• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Ďáblova bible

Když archeologové na ty kostry narazili, byli nejprve překvapeni. Jejich překvapení se však proměnilo ve zděšení, když kopali dále. To, co pokládali za pozůstatky mnichů, byly ve skutečnosti kosti žen a dětí. Někdy před mnoha sty lety se musela v benediktinském klášteře v jižních Čechách, jenžstával v místech, kde nyní kopali, odehrát nějaká katastrofa. Katastrofa, která mnichy přiměla k tomu, že navzdory všem benediktinským pravidlům mrtvoly žen a dětí tajně pohřbili v neoznačeném masovém hrobu na okraji svého klášterního hřbitova a tajemství jejich smrti chránili tak dlouho, až kláštersamotný zmizel v průběhu věků z povrchu zemského. Možná by tento příběh byl jen jednou z mnoha neobjasněných, neznámých tragédií historie, kdyby se tato záhada nepropojila s jinou, která sahá ještě hlouběji do minulosti. Tou je záhada knihy, která je ještě dnes považována za jednu z nejtajuplnějších knih církevní historie: Codexu Gigas. Ďáblovy bible. Největší manuskript světa vznikl ve třináctém století. Už jeho vznik je obestřen legendami, preláti stejně jako alchymisté v něm hledali osvícení - nebo cestu do temnot. Klášter, ve kterém byl nalezen masový hrob, je zároveňmístem, kde vznikla Ďáblova bible. Tento příběh vypráví, jak se to vše možná stalo... Na počátku 13. století bylo v Čechách vytvořeno pozoruhodné literární dílo. Minulé věky jej právem pojmenovaly jako ďáblova bible, Codex gigas, Liber pergrandis či Gigas librorum. První zmínky o Ďáblově bibli pocházejí z roku 1295, ale předpokládá se, že rukopis je asi o 65 let starší. Kniha vznikla v prostředí malého benediktinského kláštera v Podlažicích u Chrudimi nejspíš kolem roku 1229. O jejím vzniku, autorovi či důvodu sepsání se však nedochovaly žádné doklady. Kniha je i na dnešní poměry neobvykle veliká; nelze se tedy divit, že ve středověku byla přirovnávána k sedmi divům světa. Měří 900 x 505 mm a váží úctyhodných 75 kilogramů. Obsahuje 312 pergamenových fólií, tedy 624 stran. Soudí se, že k získání psacího materiálu bylo zapotřebí kůží asi ze 160 zvířat. Fascinující je jednota knihy, soulad písma a iniciál, harmonie celkové kompozice a jednotlivých detailů; všechny texty v knize jsou přitom dodnes čitelné. Vše nasvědčuje tomu, že byla životním dílem jedné osoby. Historici odhadují, že se takové monumentální práci musel dotyčný písař věnovat možná až dvacet let. Existence knihy je spojena s legendou o ďáblovi, podle níž dostala i lidový název Ďáblova bible a samotný obraz čerta je její nedílnou součástí. Pověst vypráví o mnichovi, který kdysi žil na východě Českého království, v podlažickém klášteře, a za svůj hříšný skutek byl odsouzen k zazdění za živa. Aby se vyhnul trestu, nabídl, že za jedinou noc napíše největší knihu, jakou kdy svět viděl. Již o půlnoci ale zjistil, že to nestihne. Povolal si tedy na pomoc ďábla. Pověst říká, že podobiznu ďábla zakreslil mnich do knihy z vděčnosti. Přestože však unikl trestu, život se mu změnil v peklo. I přes satanskou legendu nebyl Kodex nikdy zatracen inkvizicí, ale naopak stal sestředem zájmu učenců i milovníků umění a kuriozit. Prvním místem, které je s existencí rukopisu spojeno, je klášter v Podlažicích u Chrudimi. Odtud putovala kniha do zástavy k cisterciákům v Sedlci u Kutné Hory. Ze Sedlce ji vykoupil opat Pavel Bavor pro knihovnu břevnovského kláštera, kde se stala předmětem zájmu pražského biskupa Řehoře a dalších učenců té doby. V květnu 1420 Táborité společně s Pražany břevnovský klášter vyplenili, spálili a pobořili. Břevnovští benediktini se však uchýlili během husitských bouří do opevněného kláštera v Broumově a s sebou přivezli řadu cenných předmětů; mj. i Ďáblovu bibli. Ta byla v klášteře pečlivě střežena, dokud nepřešla do slavných sbírek Rudolfa II. Odtud pak byla na sklonku třicetileté války odvezena jako obzvlášť ceněná součást válečné kořisti do Švédska. Rukopis opustil Švédsko od té doby jen dvakrát - v roce 1970 byl zapůjčen do USA, před osmi lety cestoval do Berlína. Autor Richard Dübell představí knihu osobně 1. října 2007 v Praze – Klementinu.