Před 86 lety se narodil(a) Bilenkin Dmitrij
Hledej

Životopis : Novotný Vladimír (1946)

* 19. 8. 1946, Praha 
 
Literární historik, kritik, editor, redaktor, publicista a překladatel
 Oba rodiče, středoškolští učitelé Raisa N. (1919–2002) a Oldřich N. (1913–1993), se věnovali uměleckému překladu, otec i další drobné literární činnosti. Po absolvování SVVŠ v Praze (mat. 1963) studoval Novotný ruský jazyk a dějepis na FF UK (1963–1969, z toho 1966–1967 byl na roční stáži na Leningradské státní univerzitě). (Diplomová práce Pilňakovy literární montáže byla přijata jako rigorózní, PhDr. 1970. ) Vědeckou aspiranturu na FF UP v Olomouci (1969–1974) přerušil základní vojenskou službou v Liberci (1970–1971) a tříměsíční stáží na Pedagogickém institutu V. I. Lenina v Moskvě (1972). 1974 se stal spoluzakladatelem Baltského svazu, neoficiálního seskupení pro kulturní styky s Pobaltím (legalizovaného 1990). Od 1974 byl ve Státním pedagogickém nakladatelství redaktorem časopisu Ruský jazyk, 1976–1978 redaktorem Literárního měsíčníku v nakladatelství Čs. spisovatel. 1978–1989 zaměstnán v nakladatelství Odeon, nejdříve jako redaktor revue Světová literatura, od 1983 jako vedoucí redaktor knižní redakce. V letech 1990–1999 byl Novotný pracovníkem Ústavu pro českou (a světovou) literaturu AV ČR (nejdříve v oddělení slovanských literatur, od 1991 v oddělení současné české literatury). 1994–2000 působil na Fakultě sociálních věd UK (Institut komunikačních studií a žurnalistiky), v roce 1999 byl stipendistou Českého literárního fondu a odborným asistentem Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci. Od podzimu 1999 odborný asistent na Katedře českého jazyka a literatury PedF Západočeské univerzity v Plzni (Ph. D. 2002, disertační práce Problémy a postupy české prózy 90. let. Mezi tradicí a postmodernou), od 2007 také odborný asistent na Katedře historických věd FF Univerzity Pardubice, od začátku roku 2009 v Plzni i Pardubicích jako docent (habilitační práce Problémy člověka a dějin v románech Vladimíra Körnera obhájena v říjnu 2008). Externě přednášel též na Literární akademii v Praze (2000–2005) a na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze (2006–2008).
 Debutoval 1968 rusky v časopise Ruštinár (Bratislava), od 1972 do současnosti publikoval či publikuje v periodikách Young Cinema & Theatre (Praha, 1972), Rossica Olomucensia (ročenka katedry rusistiky FF UP), Čs. rusistika (redaktorem 1990), Rudé právo, Novinky Odeonu, LLL – Läänemere Liidu Liige (strojopisný časopis Baltského svazu), Literární měsíčník (především 1974–1981), Ruský jazyk, Světová literatura, Nové knihy, Kurýr Odeonu, Tvorba, Květy, Volné sdružení českých rusistů, Lidové noviny (1990–1991 zde slovníček spisovatelů Abeceda zapovězených), Literární noviny, Aluze, Intelektuál, Alternativa, Alternativa Plus, Box, Dokořán, Host, Psí víno, UNI, Weles, Kafka, Reflex (2002–2007 pro Reflex on-line sloupek Literární reflexe), Právo lidu (jaro 1991), Čtenář, PRO, Dějiny a současnost, Český jazyk a literatura (zde 2003–2009 vedoucí literární rubriky), Rossica (od 1995 redaktorem), Týdeník Rozhlas, Úspěch, Mosty, Týden, Slavia, Sodobnost, Naši rozgledi (obojí Lublaň), Bohemistyka (Walbrzych), plzeňský Plž (šéfredaktor od 2002), Zprávy Spolku českých bibliofilů, internetový Portál české literatury (od 2004, od 2007 zde týdenní sloupky pod názvem Pondělník Portálu), pardubická ročenka Tahy (vedoucí kritické rubriky). Patřil ke kmenovým kritikům Zemědělských novin (zvláště 1975–1990; 1980–1981 pravidelné literárněkritické sloupky) a Svobodného slova (1977–1991, 1990–1991 rubrika Literární čtvrtek), Mladé fronty Dnes (1991–1994 rubrika Literárium), poté Práce a Denního Telegrafu (1997 rubrika Knižní Telegraf). Soustavně spolupracoval s Tvarem (zde i autorské číslo 1994, č. 14, s přílohou Tvary Causa Achmatovová – Zoščenko; 1995 na pokrač. Nová česká literatura 1990–1995; od 1994 do 2002 rubriky SoftTvar–HardTvar, 2005–2007 rubrika Pro Tvar).
