Před 243 lety se narodil(a) Austenová Jane
Hledej

Životopis : Frynta Emanuel

Český překladatel a básník, snad vůbec nejvýraznější představitel nonsensové poezie v někdejším Československu. Je otcem významného českého zoologa doc. Daniela Frynty. Jedná se o významného překladatele, filmového scenáristu a autora rozhlasových cyklů, jenž toho mnoho po svém otci zdědil.
V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce druhé světové války byl zaměstnán jako pomocný dělník. 1945 až 1948 studoval rusistiku na FF UK. Na protest proti nestoudnému způsobu, jakým se komunistický režim zachoval k filozofům Janu Patočkovi a Václavovi Černému, odešel těsně před dokončením doktorátu z fakulty. Tento krok pak poznamenal celoživotně jeho možnosti pracovat a publikovat.

Debutoval v roce 1945 v Akordu. Dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrodě.

V prvopočátcích svého literárního účinkování byl zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů (Slavík, Vokolek) byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná.

Věnoval se překladatelství (jako jeden z prvních k nám uváděl Christiana Morgensterna), zajímal se o editorství (sestavil např. oblíbenou čítanku českého a světového humoru Moudří Blázni) a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie.

Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny (Puškina a Lermontova). Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům. Působil až do konce života jako překladatel, ale před koncem života téměř celé své dílo (tedy překlady i vlastní autorská nevydaná díla) spálil.
– Z vyprávění jeho ženy, herečky Ady Fryntové Waldové:
Na popud svého muže jsem odešla z divadla, protože jsem několikrát byla na policii a člověka to dovede otrávit, a ty otřesné věci, co se hrály - můj muž na to byl citlivý a řekl mi, že budu doma s ním, tak jsem mu pomáhala na stroji přepisovat překlady. Bylo to náročné, každá povídka se musela desetkrát přepsat, někdy mě bolela záda tak, že jsem si musela lehnout na zem a zacvičit si. Můj muž pracoval od rána od 9h do večera, celý den. Když na něčem pracoval, chtěl to hned slyšet přečtené nahlas, tak přišel za mnou. Musela jsem všeho nechat i utěrku pustit na zem a přečíst mu to.

Protože nemohl přednášet na fakultě, tak přednášel doma. Byla to taková domácí univerzita, scházeli se u nás ti nejlepší lidé, nikdo bezcharakterní nemohl překročit náš práh. Život byl těžký i nádherný. Můj muž byl veselý, přes den pracoval a večer jsme chodili na návštěvy, nebo jsme přijímali návštěvy u nás. Žili jsme jen díky tomu, že jsme měli báječné přátele - Bohumil Hrabal, Jiří Kolář, Ilja Hurník, Ivan Medek, Dr. Anna Masaryková, rodina Lukasova, Fukovi, Schwarzovi, Dr. Kybalová, Dr. Hartman, malíř Kamil Lhoták. Ilja Hurník nechtěl, abychom byli nečiní a tak nám dával úkoly, např. byl vymezený úsek na Kampě, který se bude fotografovat, vyhodnocovala to Emila Medková, vždycky to vyhrál můj muž, Ilja Hurník nebo Petr Eben.
Ta doba byla ukrutná. Můj muž ale říkal: my si nestěžujeme, protože jsme si tento způsob života vybrali!
Vytvořil: quetzal
Upravil: quetzal
Zdroj: wikipedie

'Životopis autora Frynta Emanuel'





Dnes je 16.12.2018
Před 101 lety se narodil(a) Clarke Arthur C.



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt