Preisner Rio - Životopis

* 13. 11. 1925, Mukačevo (Podkarpatská Rus, nyní Ukrajina) 
† 2. 8. 2007, Indiana (USA) 
 
Básník a esejista, filozof, teatrolog, germanista a překladatel
 Pocházel z úřednické rodiny. V Mukačevě začal studovat na reálném gymnáziu, v roce 1939 se však rodina musela vrátit do Čech a Preisner pokračoval v gymnazijních studiích v Praze-Smíchově, kde jej učili např. Vojtěch Jirát, Josef Kostohryz a Josef Š. Kvapil. Po maturitě (1944) pracoval až do konce války jako dělník v ČKD Praha. 1945–1950 studoval na FF UK germanistiku a anglistiku, PhDr. 1950 prací Mladý Werfel. 1950–1951 působil jako pomocná vědecká síla v germanistickém semináři FF UK. 1951–1954 vykonával vojenskou službu u PTP (Pomocných technických praporů), poté byl učitelem němčiny v Jazykové škole v Praze. Od roku 1965 byl překladatelem z povolání. 1968 emigroval, přes Rakousko a SRN odešel do USA, kde od března 1969 působil jako germanista na Pennsylvania State University (habilitační práce Johann Nepomuk Nestroy. Der Schöpfer der tragischen Posse, 1968), od roku 1973 řádný profesor. 1992 odešel do důchodu a až do konce života zůstal trvale v USA.
 
Debutoval překlady v Kvartu a Mladých arších (oba 1947); dále přispíval zejména do časopisů: Časopis pro moderní filologii, Divadlo, Tvář, Plamen, Světová literatura (hlavně překlady), Orientace, Sešity pro mladou literaturu, Host do domu; od 1968: Plan, Neues Forum, Literatur und Kritik, Die Furche, Maske und Kothurn (všechny Vídeň), Text, Die Welt der Slaven, Bohemia, Deutsche Zeitschrift für europäisches Denken, Národní politika (všechny Mnichov), Ruskaja mysl – La Pensée Russe, Svědectví, Libertas. Kwartalnik społeczno-polityczny (všechny Paříž), Studie, Nový život (oba Řím), Proměny (New York), Nové obzory (St. Gallen, člen redakce), Rozmluvy (Londýn, spoluzakladatel), The Idler (Toronto); po roce 1989 zejména v Proglasu a Světové literatuře. Publikoval v samizdatových sbornícíh Přirozený svět jako politický problém (Edice Expedice 1984) a Hostina (Edice Expedice 1985). V roce 2006 vysílal Český rozhlas pořad věnovaný Rio Preissnerovi v cyklu Nežádoucí texty (4. a 11. 11. , zde) V roce 2000 převzal Rio Preisner od prezidenta Václava Havla Medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy a kultury.

 Do literatury Preisner vstoupil počátkem 60. let jako germanista-překladatel a teatrolog, jehož zájem se soustředil na Johanna Nepomuka Nestroye. Ale již v monografii, vykládající tohoto rakouského dramatika jako příznačný jev počínající krize evropského hodnotového systému, výrazně překročil hranice divadelní vědy směrem k filozoficko-historickým analýzám doby a společnosti. Orientace na filozofii, politické dějiny i teologii se posléze stala pro jeho činnost určující. Východiskem Preisnerových úvah je přesvědčení o hluboké axiologické krizi západní civilizace, jež se v 19. a 20. století odklonila od přirozeného Bohem daného řádu. Preisner – konzervativec a katolík – srovnává židovsko-křesťanské základy západní civilizace s různými dějinnými projekty a dospívá k jednoznačnému závěru: krize západní civilizace má jediný kořen, ztrátu víry v základní křesťanské hodnoty. V práci Americana 1, 2 zkoumá Preisner myšlenkový a historický vývoj moderní Evropy a Ameriky a vnímá jej jako stálé odmítání metafyzicko-transcendentních entit ve jménu dialektické negace, jíž je, podle Preisnera, charakterizován vývoj od Kanta přes Hegela k Marxovi a Nietzschemu. Těmito osobnostmi, vývojovými mezníky na cestě od subjektivního idealismu k utopii, je implicitně vymezována veškerá moderní levicová a avantgardní touha po odstranění absolutních norem, určujících řád světa i vesmíru. Ve svých úvahách Preisner podrobně analyzoval vídeňskou školu liberalismu (Friedrich August von Hayek, Ludwig von Mises), politickou filozofii Lea Strausse i poválečnou situaci amerického konzervatismu v kontrastu s úpadkem praktické politiky (Thomas Woodrow Wilson, Franklin Delano Roosevelt, vietnamské trauma v USA). Mimořádnou pozornost Preisner věnoval vztahu mezi křesťanstvím a kapitalismem, zejména úsilí o překonání přirozených nerovností demokratické společnosti cestou levicového utopismu, jenž zasáhl i křesťanské myšlení (integrální humanismus Jacquese Maritaina, personalismus Emmanuela Mouniera, úvahy amerického trapistického mnicha Thomase Mertona apod. ). V trilogii Kritika totalitarismu, Česká existence, Až na konec Česka analyzoval Preisner aspekty komunistické totality a její konkretizace v české společnosti 20. století. V těchto souvislostech uvažuje o smyslu českých dějin a kriticky hodnotí jejich masarykovsko-protestantskou interpretaci. Odmítá i avantgardní modernu, v níž vidí předstupeň levicového totalitarismu a jeden z příznaků krize ve vztahu moderního člověka ke skutečnosti. Doplňkem trilogie je esej Kultura bez konce, v níž Preisner polemizuje s knihou Václava ČernéhoO povaze naší kultury, a filozofický trialog O životě a smrti konzervatismu. Výbor Když myslím Evropu obsahuje časopisecky publikované eseje, studie a články a šest dosud netištěných statí, jež Preisner napsal v češtině, a překlad studie Epitaph für die tschechische Germanistik. Zařazeny jsou jak literárněvědné stati, filozofické texty i politologické úvahy.
Svým filozofickým premisám zůstává Preisner věrný také v básnické tvorbě, v níž se představuje jako „poeta doctus“, píšící volným, silně prozaizovaným veršem, zcela podřízeným reflexi. V jeho poezii mají převahu tóny apokalyptické expresivity, s níž evokuje obraz světa na „útěku před Bohem“. Základním výrazem lyrického subjektu je etická nesmiřitelnost křesťanova; z ní vyrůstají básníkovy soudy nad realitou i Preisnerův antiiluzivní pohled na český vývoj po roce 1989 (Visuté mosty, Praha za časů plujících ker). Preisnerovu básnickou tvorbu shrnuje kniha Básně; obsahuje všech sedm autorových básnických sbírek a autorský výbor básní do sbírek nezařazených a básnických překladů.
Kromě časopisecky publikovaných překladů poezie Preisner přetlumočil (a často erudovanými komentáři-eseji také doprovodil) řadu umělecky náročných německých prozaických děl (Hermann Hesse, Jean Paul, Hans Jacob Christoffel Grimmelshausen aj. ), český literární kontext obohatil zejména objevnými překlady Hermanna Brocha.

BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Johann Nepomuk Nestroy. Tvůrce tragické frašky (monografie, 1968; přeprac. něm. s tit. Johann Nepomuk Nestroy. Der Schöpfer der tragischen Posse, München 1968); Kapiláry (B, P 1968); Odstup (BB, Montreal 1977); Aspekte einer provokativen tschechischen Germanistik 1, 2 (monogr. studie, Würzburg 1978; 2. díl s podtit. Avantgarde und Ideologie); Zvíře dětství (BB, Mnichov 1978); Zasuto (BB, Mnichov 1980); Kultura bez konce (E, Mnichov 1981, + V. Černý: O povaze naší kultury, 1996); Královská cesta. Palimpsest (BB, Purley 1989); Visuté mosty: Pády (BB 1992); Praha za časů plujících ker (B 1992).
Ostatní práce: Kritika totalitarismu. Fragmenty. 1. Sázka o člověka (filozof. texty, Řím 1973, 1. díl esejistického triptychu; přeprac. , London 1984); Česká existence (filozof. texty, Londýn 1984, 2. díl esejistického triptychu, Praha 1992); Až na konec Česka (filozof. texty, Purley 1987, 3. díl esejistického triptychu); Meditationen über Mitteleuropa (úvaha, Mnichov 1986); Americana. Zpráva o velmoci 1, 2 (monografie, 1992, 1993, na tit. listě 1992); O životě a smrti konzervatismu (filozofický trialog, 1999).
Soubroné vydání: Básně (1997, ed. J. Šulc, obsahuje všech sedm básnických sbírek a autorský výbor básní do sbírek nezařazených a básnických překladů).
Výbory: Visuté mosty (1996, souběžně anglicky: Hanging bridges, přel. C. S. Kraszewski, autorský výbor ze všech sbírek); Když myslím na Evropu 1, 2 (EE z let 1947–1995, 2003–2004, ed. J. Šulc).
Překlady: F. Hayes: Eskymácký lovec (1947); H. H. Kirst: Nula osm patnáct (1960); H. Hesse: Klingsorovo poslední léto a jiné prózy (1961); Ch. Geisler: Žádám odpověď (1962); S. Zweig: Strach (in Deset německých novel, 1962); Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Hrst aforismů (1963, též ed. , 2. vyd. 1997 pod tit. Aforismy); F. Dürrenmatt: Soudce a jeho kat (1964); J. G. Forster: Cesta kolem světa (1964, též ed. ); H. Broch: Náměsíčníci (1966) + Smrt Vergilova (1967) + Pokušitel (1969); J. Bobrowski: Levinův mlýn (1967); M. Frisch: Veliký hněv Filipa Hotze (rozmnož. 1967); F. Kafka: Aforismy (1968, též ed. ); H. J. Ch. von Grimmelshausen: Poběhlice Kuráž a Divous Skočdopole (1968); E. Auerbach: Mimesis (1969, s V. Kafkou a M. Žilinou); G. M. Hopkins: Básně (Řím 1970, na tit. listu 1971, s I. S. = I. Slavík; s tit. Zánik Euridiky, 1995); do němčiny: Die Blume Wiederkehr. Eine Auswahl neuer tschechoslowakischer Lyrik (Mnichov 1969).
Příspěvky ve sbornících: Podoby (1967); Rilke heute. Beziehungen und Wirkungen (SRN, Mnichov 1975); Almanach české zahraniční poezie 1979 (Mnichov 1979); Der junge Christ im Europa von Morgen (St. Gallen 1981);... a když se řekne Voskovec (Kolín n. R. 1983; poté in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Literary Theory and Criticism. Festschrift in Honor of René Wellek (Curych 1984); Das Wesen des Menschen. Festschrift zum 60. Geburstag von prof. Karel Vrána (Mnichov 1985); Hostina (Toronto 1989); Berlin und der Prager Kreis (Würzburg 1991).
Vytvořil: ota61
Upravil: ota61
Zdroj: slovník českých spisovatelů od r.1945

'Životopis autora Preisner Rio'
Dnes je 07.08.2020
Před 220 lety se narodil(a) Chmelenský Josef Krasoslav
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno