Mařík Kamil - Životopis

Básník, překladatel, autor rozhlasových her
 Vyrostl ve svém rodišti v rodině textilního dělníka. Základní školu navštěvoval v Nové Včelnici, SVVŠ v Jindřichově Hradci (1960–1963). Na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích vystudoval češtinu a tělesnou výchovu (1963–1967, diplomová práce o jihočeské umělecké skupině Linie, působící ve 30. letech, na této fakultě získal roku 1983 titul PaedDr. ). Před nástupem na roční vojenskou službu (1967–1968, mj. v Českých Budějovicích a Prachaticích) krátce učil na ZDŠ v Lomnici nad Lužnicí. Po návratu zprvu pracoval jako číšník v budějovických Masných krámech a poté nastoupil jako metodik v Krajském kulturním středisku (1968–1971) a inspektor pro kulturu Jihočeského krajského národního výboru (1971–1974). Při zaměstnání absolvoval postgraduální studium kulturní politiky na Vysoké škole politické ÚV KSČ v Praze (1971–1973). Po přesídlení do Prahy vedl literární oddělení na ministerstvu kultury (1974–1983) a působil jako tajemník Sdružení českých překladatelů (1983–1990). V letech 1990–1991 učil na základní škole pro děti s vadami řeči, 1991–1994 byl šéfredaktorem nakladatelství Victoria Publishing, 1994–1997 byl šéfredaktorem ekonomické redakce nakladatelství GRADA Publishing, v roce 1998 pracoval v tiskovém odboru Chemapol Group. V letech 1999 – 2001 pracoval jako vedoucí redakce podniku SEVT. Od roku 2001 provozuje nakladatelství odborné literatury Kamil Mařík – Professional Publishing.
 První báseň Mařík uveřejnil roku 1965 v Jihočeské pravdě (České Budějovice) za vysokoškolských studií, kdy také spoluzaložil a vedl amatérskou poetickou vinárnu v českobudějovickém hotelu Malše. Poezii, glosy, recenze, články a básnické překlady otiskoval mj. v Rudém právu, Tvorbě, Květech, Čs. vojáku, Literárním měsíčníku, Světě práce, Kmeni, Výběru z nejzajímavějších knih, Mladé frontě, Sovětské literatuře a Světové literatuře.
Dramata, rozhlasové hry, a zejména poezii Mařík překládá především z bulharštiny (částečně se svou ženou Marií Maříkovou, *1948), dále ze slovenštiny, ruštiny, polštiny, srbštiny a chorvatštiny, francouzštiny, prostřednictvím ruských převodů taktéž z kazaštiny a tádžičtiny. Napsal písňové texty pro českou inscenaci dramatu Wolfganga Hildesheimera Obětovaná Helena (premiéra 1986). Je autorem původních rozhlasových her Andělé na podzim (1978, o západoněmeckých revanšistech), Cesta do začátku (1980, s tematikou válečného totálního nasazení), Atentát (1982, o pokusu zavraždit V. I. Lenina v době občanské války v Rusku), rozhlasových her pro mládež Petrohrad 1. ledna 1918 (1982) a Nebezpečná láska (1984). V Československém rozhlase byla uvedena i jeho auditivní báseň Dlouhá cesta (1980). Roku 1986 absolvoval spolu s Jiřím Žáčkem, Karlem Sýsem a Petrem Skarlantem studijní cestu do Paříže. Maříkovu překladatelskou činnost ovlivnily četné pobyty v Bulharsku a ve státech bývalé Jugoslávie. Příležitostně užíval pseudonymu Antonín Hlinka a šifry ma.
 Již v básnické prvotině ale... se Mařík představil jako autor reflexivní politické lyriky, usilující o souzvuk soukromého prožitku a tendenčního básnického sdělení. Apelativní historickou retrospektivou je poema Veliký koncert, inklinující k žánru agitační litanie, dedikované bezejmenným obětem a hrdinům leningradské blokády za druhé světové války; tragické válečné ovzduší je tu konfrontováno s heroickým poselstvím hudby. Verše z let 1973–1978 shromáždil Mařík ve sbírce Zrození. Jejím leitmotivem je demonstrativní přitakání pozemskému světu a naplňování víry v lidskou naději, v dalších sbírkách přerůstající až do obdivu k postavám, které ztělesňují rudimentární dělnost a činorodost (zejména v knížce Jak se dělá sad). O první generační bilanci a o publicisticky koncipovaný dialog s dobou se pokusil ve sbírce Básně z noci do dne, v níž do žánru politické lyriky promítl své tvůrčí krédo k moralitě směřující poezie. V devadesátých letech poezii nepublikoval, vrátil se k ní až po roce 2000 skladbou Rozhovor bílého s černým. Podobně jako některé texty z předchozích sbírek vystavěl tuto skladbu na dialogickém základě – inspiroval se šachovou hrou a text komponoval jako dialog hráčů během šachové partie.

BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: ale... (BB 1974); Veliký koncert (B, v tiráži 1976, vydáno 1980); Současná česká próza (metodický list, 1979; rozšíř. s titulem Současná česká literatura, 1983); Zrození (BB 1980); Jak se dělá sad (BB 1983); Básně z noci do dne (BB 1987); Rozhovor bílého s černým (B 2001).
Výbor: Ráno postavíme loď (BB 2006).
Populárně naučné práce: Cesty za moravským a českým vínem (2004, spolu s L. Bílíkem).
Překlady: S. Fleszarowa-Muskat: Noc pod Alpami (rozmnož. , 1977); K. Makuszyński: Švec Kopýtko a kačer Kvak (rozmnoženo, 1977); Mladá řeka (bulharská poezie, 1979, s dalšími, též ed. ); Verše proti smrti (antologie protifašistické poezie socialistických zemí, 1980, s dalšími); Bulharská poezie 20. století (1983, s dalšími); P. Koyš: Děti na dostřel (1983); K. Minc: Dobrý voják Jaroslav Hašek (rozmnoženo, 1983, s H. Kocourovou); D. Stefanov: Daleká viditelnost (1984); V. Rakovski: Jak plachá voda (1984, s dalšími); R. Mićunović: Album zvířátek (leporelo, 1985, s M. Maříkovou); Blízko hvězd (tádžická poezie, 1985, s dalšími); Bílá v sousedství modré (současná řecká poezie, 1986, s dalšími); Orli spí vysoko v horách (bulharské poemy, 1986, též ed. ); Velké trojhvězdí (= G. Apollinaire, P. Éluard, J. Prévert, 1986, s P. Skarlantem, K. Sýsem a J. Žáčkem, též ed. ); L. Elenkov: Bezesná místa pobytu (1987); M. Šachanov: Smysl slova (1987); Š. Strážay: Co zůstává (1988); J. Buzássy: Naděje stromu, píseň člověka (1989); P. Karaangov: Achillova pata (1990); B. Koneski: Poslání (2003, s B. Kubešovou); P. Éluard: Ozubené dveře (2005, s K. Sýsem); scénicky: J. Rochowiak: Hračky (1986, rozmnoženo 1987); A. Rudnicki: Nemilovaná (1973).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Jméno tvé žena (1975); Souhvězdí Aurory (1977); Chvály jižních Čech (1976); Praha – to jméno samo zpěv (1980); Kupte si štěstí v bazaru (1983) aj.
Uspořádal a vydal: Píseň o Bouřliváku (sb. sovětské poezie, rozmnoženo, 1975); Odevzdal jsem svůj lístek ve znamení revoluce (sborník české a sovětské poezie, rozmnož. , 1976); Mozaika (1977, pod pseudonymem Antonín Hlinka, též přispěl); Místenka na Pegasa (1978, pod pseudonymem Antonín Hlinka, též přispěl); J. Hašek: Svět zvířat (1982).
Vytvořil: ota61
Upravil: ota61
Zdroj: Slovník českých spisovatelů od r.1945

'Životopis autora Mařík Kamil'
Dnes je 16.07.2020
Den 35. výročí úmrtí Böll Heinrich
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno