Horatius Quintus Flaccus
* Venusia
0%
Horatius Quintus Flaccus - Životopis
Quintus Horatius Flaccus (8. prosince 65 př. n. l. Venusia – 27. listopadu 8 př. n. l. Řím) byl římský básník.
Horatius byl synem propuštěnce z Venussie, kde získal první vzdělání. Později se přestěhoval do Říma, protože mu otec chtěl umožnit vzdělání lepší. Roku 45 př. n. l. odešel studovat filosofii do Athén.
V roce 44 př. n. l. vstoupil do Brutovy armády, kde se stal tribunem, roku 42 př. n. l. se účastnil bitvy u Filip, kde byl Brutus poražen (Horatius se zachránil útěkem). Po amnestii se vrátil do Itálie, kde byl nucen živit se jako písař. V této době vznikly jeho první básně, především satiry. Roku 38 př. n. l. se seznámil s Gaiem Cilniem Maecenatem, který mu pomohl s vydáním prvních knih a který Horatiovi věnoval statek, aby se básník mohl věnovat pouze psaní. Později se jeho prostřednictvím seznámil s Octavianem a přestože byl bývalý bojovník proti němu, stal se z něj jeho stoupenec. V některých básních hlásal jeho slávu (dělal to dobrovolně). Nepřijal úřad jeho tajemníka, protože chtěl mít čas a svobodu na psaní. Horatius byl pohřben vedle Maecenata na Esquilinu.
Horatius, přestože se stal jedním z nejznámějších římských básníků, neměl velké básnické nadání (což sám přiznával v několika básních). Více se mu dařily satiry a jim podobné (spíše kratší) básně než ódy. Z počátku byl řecký vliv velmi patrný (jednalo se spíše o překlady), později se této závislosti téměř zbavil.
Saturae (Satiry, I. kniha 34 př. n. l. , II. 33 př. n. l. ) jsou ironickou kritikou lidských chyb. Nejsou útočné, spíše vybízejí k zamyšlení nad pošetilostí běhu světa. Po této knize začal psát lyriku, vzorem mu byli klasičtí řečtí básníci Sapfó, Alkaios či Archilochos, jejichž metra napodoboval.
Epodae (Epódy nebo též Jamby, 30 př. n. l. ) jsou první Horatiovou sbírkou. Jedná se vlastně o sbírku 17 satirických básní věnovaných Maecenatovi,
Carmina (Ódy, tři knihy) jsou věnovány opět Maecenatovi. Byly vydány v r. 23 př. n. l. a jedná se o tematicky různorodé básně opěvující víno, lásku, přírodu, zpěv, vlast, přátelství, atp. Horatius zde již dosahuje formální virtuozity. Nevzbudily však kýžený ohlas a Horatius se částečně vrací k dřívějšímu ironickému tónu.
Epistulae (Listy) (20 př. n. l. ) – poetické dopisy, které Horatius adresuje svým přátelům.
Carmen saeculare (17 př. n. l. ) složil Horatius na Augustovo přání ke slavnosti bohů, opěvuje především Apollóna a Dianu.
Čtvrtá kniha lyrických básní opěvuje Augustovy syny Drussa a Tiberia. Ve druhé knize opěvuje též Augusta - list první. Posledním listem (třetím) této knihy je De arte poetica (Epistula ad Pisones, Poslání Pisonům), které pojednává o estetických a literárních otázkách. Snad proto, že zřejmě zůstalo nedokončeno, soudilo se dlouho, že je Horatiovým dílem posledním, ve skutečnosti však nevíme o době vzniku téměř nic.
'Životopis autora Horatius Quintus Flaccus'