Den 12. výročí úmrtí Ponická Hana
Hledej

Životopis : Boušek Karel

Básník, překladatel, autor písňových textů a literárně hudebních pořadů, nejplodnější představitel té části české poezie 70. a dalších let 20. stol. , kterou vytvořili autoři navrátivší se k básnické tvorbě po desetiletích činnosti v jiných oborech.
 
Narodil se 17. 7. 1922 v Ústí nad Orlicí jako nejstarší ze čtyř dětí cukrář­ského dělníka a pradleny. Silný citový vztah k matce se později odrazil v četných verších. Politicky na něho působil otec, předválečný člen KSČ, který pro své přesvědčení musel často měnit zaměstnání. Karel Boušek vystudoval obchodní školu a obchodní akademii v Chocni (maturita 1942). Během studií onemocněl plicní chorobou a musel se rok léčit zpr­vu v nemocnici, později v sanatoriu na Dobříši. Nemoc mu umožnila, aby se vyhnul totálnímu nasazení a uchytil se jako pomocná sila v ne­mocnici v Ústí nad Orlici. V r. 1945 se stal redaktorem Východočeského rozhlasu v Pardubicích, v letech 1947-49 pracoval v propagaci závodu Velton v Hradci Králové. V r. 1949 se stěhuje se svou ženou (oženil se r. 1947) do Prahy a stává se ředitelem textilního podniku Panar, r. 1951 odchází do uměleckého vedení gramofonového podniku Supraphon, kde působí až do r. 1967 střídavě v Gramofonovém klubu, jako ředitel Diva­dla hudby a jako vedoucí kulturně osvětového odboru. Toto zaměstnání ho přivedlo k textařské práci a k sestavováni básnických pásem pro gra­mofonové desky, např. Romain Rolland: Petr a Lucie (1956), Vítězslav Nezval: Manon Lescaut (1960). Za svého působení v Divadle hudby psal pro jeho potřebu literární libreta a scénáře. V letech 1967-69 zastával místo politického pracovníka v oddělení kulturní politiky sekretariátu ÚV KSČ. V r. 1969 se stal zástupcem šéfredaktora týdeníku Květy, r. 1970 ředitelem knižního odboru ministerstva kultury. Pro Divadlo hudby při­pravil v letech 1952-65 desítky literárně-hudebních pořadů, pásem a ne­dělních literárních matiné. Tematické literární pořady vydával také v di­vadelní a literární agentuře DILIA, kde pracoval jako ředitel v období 1971-76. Činnost v mnoha pracovních prostředích zprostředkovala básníkovi živé kontakty s domácí i světovou kulturou; odtud četná básnická vyznáni lásky a obdivu k některým umělcům a jejich dílům - hudební­kům, malířům i literátům. V letech 1977-83 byl Karel Boušek šéfredaktorem nakladatelství Odeon. Žije hlavně v Praze, ale vřelý vztah k rodné mu kraji a k rodičům se projevuje nejen v díle, ale také častými pobyty ve venkovské pracovně v Ústí nad Orlicí. V r. 1982 byl jmenován zasloužilým umělcem.
Debutoval verši ve Studentském časopise r. 1940. V osmnáctí letech, ještě jako středoškolský student, se přihlásil svou básnickou prvotinou Probuzené město (1940) odvážně k Wolkerovi a Neumannovi, rok nato následovala sbírka Prameny žizní (1941). Nejsilnějším inspiračním zdrojem mu byl rodný kraj, který se pak stal nejvýraznější tematickou dominantou celé básnické tvorby. Svými básněmi přispěl i do regionálního sborníčku Jiskřeni (1945). Až do r. 1971 pak Boušek knižně nepublikoval, třebaže verše psát nepřestal. Nalezneme je v novinách a časopisech, v Rudém právu, Práci, Obraně lidu, Květech, Tvorbě, Mladé frontě aj.
Nové období tvůrčího rozmachu nastává počátkem 70. let. Od r. 1971 vydává autor takřka každoročně novou básnickou sbírku. Básně z dlouhé literární odmlky, přírodní lyriku, ale i verše s tematikou sociální a verše inspirované válečnými zážitky shrnuly knihy Ptáci (1972) a Písně a léta (1977). Sbírku od sbírky se básník propracovává od závislostí na přírodní lyrice hálkovského nebo sládkovského typu, kterou lze pozorovat v prvních sbírkách ze 70. let Ploty (1971), Lámání chleba (1973), Zvony v lese (1974), k vlastnímu básnickému tónu a slohu.
Po tematické stránce je jeho tvorba vzácně jednotná. Autor zůstává především lyrikem domova, rodného Podorlická — verši, ale i úvodem je zastoupen ve velké reprezentační obrazové publikaci Orlické hory (1978).
Bouškovy verše působí prostotou, neokázalostí a bezprostřednosti výrazu, jsou prostoupeny hudebností. Svou písňovou formou leckdy evokují českou lidovou píseň. Tento rys spolu s laskavým pohledem na život je příznačný i pro Bouškovy verše určené dětem; vyšly r. 1978 ve sbírce O čem si budeme povídat.
Boušek má poměrně široký formální rejstřík - od drobných lyrických básni až k poémám, ke kterým patří např. Zarostlé polní cesty (1975), zařazená později do sbírky Modrá hodina (1976).
Základní okruh básníkových inspirací spjatých s naším všedním, každodenním  dnem a věrnost zvolené tvůrčí linii se potvrzuje i  ve sbírkách Stůl plný světla (1975), Krajina s městem (1976), Hlad po životě (1978), Hořký slaný vítr (1979) a Básně z lipového dřeva (1980). Syntetizující obraz současnosti přinášejí sbírky Malý herbář léčivých slov (1981) a Jízda králů (1982), do nichž se v kontrastu reflektují jevy radostné i zneklidňující a které představují básníka jako univerzální lyrický subjekt.
Bouškovy verše vycházejí ve stále nových výborech - Kameny v řece (1975), Milostné nokturno (1977), Básně (1980), V divokém víně slavíci (1982). Výbor ze sbírek 70. let Lidé přicházejí s ohněm (1981) doplnila na­víc řada básní rukopisných nebo publikovaných dosud jen časopisecky.
Vytvořil: Mady
Upravil: Mady, janajau
Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka

'Životopis autora Boušek Karel'





Dnes je 21.08.2019
Před 96 lety se narodil(a) Smith Emma



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt