Pick Jiří Robert - Životopis

* 4. 5. 1925, Praha  
† 17. 3. 1983, Zbraslav (dnes Praha-Zbraslav)  
 
Kabaretiér, prozaik, dramatik, autor satirických básní a epigramů
 Manžel spisovatelky Ivy Hercíkové (sňatek 1961). – Narodil se v rodině inženýra chemie a podnikatele. Od roku 1936 studoval na reálném gymnáziu v Praze, 1939 však musel pro židovský původ studium přerušit, maturitu už neskládal, ale po válce mu byla uznána při přijímacích zkouškách na vysokou školu. Vystřídal několik zaměstnání (závozník, pomocný dělník, kancelářský poslíček aj. ). Roku 1943 byl – stejně jako celá rodina – transportován do koncentračního tábora Terezín (1944 otec zahynul v Osvětimi). Po návratu (1945) byl operován a dlouhodobě se léčil v plicním sanatoriu v Ústí nad Labem-Bukově. Jeho matka a sestra odešly roku 1948 do exilu. 1950–54 studoval Vysokou školu politických a hospodářských věd (diplomová práce K některým otázkám specifičnosti satirického obrazu). V téže době začal psát texty pro estrády a divadelní pořady. Zájem o literaturu jej roku 1954 přivedl k práci v redakci Literárních novin, poté byl ve svobodném povolání. Na sklonku 50. let se s Jiřím Suchým a Ivanem Vyskočilem podílel na text-appealech v Redutě, po jejich odchodu zde 1959 založil divadlo Paravan, jehož byl hlavním autorem a uměleckým vedoucím (1962–65; 1963–65 divadlo působilo na scéně Ve Smečkách). V letech 1968–69 vedl kabaret Au (= Autorský kabaret). Od počátku 70. let do roku 1980 nesměl pod svým jménem publikovat.
 Původní tvorbou a zprvu též překlady sovětské poezie (P. G. Antokolskij, S. Ščipačov, V. Inberová aj. , se Z. Eisem) přispíval zejména do časopisů a novin: Program D 47, Dikobraz, Mladá fronta, Tvorba, Směna, Divadelní noviny, Květen, Literární noviny, Host do domu, Nový život, Květy, Beseda, My, Zemědělské noviny, Večerní Praha, Divadlo (1963 zde drama Jak jsem byl zavražděn), Plamen, Pionýr, Předvoj, Roháč, Repertoár malé scény (1965 zde drama Z Košíř až po Orinoko... ), Literární listy, Práce. Během zákazu publikování podepisovala jeho texty jako vlastní tvorbu Jana Černá pseudonymem Hana Dlouhá (Dikobraz 1972, 1974 a Práce 1975). Od 50. let psal pro Čs. rozhlas satirické texty a scénky. V Čs. televizi byl uveden pořad o stěhování divadla Paravan (Naše smečka do Smeček aneb Na shledanou, Reduto! , 1963, s dalšími). Je autorem řady písňových textů, včetně divadelních (např. k dramatizaci Čapkovy Války s Mloky z pera Ivy Hercíkové, 1962, a k inscenaci hry Karlludwiga Opitze Jakýpak zázrak, 1962) a tří operních libret (inscenována byla pouze Fotbalová opera Miroslava Raichla, 1991). V 70. letech psal také náměty ke kresleným vtipům, spolupracoval zejména s kreslířem Pavlem Starým. Kromě pseudonymu Hana Dlouhá užíval šifer J. R. P. a JRP.
 Pickovy literární začátky v 50. letech jsou spjaty s programem socialistické satiry, která měla z perspektivy boje o novou komunistickou společnost komentovat aktuální společenské jevy, zesměšňovat nejen zahraniční a domácí nepřátele (kapitalistický imperialismus a zatvrzelé zpátečníky), ale i přežitky minulosti a obecné lidské charakterové vady, jež brání pokroku ve společnosti i literatuře: frázovitost, schematismus, sucharství apod. (sbírky Bez ubrousku, Ptáci a jiné ryby, částečně i Kladyátor). Již zde se však projevuje výrazný Pickův parodistický talent, jenž ho přivádí k veršovaným a prozaickým parodiím na budovatelskou literaturu. V pozdější knize Parodivan aneb Kobereček aneb Co Drda nesepsal a Nezval nezbásnil, vystavěné na kontrastu mezi banálním námětem a karikovaným slohem současných spisovatelů, tato poloha autorovy tvorby převládla. Odklon od přímočaře ideologického vnímání světa postupně přiřadil Picka k satirikům, kteří v uvolněné vazbě na aktuální realitu a s využitím možností fantazie, metafory, nonsensu, černého a absurdního humoru usilovali pojmenovávat reálné problémy přítomnosti i obecnější polohy lidské existence (Ivan Vyskočil, Miloš Macourek a Karel Michal). Ve jménu angažovanosti a ve shodě s vývojem vlastní generace tak Pick od počátku 60. let útočil proti dogmatismu, stereotypním životním mechanismům (Monoléčky muže s plnovousem) či proti ideologizaci společnosti a politickým frázím (7 kytic pro buvola, Lásky hra ostudná). Ironizoval však i dobovou romantickou oblibu Divokého západu (Ruce vzhůru, boys aneb Kniha o životě a smrti). Tragikomickou polohu černého humoru uplatnil v novele s tématem koncentračního tábora Spolek pro ochranu zvířat. – Od založení divadla malých forem Paravan se těžiště Pickovy tvorby přeneslo na jeviště (jeho populární kabaretní scénky se hrály u ochotníků i na profesionálních scénách). Konstantním však zůstávalo autorovo propojování aktuální satiry s poetikou absurdna a groteskna. Proklamovaná zásada společensky a politicky aktivní scény navazující na kabaretní tradici vedla několika směry: k literárnímu kabaretu kritizujícímu dobové literární poměry (Trafikant Jan, Dvě aktovky a diplomatka), k pokusům o absurdní drama, opět ironizující socialistickou ideologizaci v životě a literatuře (Jak jsem byl zavražděn), ale i k reflexi „morální problematiky“ soudobé mládeže, a to již formou obecnější životní výpovědi v dějově ucelenější hře (Danuše z Podještědí). Proti schematickému pojetí života Pick staví nejen fantazii a snění jako konstitutivní rys celistvého člověka, ale i důraz na lidskou odpovědnost (Komedia dell’ karte). Psal rovněž satirické divadelní variace na tradiční témata (Vinnetou, Romeo i Julie). Závěr Pickovy tvorby tvoří tragikomické – do prostředí koncentračního tábora situované – divadelní hry o potřebě zachovat si důstojnost lidské existence (Sen o vzdálených jezerech, Smolař ve žluté čepici). – Pickovo dílo zahrnuje také několik knih pro děti, jež vycházejí z komiky nonsensu a ze slovního humoru blízkého dětské zálibě v jazykové hře (Jak cestoval Vítek Svítek a Honzíček Slámů s Bububabou Amálií do Bububulámu).

BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Bez ubrousku (BB satir. , 1954); Ptáci a jiné ryby (BB satir. , 1955); Parodivan aneb Kobereček aneb Co Drda nesepsal a Nezval nezbásnil (BB, PP parod. , 1957); Kladyátor (BB, PP satir. , 1958); Jak cestoval Vítek Svítek a Honzíček Slámů s Bububabou Amálií do Bububulámu (BB humorist. pro děti, 1960); Monoléčky muže s plnovousem (BB, PP satir. , 1961); Dědeček v oleji (kabaret, rozmnož. , 1961, i prem. , s J. Koenigsmarkem); Komedia dell’karte (kabaret, rozmnož. , 1961, i prem. ); Trafikant Jan (kabaret, rozmnož. , 1962, i prem. ); Dvě aktovky a diplomatka (DD 1963, prem. 1962, obsahuje: Arno Holas a spol. , Cabourkiáda, s P. Boškem a J. Kinclem); Danuše z Podještědí (D, rozmnož. , 1963, prem. 1964); Jak jsem byl zavražděn (D, rozmnož. , 1963, i prem. ); Dobrodružství Kytičky Pepičky, co potkává stále různé Augustýny Cvalíčky atakdále (BB pro děti, 1964); 7 kytic pro buvola (BB, PP satir. , 1966); Ruce vzhůru, boys aneb Kniha o životě a smrti (BB, PP satir. , 1967); Romeo i Julie. Ve Veroně se nevraždí (D satir. , rozmnož. , 1967, i prem. ); Vinnetou (D satir. , rozmnož. , 1967); Lásky hra ostudná (BB satir. , 1968); Spolek pro ochranu zvířat (P humorist. , 1969, poté in Toniho šance); Ivánkova zvířátka, strašidla a prasátka (P humorist. pro děti, 1969); Sen o vzdálených jezerech (D, rozmnož. , 1981, prem. 1980); Smolař ve žluté čepici (D, rozmnož. , 1982, i prem. ); Toniho šance (PP 1996, obsahuje: Spolek pro ochranu zvířat, Příliš mnoho příbuzných); scénicky: Paravan se židlemi (1959, s M. Schulzem); Postaveno na hlavě (1960, s dalšími); Město Obráceno (1960); Písničky pod parapletem (1960); Text-appeal 1, 2 (1960, 1962); Písničky za 7 (1961, s J. Kinclem a dalšími); Všichni moji dědové aneb U Zvonu je candrbál (1962, s dalšími); Text-appeal vodní (1962); Jazz-appeal (1962); Text-appeal se sochami (1963); Silvestrovský text- appeal (1963); Tatínek byl furiant (1963); Těpick, Shakespeare! (1964, s dalšími); Z Košíř až po Orinoko aneb Všichni moji otcové (1964, s dalšími); Kunst-appeal (1964); Kabaret s nahou slečnou (1969); Milostné písničky a jiné věcičky (1970, s E. Sojkou); Ty živý, seď a vzpomínej (1971); Komedie o několika známých (ab+Mc2– beta) (1983).
Výbory: Kabaret s nahou slečnou (PP 1992, ed. E. Světlík a O. Dvořák); Pickanterie. Koláž ze života a díla J. R. Picka (1995, ed. E. Světlík).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Zítřek je náš (1957); Back to Life (London 1958); Do radostných zítřků (1960); Na dobré hodince 4, 5, 6 (1960, 1962, 1964); Smích i pláč i karabáč (1962); Humorem i satirou (1963); Každou vteřinu (1964); Začalo to Redutou (1964); Z Repertoáru malé scény 1964 (rozmnož. , 1965); Kdo sní víc večeří (1974, pod pseud. Hana Dlouhá); Když se řekne Werich... (Kolín n. R. 1981; poté in Když se řekne V+W, 1990); Souhvězdí smutku (2003).
Uspořádal a vydal: Hovory s veverkou (1963, též přisp. ).
Vytvořil: ota61
Upravil: ota61
Zdroj: Slovník českých spisovatelů od r.1945

'Životopis autora Pick Jiří Robert'
Dnes je 11.05.2021
Před 69 lety se narodil(a) Chytilová Lenka
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno