách z 60. a 70. let 20. století, ve skladbě Noc s Hamletem (1964), na niž pracoval několik roků, a ve sbír­kách Na sotnách (1967), Asklépiovi kohouta (1970) i v posledních dvou - Předposlední, Sbohem? - , které vyšly až jako 5. svazek Sebraných spisů (vydávaných od r. 1965, zatím devět svazků) pod názvem Propast  propastí (1982).
Vlastní a hlavní Holanova tvorba je básnictví. Holan však napsal v prvním období v letech 1932-45 čtyři pozoruhodné prozaické knížky. Všechny představují doplněk a pandán k jeho básnickému dílu. První z těchto prozaických textů byly Kolury (1932); obsahují na osmdesát menších lyrických básní v próze, krátkých epických výjevů, meditací a re­flexí. V dalším roce vyšel nevelký esej Torzo (1933), osobní vyznání o podstatě a úloze umění a poezie. Největší z Holanových prozaických knížek je Lemuria (1940), napsaná v letech 1934-38. Vyšla v letech protektorátní cenzury, takže byla v některých částech přepracována a posti­žena škrty; úplný text se neuchoval. Texty Lemurie mají tří části a kniha je volným proudem různých forem: deníkových záznamů, citací a medi­tací, životních a smyslových zážitku, volných úvah, vzpomínek, sentencí a lyrických útržků. Soubor Hadry, kosti, kůže nese podtitul Fragment z let 1938-45; vyšel poprvé časopisecky r. 1946. Původní text byl širší, ale básník jej později zničil.  Zachovaná část obsahuje básnické deníkové záznamy, úvahy a časové narážky z osudových předválečných a váleč­ných roků a vytváří protějšek k Holanově básnické tvorbě z tohoto obdo­bí. Holanovy prozaické práce vyšly souborně v 9. svazku Sebraných spisů s názvem Babyloniaca (1968).
Holan náleží také k našim nejvýznamnějším a nejproduktivnějším pře­kladatelům poezie. Jeho význam spočívá nejen v rozsahu překladatelské­ho díla, ale rovněž ve výběru autorů, jejichž poezii se věnoval, a také ve způsobu a úrovni práce, v niž spojoval překladatelskou odvahu s umělec­kou a jazykovou precizností. Holan překládal poezii od poloviny 30. let 20. století a přeložil do češtiny na 160 autorů ze 16 literatur, hlavně evropských, ale také světových. Překládal mj. Rilka, který významně zapůsobil na jeho vlastní tvorbu, Lenaua, Morgensterna, La Fontaina, Baudelaira, Góngoru, Lermontova, Pasternaka, Słowackého aj. Obsáhlý výbor nejvýznamnějších Holanových překladů vyšel pod titulem Cestou (1962). Průřez pů­vodní Holanovou poezií přinesly výbory Noční hlídka srdce (1963), Ptala se tě . . .  (1965) a Strom kůru shazuje (1979), výběr z epiky kniha Pojď se mnou do noci (1982).
Vytvořil: Mady
Upravil: Mady
Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka

'Životopis autora Holan Vladimír'


Hledej


Dnes je 20.04.2018
Před 79 lety se narodil(a) Beagle Peter S.

Nápověda Kniha návštěv Fórum Kontakt
Help Kniha
návštěv
Fórum Kontakt



Fórum

28.02.2016 22:00:51

"Volný čas..."
Irous
Přečíst tento příspěvek na fóru...

04.03.2015 21:21:53

"Volný čas..."
Libor82
Přečíst tento příspěvek na fóru...

21.11.2014 17:14:38

"Volný čas..."
juliajuli09
Přečíst tento příspěvek na fóru...

Facebook ikonka
Staňte se fanouškem



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Odkazy: | Zóna24 | Videokatalog firem - Zóna24 | Zóna24média | VyhrajKnihu.cz |
| Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Publikování | Odkazy | Kontakt | RSS 2.0 |