Facebook ikonka Staňte se fanouškem Knihovničky na Facebooku
Soutěže Diskuze

Pro přidávání úryvků je třeba se přihlásit nebo registrovat

Úryvky z knihy

ikona uživatele elfos
elfos
28.06.2010 20:09:52

Poněvadž nebyla hořčice, rozhostil se na člunu smutek. Hovězí jsme snědli mlčky. Život se zdál prázdný a nezajímavý. Vzpomínali jsme na šťastné dny dětství a vzdychali. Trochu jsme se však rozveselili nad jablkovým koláčem, a když Jiří vytáhl ze dna koše plechovku s ananasem a přikulil ji doprostřed člunu, cítili jsme, že přece jen stojí za to žít.
 
Všichni tři máme ananas velice rádi. Dívali jsme se na obrázek na plechovce a mysleli jsme na šťávu. Usmívali jsme se na sebe a Harris si přichystal lžíci.
 
Potom jsme hledali nůž na otvírání konzerv. Vyndali jsme všechny věci z koše. Vyprázdnili jsme vaky. Nadzvedli jsme prkna na dně člunu. Vynesli jsme všechno na břeh a vytřepali. Nůž na otvírání konzerv jsme nenašli.
 
Harris se pokusil otevřít plechovku kapesním nožem, nůž zlomil a ošklivě se pořezal. Jiří to zkusil nůžkami, ale nůžky vyletěly a málem mu vypíchly oko. Zatímco si navzájem obvazovali rány, pokusil jsem se udělat v plechovce díru špičatým koncem háku, ale hák se smekl a mrštil mnou mezi člun a břeh do bahnité vody, dvě stopy hluboké, a plechovka se odkutálela nepoškozena a rozbila šálek na čaj.
 
Teď už jsme všichni začali zuřit. Odnesli jsme plechovku na břeh, Harris šel na pole pro velký, ostrý kámen, já jsem se vrátil do člunu pro ráhno. Jiří podržel plechovku, Harris přidržel ostrý hrot kamene na plechovce, já vzal ráhno, vysoko jsem je zvedl a vší silou udeřil.
 
Toho dne zachránil Jiřímu život jeho slaměný klobouk.

 
ikona uživatele elfos
elfos
07.03.2010 16:09:15
Hned jsme si všimli, že se Harris tváří nějak truchlivě. Budil dojem člověka, který prodělal značné nesnáze. Ptali jsme se ho, jestli se mu něco nestalo, a on povídá:
"Labutě!"
K večeru jsme podle všeho zakotvili těsně u nějakého labutího hnízda, a krátce potom, co jsem já s Georgem odešel, vrátila se domů labutí samice a ztropila kvůli tomu kravál. Harris ji sice zahnal, ale ona si pak na něj přivedla svého starého. S těmi dvěma labutěmi svědl prý Harris vyslovený boj; avšak statečnost a šikovnost měly nakonec vrch a Harris ty labutě porazil.
Za půl hodiny se však vrátily s osmnácti dalšími labutěmi! Pokud jsme z Harrisova podání vyrozuměli, došlo k příšerné řeži. Labutě se snažily Harrise a Montmorencyho odvléci z lodi a utopit; leč Harris se plné čtyři hodiny hrdinně bránil a spoustu labutí pobil, načež všechny odplavaly někam umřít.
 
ikona uživatele ota61
ota61
23.01.2010 20:11:04

Hřebík je konečně na světě, ale strýc zase ztratil kladivo.
„Kde mám kladivo? Kam já jsem tom kladivo dal? Kristepane! Čučí vás na mě sedum a ani jeden z vás neví, kam jsem dal kladivo!“
Vypátráme kladivo, ale on zase najednou ne a ne najít na stěně znamínko, kam se má zatlouct hřebík, a my všichni musíme jeden po druhém vylézt k němu na stoličku a snažit se to jeho znamínko objevit. Každý je vidíme někde jinde a on nám postupně všem vynadá, že jsem pitomci a ať raději slezeme dolů. A pak se chopí pravítka a stěnu přeměří a zjistí, že od rohu do rohu to má dělat polovinu ze sedmdesáti sedmi centimetrů a devíti a půl milimetru a pokouší se to vypočítat z hlavy, a to ho div nedožene k nepříčetnosti.
Pak se to i my pokoušíme vypočítat z hlavy, každému vyjde něco docela jiného a jeden druhému se pošklebujeme. Načež ve všeobecné vřavě upadne v zapomenutí původní číslo a strýc Podger musí měřit znova.
Tentokrát si na to vezme kus provázku a v kritickém okamžiku, když se z té své stoličky vyklání v pětačtyřicetistupňovém úhlu do strany a snaží se dosáhnout bodu ležícího o sedm a půl centimetru dále, než kam vůbec může dosáhnout, provázek se mu vysmekne z prstů a ten blázen stará uklouzne a zřítí se na otevřené piáno, a tím, jak znenadání třískne hlavou i tělem do všech kláves současně, vyloudí vskutku pěkný hudební efekt.
A teta Marie prohlásí, že nedovolí, aby děti poslouchaly takové výrazy.
Posléze si strýc Podger znovu označí příslušné místo, levou rukou na ně nasadí špičku hřebíku a pravou rukou se chopí kladiva.
Hned prvním úderem si rozmačká palec a s vřískotem upustí kladivo na prsty něčí nohy.
Teta Marie vysloví mírným hlasem naději, že příště jí snad strýc Podger včas oznámí, kdy zas bude zatloukat do zdi hřebík, aby se mohla domluvit s matkou a strávila ten týden u ní.
„Ách, vy ženské! Vás všecko hned vyvede z míry!“ odvětí strýc Podger, sbíraje se na nohy. „To já, já tyhle drobné práce domácí práce dělám rád..“
A poté zahájí další pokus; při druhém úderu proletí hřebík skrze celou omítku a půlka kladiva za ním a strýc Podger naletí tak prudce na zeď, že si málem rozplácne nos.
I musíme opět vyhledat pravítko a provázek a ve zdi vznikne nová díra; obraz visí až někdy k půlnoci – značně nakřivo a nespolehlivě – stěna na metry kolem dokola vypadá, jako kdyby po ní byl někdo jezdil hráběmi, a kdekdo je k smrti utahaný a umlácený – jen strýc Podger ne.
„No - a je to!“ praví, těžce sestoupí se stoličky na kuří oko naší posluhovačky a obhlíží spoušť, kterou natropil, s očividnou pýchou. „A to prosím existujou lidi, kteří by si na takovou maličkost někoho zjednali!“
 


Hledej


Dnes je 20.01.2018
Před 43 lety se narodil(a) Zander Joakim

Nápověda Kniha návštěv Fórum Kontakt
Help Kniha
návštěv
Fórum Kontakt



Fórum

28.02.2016 22:00:51

"Volný čas..."
Irous
Přečíst tento příspěvek na fóru...

04.03.2015 21:21:53

"Volný čas..."
Libor82
Přečíst tento příspěvek na fóru...

21.11.2014 17:14:38

"Volný čas..."
juliajuli09
Přečíst tento příspěvek na fóru...

Facebook ikonka
Staňte se fanouškem



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Odkazy: | Zóna24 | Videokatalog firem - Zóna24 | Zóna24média | VyhrajKnihu.cz |
| Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Publikování | Odkazy | Kontakt | RSS 2.0 |