Neveršilová Olga
* 26.06.1934
* Praha
0%
Neveršilová Olga - Životopis
Básnířka, slavistka a překladatelkaRozená Pavlíková. Vyrostla v rodině právníka. Od roku 1945 navštěvovala Drtinovo reformní reálné gymnázium v Praze, po maturitě (1952) studovala slavistiku na FF UK (abs. 1957 diplomovou prací Ohlas básnického díla Cypriana Kamila Norwida v české literatuře). Protože z politicko-náboženských důvodů nesměla pracovat ve školství, byla korektorkou Časopisu pro lékařskou zdravotní dokumentaci (1958–1961); zároveň až do 1968 soukromě vyučovala cizí jazyky, tlumočila, lektorovala a překládala polskou literaturu a spolupracovala s Čs. rozhlasem. V letech 1961–1962 byla zaměstnána ve Slovanském ústavu ČSAV, poté až do odchodu na mateřskou dovolenou (1966) v PNP. V roce 1968 odešla do švýcarského exilu, kde od roku 1969 působila na bernské univerzitě jako pomocná asistentka, od roku 1976 jako vědecká asistentka v tamní knihovně Slavistického semináře, od roku 1978 i jako lektorka západoslovanských jazyků a literatury a od téhož roku jako lektorka polštiny na univerzitě ve Freiburgu (souběžně přísedící při maturitách z češtiny na gymnáziích v Bernu a v Thunu). Od roku 1992 lektorka českého jazyka a literatury ve Slavistickém a baltistickém ústavu bernské univerzity, v němž přednášela zejména moderní českou poezii.
Neveršilová debutovala v roce 1964 jako autorka prozaických miniatur v Plameni, poté otiskovala verše a prózu v Sešitech pro literaturu a diskusi a Literárních listech, přispěla také do varšavského časopisu Poezja (1967). Po roce 1968 publikovala mj. ve Zpravodaji a Magazínu (oba Curych) a Proměnách (New York). Po roce 1989 publikovala v periodikách Svobodný zítřek, Souvislosti, Literární noviny, Tvar a Evangelický kalendář. Časopisecké překlady z polštiny otiskovala mj. v Literárních listech, Zlatém máji a Tváři, později převáděla do němčiny rovněž vlastní básně a pohádky. První odbornou studii uveřejnila v roce 1964 v Listech Chopinovy společnosti, v exilu publikovala v německém jazyce (resp. v češtině) vědecké stati lingvistické a o polské a české literatuře též ve sbornících. – Výjimečně používala šifry -on-, ve Švýcarsku užívá jméno Olga Neversil.
Básnická prvotina Olgy Neveršilové, připravovaná pod názvem Hele, za tebou, již nemohla v roce 1969 vyjít, a tak básně z této sbírky, doplněné o další texty z let 1963–1970, byly vydány teprve v knížce Vzápětí. Autorčinu poetiku tu utváří aforistické pojetí verše, sféra tradiční lyriky a výrazové sentimentality je popírána programovou lakoničností a sarkastičností tvůrčího postoje, pranýřujícího konformní i nonkonformní dobové mýty a zároveň tíhnoucího ke skrytému citovému maximalismu a k vyslovování prapodstat lidské existence. Svou exilovou tvorbu z let 1970–1979 shrnula Neveršilová do knižního debutu Lahvová pošta, v němž sílí motivy absurdnosti, nereálnosti a manipulovatelné umělosti veškerého přítomného světa, jehož loutkovitost básnířka chce překlenout autentickým tvůrčím gestem a setrváváním na autonomní, maximálně intenzivní a netradiční obraznosti. Holdem Skandinávii, skandinávské přírodě a kultuře (Selma Lagerlöfová, Edvard Munch) je sbírka Kamenné chůvy, v jejíž poetice opět převládají nezvyklá a lapidární básnická syntagmata, tendence k útržkovitosti a intertextovosti konkrétního sdělení.
'Životopis autora Neveršilová Olga'