Napsal množství doslovů k dílům ruské literatury (mj. Nikolaj Vasiljevič Gogol, Lev Nikolajevič Tolstoj, Anton Pavlovič Čechov, Ivan Bunin, Boris Pilňak, Vladimir Nabokov) i k dílům dalších literatur někdejšího SSSR, estonské (Jaan Kross), gruzínské (Othar Čiladze) aj. , doslovy či předmluvami doprovodil také řadu knih českých prozaiků a básníků (Karel Eichler, Bohumil Hrabal, Pavel Rejchrt, Zdeněk Rotrekl, Viktorie Rybáková, Miloslav Topinka ad. ). V 80. letech se podílel na rukopisných sbornících k životním jubilejím Jiřího Fraňka (Jiřímu Fraňkovi k šedesátinám, 1982), Miroslava Drozdy a Jiřího Honzíka (Miroslavu Drozdovi a Jiřímu Honzíkovi k šedesátinám, 1984), Jiřího Rulfa (Básníkovi k čtyřicátinám, 1987, též ed. ), Jaromíra Zelenky (Gebhartovský almanach, 1986, též ed. ), Pavla Opšitoše (Autonomní sborník, 1988), Pavla Běliny a Jana Urbana (Historikům k čtyřicátinám, 1988), Miloše Vodičky (Textárium, 1988) a Antonína Nováčka (Těmahle rukama, 1992). Na přelomu 80. a 90. let hojně spolupracoval s rozhlasem (Schůzky s literaturou, Nedělní knihovnička Zrcadla kultury), v letech 2002–2004 s literární redakcí rozhlasové stanice Vltava (ČRo 3), od roku 2001 příležitostně s Českým rádiem Plzeň. Novotný se věnoval i překladatelské činnosti, v časopise Světová literatura (1/1990) mu vyšel překlad textu Alexandra Solženicyna Nobelovská přednáška. K Novotného životnímu jubileu uspořádali jeho přátelé rukopisný sborník Kritikovi k čtyřicátinám (1986, ed. J. P. Kučera).
Drobnější práce uveřejňoval též pod šiframi vln, vene (z estonského „krycího jména“ Venepagan, které přijal v Baltském svazu), dále N. , n. , no (Nové knihy), No, ný, nov, ov, ovo, vn, VN, vot, tr (Zemědělské noviny, Ruský jazyk), vov (Květy 1981), ý, ýn, aa (Svobodné slovo v 80. letech), vno, hh (Denní Telegraf); v samizdatovém Kritickém sborníku publikoval ojediněle pod šiframi J. B. a I. K. Výjimečně použil i pseudonymu Jiří Dubský (Literární měsíčník), K. Sládek (Zemědělské noviny), Monika Vítová (Tvar) a Evžen Pěnkava (básnické sbírky Pyrenejské rýmů vánky a Pamětí Pařížánka, občasné publicistické příspěvky a sporadicky literární recenze).
