Den 44. výročí úmrtí Wilder Thornton
Hledej

Životopis : Nováková Julie

* 9. 3. 1909, Praha 
† 19. 11. 1991, Praha 
 
Klasická filoložka, literární historička a teoretička, editorka, překladatelka
 Studovala na Dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze (1920–1928), poté klasickou filologii a češtinu na FF UK (PhDr. 1933 prací Xenofontovo Symposion v poměru k Symposiu Platonovu). Po studiích se stala středoškolskou profesorkou, učila na pražských gymnáziích latinu, řečtinu a češtinu, po 1945 i filozofii a občanskou nauku. Od 1943 byla členkou Pražského lingvistického kroužku (často zde přednášela, zejména o otázkách versologie), po 1945 se účastnila práce estetického semináře Jana Mukařovského. Od 1948 učila na FF UP v Olomouci klasickou filologii (habilitace 1949), 1954 byla jmenována státní docentkou pro obor starověkých dějin (tj. i Orientu a Dálného východu) a přednášela též teorii literatury na katedře rusistiky. 1958 byla vyzvána ČSAV k redigování latinských spisů Jana Amose Komenského, do Pedagogického ústavu J. A. Komenského však nastoupila až 1961 po zrušení olomoucké katedry klasické filologie. V témže roce dosáhla hodnosti DrSc. na základě práce Umbra. Do důchodu odešla 1973, ale nadále intenzivně pracovala vědecky, editorsky i překladatelsky.
 Debutovala ve Studentském časopise (1923 básní, později zde publikovala překlady a články o antické literatuře), dále soustavně přispívala zejména do periodik: Listy filologické, Slovo a slovesnost, Zprávy Jednoty klasických filologů, Acta Comeniana, Studia Comeniana et historica, Časopis pro moderní filologii, Marginálie, Helikon (Neapol), Slavia, Byzantinoslavica, Dialog, Jazykovědné aktuality, Sborník historický, Informační bulletin pro otázky jazykovědné, Mitteilungsblatt Ruhr Universität (Bochum), Communio viatorum aj.
 Ke klasické filologii Nováková tíhla již od středoškolských let. Pro tento obor vychovala řadu žáků, k jeho rozvoji pak výrazně přispěla studiemi věnovanými antickému písemnictví. Usilovala v nich o překonání úzce filologických hledisek a sblížení se soudobým teoretickým myšlením o literatuře. V pokusu o syntetizující pohled na dobu a její kulturu řešila otázku tzv. úpadku římské literatury doby císařské jako opuštění stylových norem klasického údobí a rekompozici formy pod tlakem nových životních obsahů (Devět kapitol o takzvaném stříbrném věku římské slovesnosti). Teoreticky podnětný byl zejména pozdější soubor studií o básnické sémantice Umbra. Ein Beitrag zur dichterischen Semantik. Podstatně Nováková zasáhla do oblasti versologie. Ve studiích vydaných knižně i v dalších úvahách, recenzích a poznámkách (publikovaných zejména v Listech filologických a Slovu a slovesnosti) rozvíjela na materiálu řeckých, indických a klasických i středověkých latinských meter poznatky pražské strukturalistické školy. Novákové versologické studie přímo vyplývaly z její práce překladatelské: Praktické problémy, které musela řešit při převádění časoměrných veršů do prozodického systému založeného na přízvuku, ji přivedly např. k řadě studií o rysech, významotvorných možnostech a vývoji českého hexametru.
Překlady Julie Novákové (Lucretius, Persius Flaccus, Músaios, Hesiodos aj. ) prokazovaly nejen erudici klasické filoložky a teoretický základ ve studiu verše, ale i básnické nadání a znalost jazyka a poetiky moderní české poezie. Překladatelka vycházela z názoru, že tytéž prvky zvukové organizace verše nemají v různých jazykových systémech stejnou platnost a pokoušela se – oproti dosud přetrvávající snaze o přímočarou nápodobu antických meter – vytvářet české ekvivalenty antických meter substitucí, tj. výběrem těch prostředků, které se sice mohou lišit od originálu, které však jsou schopny vzbudit estetický účinek původnímu dílu přiměřenější. Tímto pojetím překladatelské věrnosti souznělo experimentování Julie Novákové s názory i praxí významných překladatelů meziválečného období (Otokar Fischer aj. ) a zároveň sbližovalo českou podobu antických děl s původní básnickou tvorbou.
S redigováním spisů Jana Amose Komenského začala v činnosti Julie Novákové nová etapa, během níž znovu uplatnila svůj průbojný přístup k vědeckým tématům a stala se světově uznávanou komenioložkou. Řešení složitých textologických problémů překračujících meze tradiční filologie ji přivedlo např. k charakteristice Komenského latiny jako individuálního jazyka odlišného od klasické podoby, při studiu českých prací pak k řadě obecně platných poznatků o češtině tzv. střední doby. Jazykovým a obsahovým rozborem pak určila autorství některých Komenského děl. Všechny práce shrnuté do knihy Čtvrt století nad Komenským sjednocuje představa o velké, mnohostranné a vnitřně složité postavě uprostřed rozporuplné doby: Novákové zaujetí přitom neplatilo ani tak Komenskému pedagogovi a představiteli pansofických snah jako hlavně filozofovi a politickému mysliteli. K poznání této složky jeho osobnosti, kterou pokládala za základní, přispěla rozluštěním, vydáním, komentářem a výkladem objemného a těžce čitelného autografu z let Komenského stáří Clamores Eliae (Opera Omnia sv. 23).

BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Devět kapitol o takzvaném stříbrném věku římské slovesnosti (studie, 1953); České cisiojany od 14. století (studie, 1971); Čtvrt století nad Komenským (soubor studií, 1990).
Překlady: T. Lucretius Carus: O podstatě světa (1945; přeprac. s tit. O přírodě, 1971); Músaios: Héró a Leandros (1946; oprav. vyd. 1974; poté in sb. Šest příběhů o lásce veršem i prózou, 1979); Aurelius Augustinus: O Boží obci (1950); Hésiodos: Práce a dni (1950) + Zrození bohů (1959) + Železný věk (1976; přeprac. s tit. Zpěvy železného věku, 1990, prémie pro rok 1991); Aristoteles: Poetika (1962); O vlastním osudu (VP 1973, spolu s dalšími); A. Persius Flaccus: Satiry (1990).
Účast v týmových pracích: Antika v dokumentech (1. Řecko, 1959, 2. Řím, 1961, též redig. s J. Pečírkou; též přel. ); Encyklopedie antiky (1973, též členka red. týmu); Antika a česká kultura (1978); Čtení o antice (1984, vyd. 1986).
Příspěvky ve sbornících: Svatopluku Čechovi (1946); Studia antiqua Antonio Salač septuagenario oblata (1955); Sborník Vysoké školy pedagogické Olomouc. Jazyk a literatura 4 (1957); Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Philologica (1960, 1961, 1962); Charisteria Francisco Novotný octogenario oblata (1962); Mnema Vladimír Groh (1964); Teorie verše 1 (1966); O barokní kultuře (1968); Classica atque mediaevalia Jaroslao Ludvíkovský octogenario oblata (1975); Pocta dr. Emmě Urbánkové (1979); Strahovská knihovna 5–6 (1970/71); Otázky současné komeniologie (1981) aj.
Uspořádala a vydala: J. A. Komenský: Opera omnia, sv. 1, 4, 11–15, 17, 18, 23, 25 (1969–92, in Dílo J. A. K. ; na dalších 7 sv. se podílela jako textová redaktorka pro latinská díla); Comenius Självbiografi (Stockholm 1975, s M. Blakestadovou a dalšími); J. A. Komenský: Clamores Eliae (Bochum 1977); Unbekannte Briefe des Comenius und seiner Freunde 1641–1661 (Ratingen–Kastellaun 1976, s B. Rybou a dalšími); Nejvýraznější přerovské komeniologické unikáty (1981, s F. Hýblem).
Vytvořil: ota61
Upravil: ota61
Zdroj: Slovník českých spisovatelů od r.1945

'Životopis autora Nováková Julie'





Dnes je 07.12.2019
Před 71 lety se narodil(a) Kurlansky Mark



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt