Podhrázký Petr
* 08.10.1943 - † 17.03.1990
* Okříšky u Třebíče
0%
Podhrázký Petr - Životopis
* 8. 10. 1943, Okříšky (u Třebíče)† 17. 3. 1990, Vídeň
Básník, textař, autor muzikálových libret
Pocházel z úřednické rodiny. Vyučil se strojníkem v Opavě (1961), rok pracoval jako zámečník a poté se přihlásil na Střední knihovnickou školu v Brně, kterou však nedokončil. 1964 nastoupil vojenskou službu, 1965 byl odsouzen k šestiměsíčnímu vězení za protistátní výrok (den po vynesení rozsudku byl amnestován). Po návratu z vojenské služby (1966) pracoval v Ostravě jako závozník, vedoucí mládežnického klubu v Karviné a 1968 se zúčastnil brigády při stavbě nemocnice v Ulanbátaru. Od 1960 byl členem ostravského Divadélka Pod okapem (později Divadlo Okap), po jeho rozpadu byl 1968 jedním ze zakladatelů Divadelního klubu Waterloo. 1969 pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu (Ostrava), od 1970 redigoval ostravský měsíčník Tramp, který byl 1971 zrušen a Podhrázký byl – společně s dalšími členy divadla malých forem Waterloo (Ivanem Binarem, Eduardem Schiffauerem, Petrem Ullmannem, Tomášem Slámou, Josefem Fraisem, Jiřinou Balouchovou a Hanou Špačkovou) – zatčen. 1972 byl odsouzen ke dvacetiměsíčnímu vězení (za sraz, který 1970 pořádala redakce Trampu v Leskovci nad Moravicí, a za spoluautorství libreta muzikálu Syn pluku, 1969, s Josefem Fraisem, režie Petr Ullmann). Po návratu z vězení byl strojníkem u Ostravských vodovodů a kanalizací a ve stejné profesi pracoval i v Táboře, kam se přestěhoval po svém sňatku (1975). 1977 jej rozchod se ženou přivedl zpět do Ostravy. V té době se Státní bezpečnosti podařilo zlomit Petra Pohrázkého k podpisu spolupráce. Po podpisu Charty 77 se zřejmě pod dohledem StB roku 1979 vystěhoval do Rakouska. Ve Vídni vystřídal řadu zaměstnání (většinou jako pomocný dělník) i období nezaměstnanosti. Zemřel po těžké nemoci bezprostředně po ostravském setkání pamětníků divadla Waterloo.
Verše, reportáže a libreta ke komiksu publikoval v Trampu (Ostrava), texty písní v Repertoáru malé scény. Za svého pobytu ve Vídni spolupracoval s exilovým periodikem Obrys (Mnichov) a s rakouskou televizí ORF, která o něm také natočila dokumentární film. Pro divadla, v nichž do svého odchodu z republiky působil, psal texty k písním, ve Waterloo vystupoval také jako herec a režisér večerů poezie (Pamflety, 1969). Používal pseudonymů Ataman, Václav Karban. – Svůj vztah k Petru Podhrázkému a traumatizující zjištění o jeho spolupráci se Státní bezpečností tematizoval Ivan Binar v próze Sedm kapitol ze života Václava Netušila (2000).
Podhrázkého poezie, zveřejněná pouze časopisecky či v rozhlase, je poznamenaná protestním beatnickým gestem, smutnou a drsnou ironií, reflektující vlastní intimní prožitky i společenskou situaci. Libreto muzikálu Syn pluku je parodií na stejnojmenný román Valentina Katajeva. Podhrázký v něm napadl – spíše hravým humorem než sžíravým sarkasmem – schematismus a tezovitost předlohy a poukázal na obecnější význam ideologické fráze, devastující opravdovost a věrohodnost lidského činu. Libreto pro muzikál Agent 3, 14 se ironicky obrací k tradiční konstrukci dobrodružného děje z pašeráckého prostředí a vysmívá se příběhům o nesmrtelných policejních agentech a jejich hrdinských kouscích.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Petr Podhrázký a spol. : Syn pluku a historie. O muzikálu s pozadím (Mnichov 1987, obsahuje: text libreta muzikálu Syn pluku, s J. Fraisem, podle V. Katajeva, a dokumenty k jevištnímu uvedení v Ostravě 1969 a k soudnímu procesu, ed. I. Binar); scénicky: Agent 3, 14 (1969, s J. Fraisem, hudba E. Schiffauer).
Příspěvek ve sborníku: Generace 35–45 (Mnichov 1986).
'Životopis autora Podhrázký Petr'