Obsah: 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida
Koncem roku 1936 hodil někdo do schránky nakladatele Borového rukopis veršů nadepsaný 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida. Redaktor nakladatelství přečetl a bylo mu jasné, že se za anonymem Robert David skrývá velký básník. Kniha veršů byla okamžitě vydána a způsobila zasloužený rozruch.
Hádalo se na znalce básníkova života a díla otokara Fischera, na spoluautora Balady z hadrů Jiřího Voskovce, na zkušeného mystifikátora Eduarda Bassa, na nápaditého mladíka Jana Drdu, jiní usuzují - mohl by to být lišák Mahen, Mahen zase hádá na lišáka Josefa Macha. Nějaký fantasta hodí do pranice jméno Gellner. Gellner je přece dávno nezvěstný! No právě ...
Mach odmítá gellnera i macha a bystrozrace navrhuje: co takhle zeptat se Nezvala? Jiří Mahen píše Nezvalovi: v Brně se říká, žes - v Brně možná, odpovídá Nezval. V Praze se mluví o tobě. Tille je nadšen, S. K. Neumann opatrný.
Karel Čapek vydává v Livdových novinách Zatykač na věčného studenta Roberta Davida.
Čapek v Lidovkách a Fučík v Rudém právu se vyslovili nejjasněji. Fučík téměř ukázal prstem, ale jen proto, aby zdůvodnil svůj názor na poslání sbírky. V tom se totiž oba pátrači rozcházeli.
Čapek: Rozkoš z rýmů.
Fučík: Básník musil už vyslovit, jak nejzřetelněji dovedl, své nejniternější pohnutí nad dnešním pořádkem světa. Pročtěte si pozorně poslední sbírku veršů Víta Nezvala Praha s prsty deště. Uvidíte, kolik nových obrazů chrlí tento básnický gejzír, aby vyjádřil svou válku proti mizérii měšťáckého světa.
Nezval zachoval kamennou tvář a v následujícím roce poslal Borovému dalších 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida ...
Vytvořil:
ota61Upravil:
ota61Zdroj:
Adolf Branald - Báječní muži na okřídlených ořích
