• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Země černých rytířů

Země černých rytířů uzavírá volnou trilogii Arnošta Tabáška. Zasvětil ji zvěři, lidem, přírodě a všem krásám, které v ní už desítky let potkává. V úvodní próze Revír mého srdce, kromě loveckých a mysliveckých zážitků, líčí zemité nimrody, svého tatínka a strýce. Vyprávění zachycuje také proměny a uplývající čas, měřený kontrastem světa beskydských lesů, strání a hor se životem velkoměsta. Další knihu, Moře plné srnců, autor věnuje toulkám po revírech Čech a Moravy. Líčí rozmanitosti tamní přírody, svá setkání s rázovitými obyvateli, s jejich nářečím i písničkami. Hlavním motivem závěrečné prózy Země černých rytířů jsou divočáci, kterým tak myslivci přezdívají. U této nádherné zvěře už několik let zaznamenáváme populační explozi. Z jejího osudu je znát hloubku spjatosti říše zvířat s člověkem, který dál a dál proměňuje krajinu. Je to usvědčující poznání. Když celá lidská pokolení sledují jen vlastní prospěch, mnoha druhům divokých tvorů mimoděk zavírají bránu budoucnosti, jiným ji zase otevírají dokořán, na úkor vyváženosti a rozmanitosti přírody. Opravdu se stáváme zemí černých rytířů? Otázka zatím zůstává bez jednoznačné odpovědi. Člověk ani netuší, kdy trvale a nenávratně vychýlí odvěkou přírodní rovnováhu. Má jen mlhavé představy o tom, co svým počínáním přivodí. Před odpovědností danou hierarchií přírody však utéct nemůže. Zůstává svázaný s předešlými generacemi předků i zvířat, s minulostí, která je vepsaná do letokruhů na kmenech starých buků. A nejen tam. Za nocí stačí zvednout hlavu k hvězdnému nebi, do nekonečných dálav. Historie osudů lidských nebo zvířecích rodů je součástí vesmíru. Tam je minulost, současnost, budoucnost i zánik. Každá bytost představuje nekonečně složitý svět. Celé galaxie genů určují původ, podstatu; čím je a čím se jednou stane. Možná proto nás hvězdné nebe tak fascinuje, nutí k přemýšlení, inspiruje nás, abychom se zasnili. Lovec se srdcem myslivce podobné dilema prožívá každé letní noci, kdy oblohu křižují létavice, i za zimního času, kdy ji křišťálově zprůzrační mráz.