Škarka Antonín - Životopis

Antonín Škarka se narodil v Brně, na reálném gymnáziu zde maturoval v r. 1924 a na brněnské FF se věnoval studiu češtiny a němčiny s úmyslem stát se středoškolským profesorem. Hlubší zájem o starší českou literaturu v něm vzbudilo jednak starobylé rodné prostředí jeho matky v Příboře, kde trávíval prázdniny, jednak zejména jeho univerzitní učitel profesor Stanislav Souček, literární historik, středem jehož vědeckého zájmu v českých literárních dějinách byl Tomáš Štítný, J. A. Komenský a spisovatelé 19. století. Po absolvování fakulty 1928 získal 1932 doktorát, když na Součkův podnět napsal disertační práci Sixt Palma Močidlanský, poeta český (o pronásledovaném protestantském spisovateli a tiskaři z přelomu 16. a 17. století). Potom učil na středních školách v rodišti, pak na Slovensku a posléze v Praze (do r. 1945). Na konci války (od podzimu 1944) byl mimo školu na nucené práci. Svůj záměr z r. 1939 habilitovat se a přednášet na fakultě mohl uskutečnit až v roce 1946, kdy se stal soukromým docentem na základě habilitace Nové kapitoly ze staré české hymnologie. Působil pak současně na třech fakultách v Praze, v Olomouci a v Brně. Od r. 1951 se soustředil na práci v Praze, kde byl v r. 1952 jmenován docentem a r. 1965 profesorem. Vedle toho byl externím pracovníkem ústavu pro českou literaturu v Akademii věd a členem a pak i vedoucím redakční rady pro vydávání Díla Jana Amose Komenského. A. Škarka zemřel náhle po srdečním záchvatu 12. listopadu 1972 v Praze.
Hlavní oblastí Škarkova literárněhistorického vědeckého zájmu byla česká hymnografie od nejstarších dob do konce 18. století i v evropských souvislostech. Základním rysem jeho práce bylo neodvozené pramenné studium. Díky filologické erudici mohl pokračovat také v bádání v tomto oboru, předčasně opuštěném skonem J. Vilikovského. Jsou to např. monografie Nejstarší česká duchovní lyrika, Z problematiky českého gotického básnictví aj. Mnoho pozornosti věnoval hymnologii v husitské době a Husovi samému, jak je to patrné v Nástinu dějin české slovesnosti v obdobích před rozkladem feudalismu i ve studii Význam Dekretu kutnohorského pro rozvoj českého jazyka a písemnictví a jinde.
Hymnologie v Jednotě bratrské má hlavní centrum v literární činnosti J. A. Komenského. Úvodní studie k vydání jeho Duchovních písní, Komenský jako hymnograf a jeho místo v dějinách české duchovní písně, má v této oblasti trvale zásadní význam. Dalším centrem Škarkovy práce je Adam Michna z Otradovic jako duchovní básník, jehož tvorbu vydal německy a potom i česky. Objevitelské dílo vykonal Škarka pro poznání předního jezuitského barokního básníka B. Bridela v monografii Fridrich Bridel nový a neznámý. Ve sborníku O barokní kultuře zaujal Škarka pozoruhodnou pozici v posuzování baroka jako celku hypotézou ulamující hroty krajních stanovisek hájených na jedné straně F. X. Šaldou a na druhé J. B. Čapkem. Byl přesvědčen, „že by se byl barokní styl rozvil a převládl ... i bez přičinění pobělohorské protireformace. Byl by to ovšem styl nekatolické většiny a Komenský by nepochybně i v něm zaujímal vrcholné místo, pro dnešek pak už bez rozpaků, zdali k němu přísluší, poněvadž by nebyl náš barokní styl spojován jednostranně s jeziutskou protireformací“. „Opíral se přitom o studium vývojových tendencí českého humanismu a obecněji literárního vývoje 16. století, z něhož Komenský vyrostl, a o analytické studium Komenského stylu. “ (J. Lehár)
Do akademických Dějin české literatury I napsal A. Škarka syntetickou kapitolu Dočasné vítězství latiny v literárním životě a první stopy literárního užití češtiny a kapitoly monografické Kosmas, Jan Blahoslav, Jan Amos Komenský.
Vytvořil: ota61
Zdroj: Čeští spisovatelé deseti století

'Životopis autora Škarka Antonín'
Dnes je 13.12.2024
Den 18. výročí úmrtí Carlson Richard
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno