• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Sexuální život ve staré Číně

Sexuální život ve staré Číně : úvodní přehled čínské sexuality a společnosti zhruba od roku 1500 př. n. l. do roku 1644 n. l.  
„Když jsem v roce 1949 pracoval jako rada na velvyslanectví Nizozemí v Tokiu, náhodou jsem v obchodě se starožitnostmi objevil sadu starých čínských tiskových forem mingského erotického alba nazvaného Chua-jing ťin-čen (Rozmanitá bitevní postavení květinového tábora). Formy pocházely ze sbírky starého feudálního rodu ze západního Japonska, jenž byl v 18. století úzce spjat s obchodováním s Čínou. Vzhledem k tomu, že v současnosti jsou takováto alba neobyčejně vzácná a významná z hlediska uměleckého i sociologického, považoval jsem za svou povinnost zpřístupnit tento materiál dalším badatelům. Mým původním záměrem bylo nechat z těchto forem vytisknout několik kopií a vydat je společně se stručnou předmluvou o historickém pozadí čínského erotického umění v omezeném nákladu.
  Abych mohl onu předmluvu napsat, potřeboval jsem získat určité znalosti staročínského sexuálního života a zvyků. Ve svých čínských studiích jsem se od té doby tomuto tématu vždy vyhýbal, neboť jsem se domníval, že je lépe ponechat ho kvalifikovanějším sexuologům - zvláště od doby, kdy jsem z neurčitých poznámek ve starší i novější západní literatuře o Číně vydedukoval, že pathologia sexualit tam byla zastoupena velkou měrou. Když jsem se měl později na tento předmět orientovat, zjistil jsem, že není k dispozici prakticky žádná seriózní literatura, ať už se týká běžně dostupných čínských zdrojů nebo západních knih a pojednání o Číně.
   Ukázalo se, že mlčení čínských příruček je dáno přehnanou prudérností, která ovládala Číňany v době dynastie Čching čili v období vlády Mandžuů (1644-1912). V rozsáhlých archivech literárních informací, sestavených v průběhu období Čching, nezůstala žádná lidská aktivita nepopsána - s výjimkou sexu. Snaha vyvarovat se v umění a literatuře tělesnějších stránek lásky je samozřejmě sama o sobě chvályhodná. Vyvolává to příznivý dojem obzvláště v dnešní době, kdy je jak na Východě, tak i na Západě tento aspekt zdůrazňován slovem i obrazem natolik, že zatemňuje základní duchovní význam sexuálního aktu. Číňané období Čching se však dostali do druhého extrému: téměř zuřivě se snažili udržet svůj sexuální život v tajnosti před vnějším světem.
   Nedostatek západních děl týkajících se čínského sexuálního života lze částečně vysvětlit obtížemi, na které naráželi západní badatelé ve snaze získat příslušné informace. Nenalezl jsem žádnou specializovanou západní publikaci, která by stála za vážnou pozornost, jen znepokojivé množství naprostého braku.
   Vzhledem k tomu, že ani všeobecně přístupné čínské prameny, ani západní literatura neposkytovaly údaje, které jsem pro svou orientaci potřeboval, musel jsem zjistit, jestli by nebylo možné v Číně či Japonsku najít méně známé prameny. Ukázalo se, že v Číně samotné vykonali cenzoři svou práci tak pečlivě, že v čchingské literatuře nezůstalo prakticky nic. V Japonsku se však zachovaly důležité staré čínské texty o záležitostech sexu, které se tam dostaly již v 7. století. Tyto texty naznačily směr, kterým jsem se měl vydat při pátrání po dalších informacích. Postupně jsem ve staré čínské lékařské a taoistické literatuře nacházel množství pasáží, jež potvrdily a doplnily informace zachované v Japonsku.
   Krom toho jsem mohl díky štědrosti některých čínských a japonských soukromých sběratelů dřevotisků prostudovat několik mingských alb erotických obrázků a sexuologických textů, které jsou v jejich vlastnictví. Všechny jsou obrovskou vzácností, některé patří mezi vyslovené unikáty.
   Prozkoumání takto nashromážděného materiálu mě přesvědčilo, že současná zahraniční představa o zvrácených a nenormálních sexuálních zvycích starých Číňanů je absolutně mylná. O vysoce kulturních a přemýšlivých lidech, jakými Číňané jsou, lze předpokládat, že již od raných dob věnovali velkou pozornost záležitostem sexu. Jejich pozorování jsou vtělena do „příruček sexu", které učí hlavu rodiny, jakým způsobem uspořádat vztahy se svými ženami. Tyto knihy existovaly již před dvěma tisíci lety a byly všeobecně studovány zhruba až do 13. století. Poté konfuciánské puritánství postupně oběh literatury tohoto žánru omezilo. Po nástupu dynastie Čching v roce 1644 toto puritánství, posílené politickými a emocionálními ohledy, vyústilo ve výše zmíněné tajnůstkářství ohledně záležitostí sexu. To od té doby ovládá Číňany až dodnes. Čchingští autoři prohlašují, že existovalo vždy a že přísné oddělení obou pohlaví se plně uplatňovalo již před dvěma tisíci lety. Jedním z hlavních cílů mé publikace je vyvrátit takováto absolutní tvrzení a ukázat, že až do 13. století nebylo oddělování pohlaví přísně  vynucováno a o sexuálních vztazích se volně mluvilo a psalo.
   Staří Číňané skutečně neměli žádný důvod skrývat svůj sexuální život. Jejich příručky sexu jasně dokazují, že jejich sexuální zvyky byly zdravé a normální - alespoň podle standardu polygamického systému, který v Číně převažoval od nejstarších zaznamenaných dob až donedávna.
   Mé nasměrování na daný předmě tak vyústilo v závěr, že rozhodnu-li se publikovat výše zmíněné erotické album, zavážu se tím k dvojí povinnosti. Kromě zpřístupnění tohoto vzácného uměleckého materiálu budu současně muset napravit mylné představy cizinců o sexuálním životě ve staré Číně. "
                           Předmluva Roberta H. van Gulika k původnímu vydání