Obsah: Lásky krále Carola
Rumunský král Carol, jehož vláda zahrnovala období let 1930 až 1940, neměl snadné ani dětství, ani dospívání, ani dospělost. Snad jen ve stáří našel v životě relativní klid. Byl to nejstarší syn rumunského krále Ferdinanda von Hohenzollerna a jeho manželky princezny Marie z Edinburghu, která byla známá spíše jako Marie Rumunská. Jeho matka byla vnučka britské královny Viktorie a ruského cara Alexandra II. Po citově ochuzeném dětství prahl po lásce, toužil po tom, aby mohl sdílet život se spřízněnou duší. Možná i proto se tak ochotně vrhal do náruče velkých lásek. První z nich, kterou zakončil sňatkem, se jmenovala Zizi Lambrino. K vůli jejímu neurozenému původu však jejich manželství nebylo uznáváno a nakonec ji i Mireceu, jejich syna, rumunská vláda vypudila do exilu v Paříži. Ani druhá láska neskončila šťastně, byť byla rovněž stvrzena svatbou. Byla jí řecká princezna Helen, dcera krále Konstantina. Tomuto svazku nejvíce přála Carolova matka, což byl možná i pravý důvod, proč se Carol nakonec rozhodl, že se do Helen pokusí zamilovat. Nebyla to tedy spontánní mladická láska, ale jakýsi kompromis mezi vládní politikou a osobními potřebami. Z tohoto svazku se narodil chlapec Michael, který se v relativně brzkém dětství stal -nestal rumunským králem. Byl korunován po smrti Ferdinanda, což bylo období, kdy Carol pobýval v zahraničí se svou novou, a vlastně jedinou životní láskou. Carol v té době odmítal převzít povinnosti korunního prince. V důsledku převratných změn v Rumunsku se nakonec přece jen vrátil do vlasti, která se na jeho počest snažila přepsat dějiny. Po jeho jmenování králem se totiž měl každý tvářit, jako by Michael nikdy králem nebyl. Nakonec svůj osobní život zasvětil původně vdané ženě, která navíc byla manželka jeho velmi dobrého přítele. Jmenovala se Elenutza Tempeanu. S ní prožil svá šťastná, nejšťastnější, smutná i tragická období, právě s ní trávil život v nuceném vyhnanství, do něhož ho v podstatě uvrhl Adolf Hitler. Svatba s ní byla dlouho očekávaná, možná až vymodlená. A po jejím boku i v roce 1953, v šedesáti letech, zemřel.