 
Své původní zaměření na ruskou prózu počátku století, zvláště na literární avantgardu, Novotný záhy rozšířil – veden i zájmem o tvorbu českou – směrem k současnosti a souběžně vědomě sbližoval postoj literárního historika s postojem literárněkritickým. Jako jediný z českých rusistů se pokusil o celistvé zmapování procesů v ruské literatuře 70. let; proměny ruské literatury zaznamenával v kontextu analogických procesů, které na Kavkaze, v Pobaltí a jinde rozrušovaly svazující ideologický a estetický rámec tzv. sovětské literatury. Poznatky získané dílčími sondami (vhodný žánr pro sebe Novotný objevil zvláště v doslovu) pak shrnul v knížce Odpovědnost tvorby. Knižní doslovy k rusky píšícím spisovatelům shrnuje také kniha Eseje o ruských spisovatelích. V 70. a 80. letech komentoval Novotný soustavně současnou českou literaturu bystrými, aforistickými postřehy v nesčetných drobných recenzích a sloupcích, v nichž si vytvářel příznačnou dikci nápadnou jinotajnými narážkami a prudkým, ironickým soudem. Přestože recenzní činnost tvoří těžiště jeho práce i po listopadu 1989 a nadále s oblibou pěstuje zejména žánr autorského literárněkritického sloupku, usiluje Novotný i o celistvější pohled na aktuální literární procesy. Ve studii Nová česká literatura 1 charakterizoval současnost jako svérázné soužití „literárního muzea“ tvůrců, kteří formovali český literární kontext od sklonku 50. let, a nových autorů vstupujících do literatury až po listopadu 1989 (v hodnocení nových autorů spočívá také těžiště jeho informativního výkladu). Současné, tzv. postmoderní literatuře se Novotný věnoval i v dalších pracích, ať už monografického charakteru (Mezi moderností a postmoderností) či v souborných vydání původních časopiseckých recenzí a knižních doslovů (Ta naše postmoderna česká). Novotného rozsah je však mnohem širší a neomezuje se zdaleka pouze na literaturu 20. a 21. století, jak nasvědčují už samotné názvy dalších knižních souborů z jeho konferenčních referátů a dalších textů (Paradoxy a paralely. Příspěvky k českému dějepisectví. Od Komenského k Rejchrtovi, Problémy a příběhy. Od Puchmajera k Páralovi). Pro Novotného přístup je příznačné přehodnocování dosavadních literárněhistorických i literárněkritických soudů, znejisťuje je, polemizuje s nimi. Ve svých studiích upozorňuje na literárněhistorické mýty, opomenutí či omyly; často také věnuje pozornost autorům či dílům opomíjeným či podle jeho názoru neprávem podceňovaným (Josef Kallinikov, Emil Vachek, Sonja Špálová, Bedřich Svatoš, Pavel Rejchrt ad. ), a i tím problematizuje ustálený kánon a jeho hranice. Pozornost poutá také originální jazyk jeho psaní, velice různorodý, objevují se u něj jak knižní slova či spojení (až se sklonem ke zdobnému výrazu), tak publicismy či autorské neologismy, použité nezřídka s očividným humorným či ironickým podtextem.
Vedle literární kritiky a historie se Novotný věnuje též publicistice (vlastním nákladem knižní soubory Literární publicistika), ediční činností, pedagogické činnosti a psaní učebnicových příruček; vlastním nákladem vydal též dvě sbírky básní (Pyrenejské rýmů vánky, Pamětí Pařížánka).


BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Odpovědnost tvorby (studie, 1979, náklad zničen, reeditováno zkráceně jako 1. vyd. 1983); Český jazyk a literatura (příručka, 1992, s A. Stejskalovou); Nová česká literatura 1. 1990–1995. Próza – poezie (příručka, rozmnož. , 1995); Literární kritiky. Bohemica (výbor, vl. n. 1997); Literární sloupky 1997 (výbor, vl. n. 1998); Literární čtvrtky – Literární sloupky /1990–1991/ (výbor, vl. n. 2000); Problémy a příběhy. Od Puchmajera k Páralovi (výbor z konferenčních studií, 2001); Česká literatura ve zkratce 4. Období od poloviny 40. let 20. století do současnosti (příručka, 2001); Literární publicistika 1998–1999 (výbor, vl. n. 2001); Literární publicistika 2000 (výbor, vl. n. 2001); Mezi moderností a postmoderností. Úvahy o typologii české prózy z konce tisíciletí (monografie, 2002); Literární publicistika 2001 (výbor, vl. n. 2002); Literární publicistika 2002 (výbor, vl. n. 2003); Kritické reflexe 2001 (výbor, vl. n. 2004); Kritické reflexe 2002 (výbor, vl. n. 2004); Kritické reflexe 2003–2004 (výbor, vl. n. 2005); Literární reflexe (pro Reflex) (soubor sloupků, 2006; vl. n. doplněné vydání s tit. Literární reflexe 2009); Paradoxy a paralely. Příspěvky k českému dějepisectví. Od Komenského k Rejchrtovi (výbor z konferenčních studií, 2006); Eseje o ruských spisovatelích (soubor knižních doslovů z 80. let, 2006); Pyrenejské rýmů vánky (BB, vl. n. 2006, pseud. Evžen Pěnkava); Pamětí Pařížánka (BB, vl. n. 2006, pseud. Evžen Pěnkava); Slovo... ve světě – svět ve slovu (výbor z recenzí z 80. let, vl. n. 2007); Ta naše postmoderna česká (výbor z recenzí a doslovů, 2008).
Překlady: V. Lichonosov: Tesklivé štěstí (1977); F. Kuzněcov: Etika a próza (1983); V. Orlov: Nikolský případ (1984); První lásky (antologie ruských milostných povídek, 1984, s dalšími); V. Těndrjakov: Šedesát svící (1985, se S. Síbrtovou).
Účast v týmových pracích: Slovník ruských spisovatelů od počátků ruské literatury do roku 1917 (2. vyd. , 1977); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Encyklopedický slovník (1993); Ilustrovaná encyklopedie 1–3 (1995); Literatura 19. a začátku 20. století (učebnice pro 2. ročník středních škol, 1994); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 a 2 (1995, 1998); Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích 1–3 (1996–97); Czech Republic (1997); Generace 45. Pamětníci Mladé fronty 1945–1950 (1997); Tematická encyklopedie Larousse. Umění a literatura. Sv. 4 (1999); Die tschechische Literatur des 20. Jahrhunderts (2000; s V. Sůvou); Slovník českých spisovatelů (2000); Czech Writers / Tschechische Schriftsteller (2001); Česká literatura v novém tisíciletí. Deutsch-tschechischer Almanach 2002 – Česko-německý Almanach2002 (2002); Český jazyk a literatura. Přijímací zkoušky na vysoké školy (2002; s M. Čechovou, L. Zimovou, D. Moldanovou a M. Buriánkovou); Czech Literature at the Turn of the Millenium – Neue tschechische Literatur an der Jahrtausendwende (2003); Literatura pro IV. ročník gymnázií a Literatura pro 4. ročník SOŠ (2005; s J. Soukalem a dalšími).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Slavistický sborník olomoucko-lublinský (1974); Literatura, umění a revoluce (1976); O socialistickém realismu (VO 1973; 1976); Hrabaliana 1989 (1990); Listopad ‘90, ‘91, ‘92, ‘93, ‘94, ‘95, ‘96, ‘97 (ročenka absolventů FF UK, rozmnož. , 1990–1997, ročník ‘92 a ‘96 též ed. ); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním. Karel Poláček 1892–1992 (1992); Zápisník o Šaldovi. K 80. výročí knihy Duše a dílo (1992); Česká literatura 1948–1956 (1993); Časopis Květen a jeho doba (1994); Osudový vlak (1995); Cesty a cestování v jazyce a literatuře (1995); Normy normalizace (1996); Současnost literatury pro děti a mládež (1996); Návrat Egona Hostovského (1996); Václav Černý. Život a dílo (1996); Bloudění časem a prostorem – Jaroslav Durych známý i neznámý (1997); Střední Evropa a Podkarpatská Rus (1997); Žena – jazyk – literatura (1996); Sborník ‘97 a ‘98 (1997 a 1998, sb. Katedry české literatury PF Technické univerzity v Liberci); Sprache und Erzählhaltung bei Andrej Platonov (Bern 1998); Bítov ’97 (1998); Neznámí (autoři) – Neznámé (texty) (1999); Zikmund Winter mezi historií a uměním (1999); Listopad 1999 (1999); Jinakost, cizost v jazyce a v literatuře (1999); Sborník 99 (1999); Jak reflektujeme českou literaturu vzniknou v zahraničí (2000); Listopad 2000 (2000); Václav Alois Jung. Život a dílo (2000); "Umělý člověk" dvacátého století (2000); Deset let poté... Česká a slovenská literatura po roce 1989 (2000); Konec a začátek v jazyce a v literatuře (2001); Jeden jazyk naše heslo buď I. Antonín Jaroslav Puchmajer (2001); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Bedřich Svatoš – osud českého spisovatele ve 20. století (2001); Minulostí západočeského kraje XXXVI (2001); Česká próza 90. let 20. století (2002); Komunikace a izolace v české kultuře 19. století (2002); Balbínovská miscelleanea (2002); Česká a polská emigrační literatura – Emigracyjna literatura czeska i polska (2002); Jarmila Glazarová 1901–2001 (2002); Transformace české a slovenské společnosti na prahu nového milénia a její úloha v současném globálním světě. Sborník vybraných příspěvků 21. světového kongresu SVU v Plzni (24. – 30. 6. 2002) (2003); Postmodernismus v umění a v literatuře (2003); Okraj a střed v jazyce a literatuře (2003); Reflexe baroka v české literatuře XX. století; Jeden jazyk naše heslo buď II. Vojtěch Nejedlý (2003); Tradycja i nowatorstvo w kulturach i literaturach slowianskich (2004); Zentrum und Peripherie in den slavischen und baltischen Sprachen und Literaturen. Festschrift zum 70. Geburstag von Jan Peter Locher (2004); Konstanty a proměny v českém jazyce a literatuře XX. století – Stalosc i zmiennosc w jezyku i literaturze czeskiej XX wieku (2004); Karel Poláček a podoby humoru v české literatuře 19. a 20. století (2004); Současnost literatury pro děti a mládež (2004); Česká a polská samizdatová literatura – Czeska i polska literatura drugiego obiegu (2004); Víra a výraz (2005); Studia Moravica III (2005); Annales neophilologiarum. 2/ 2004 (2005); Jeden jazyk naše heslo buď III. Divadlo národního obrození a jeho souvislosti (2005); Čas v jazyce a v literatuře (2005); Studia moravica IV (2006); Hledání expresionistických poetik (2006); Čas moderny (2006); Osobnost Mojmíra Trávníčka v české literatuře (2007); O fejetonu s fejetonem (2007); Karel Poláček a obraz první světové války v české literatuře (2007); Bohumil Polan (2007); Studia Moravica V (2007); Studia Moravica VI (2008).
Uspořádal, vydal a redigoval: V. Korolenko: Nezkrotná řeka (1976, bez uvedení jm. ); J. Hostáň: Uvězněná touha (1978); V. Závada: Vtisknout své znamení (1979); V. M. Garšin: Čtyři dny (1983); I. Druce (= Druţe): Poslední měsíc podzimu (1983); M. Gorkij: Hořké povídky (1986); A. P. Čechov: Případy z praxe (1987, bez uvedení jm. ) + Povídky (1988) + Dramata (1988); J. Zábrana: Potkat básníka (1989, s A. Přidalem); I. A. Bunin: Novely (1989) + Povídky (1990); B. Pilňak: Nahý rok (1990); Čítanka české a světové literatury pro 2. ročník středních škol (1993, s dalšími); A. C. Nor: Život nebyl sen 1, 2 (1994); Hospody a pivo v české společnosti (1997, též přisp. ); Sborník Literární ceny Vladimíra Vokolka 1998 (1998, s dalšími); Listopad 2000 (2000, též přísp. ); Postmodernimus v umění a literatuře (2003, též přísp. ); M. Koryčan: Pršení hlásek v dešti slov; L. Vinš: Zbloudilý Mínótauros (2004, bez uvedení jm. ); J. Hořec: Vzdory. 1938–1944 (2004); Literární Šumava 2004 (2004); Literární Šumava 2005 (2005); Listopad 2005 (2006, spolu s P. Mazancem, též přísp. ); Rozprava o současné poezii (2006, též přísp. ); Literární Šumava 2006 (2006); P. Rejchrt: Anastasis: Podzimní plezíry. Vítězný blankyt. Harlekýn slova. Anastasis (2006); Literární Šumava 2007 (2007); I. Švanda: Na svahu (2007); Bohumil Polan (2007, též přísp. ); P. Rejchrt: Mistr Ryzího snu: vyznání žákovo (2008).
Vytvořil: ota61
Upravil: ota61, janajau
Zdroj: Slovník českých spisovatelů od r.1945

'Životopis autora Novotný Vladimír (1946)'





Dnes je 21.09.2019
Před 134 lety se narodil(a) Půlpán Karel



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt