• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Q...jako Queen

Sice jí říkali „Jane Doeová“, ale ve skutečnosti se ji nikdy nepodařilo identifikovat. Byla to běloška a její tělo, které se našlo nedaleko lomu u kalifornské dálnice číslo 1, bylo již v pokročilém stupni rozkladu. Případ dostal na starost okresní šerif Santa Teresy, ale jeho vyšetřovatelé s ním mnoho nepohnuli. Zavražděná byla mladá, ruce měla svázané kusem drátu, tělo poseté několika bodnými ranami, hrdlo podřezané. Pátrání se vleklo celé měsíce, případ však zůstal nevyřešený. To se stalo před osmnácti roky. Nyní se dva policisté bezmála důchodového věku, kteří kdysi objevili její tělo, rozhodli celý případ ještě jednou a naposledy otevřít. Že však byli tak věkovití a také zdraví jim pomalu přestávalo sloužit, usoudili, že budou potřebovat někoho, kdo by za ně zastal náročnou práci v terénu. Proto se obrátili na Kinsey Millhoneovou. Věřili, že pokud se oběť podaří identifikovat, najít konečné řešení už nebude problém. Kinsey případ zaujal, a tak se rozhodla jim pomoci. Jenže oprašovat tak dávnou minulost může být i dost nebezpečné a původní pátrání po skutečné totožnosti Jane Doeové se nakonec změnilo v riskantní hon na vraha. Detektivní román Q…jako Queen je inspirovaný skutečnou nevyřešenou vraždou, ke které došlo roku 1969. Sue Graftonová se o případu dozvěděla na podzim roku 2000 od dnes již penzionovaného soudního lékaře, který tehdy prováděl pitvu těla oběti. Velmi ji to zaujalo. Ten příběh měl v sobě totiž něco, co jí nedalo spát, a tak se jí počínaje lednem roku 2001 stal častým útočištěm Úřad šerifa Santa Barbary (Santa Barbara Sherrif’s Department), kde jí umožnili prostudovat policejní spis k případu. Téhož roku se provedla i exhumace těla zavražděné a mezinárodně uznávaná forenzní antropoložka rekonstruovala podle lebky a čelisti její obličej. Výsledek této rekonstrukce je otištěn v závěru knihy. Sue Graftonová i zaměstnanci Šerifova úřadu ze Santa Barbary doufají, že třeba ten obrázek vyvolá v někom dávné vzpomínky, které pomohou identifikovat oběť, popřípadě dopadnout vraha. Když Jane Doeovou opět pohřbívali, z úřadu koronera ji na hřbitov provázela šerifova uniformovaná čestná stráž. „Představa, jakou má ještě dnes ta žena sílu, je až děsivá, “ píše Graftonová. „I po těch třiatřiceti letech nemůžeme nevidět, že se dožaduje spravedlnosti. “