Před 66 lety se narodil(a) Christensen Lars Saabye
Hledej

Životopis : Horálek Karel

* 4. 11. 1908, Rajhrad 
† 26. 8. 1992, Praha 
 
Filolog a literární historik
 Manžel folkloristky Zdeňky Horálkové (* 1917). Syn Jan Horálek (* 1947) působí jako redaktor časopisu Přítomnost a přednáší jazykovědnou bohemistiku.
Po maturitě na reálce (1927) pracoval Horálek několik let jako kreslič v grafickém závodě v Brně. Zde také 1935–1939 studoval na FF MU filozofii a slovanskou filologii. 1939 začal působit jako asistent FF MU, téhož roku předložil disertaci o Rajhradském Martyrologiu Adonis a složil rigorózní zkoušky, po 17. listopadu však byl zatčen a odvezen do koncentračního tábora Oranienburg. Od srpna 1940 do září 1945 pracoval v kanceláři Slovníku jazyka českého. 1945 byl na FF MU promován doktorem filozofie a nastoupil jako asistent na FF UK v Praze. Dva roky paralelně působil i na FF PU v Olomouci. V Praze byl 1946 jmenován docentem (na základě práce Význam Savviny knigy pro rekonstrukci staroslověnského překladu evangelia) a 1947 profesorem. 1951–1971 zde byl vedoucím katedry slavistiky, 1955–1958 působil jako děkan. 1972–1978 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český ČSAV, poté vědeckým konzultantem Ústavu pro českou s světovou literaturu ČSAV.
 Od 1939 přispíval vědeckými pracemi do časopisů: Listy filologické, Slovo a slovesnost, Naše doba, Naše věda, po 1945: Časopis pro moderní filologii, Acta Academiae Velehradensis (1948 zde studie K dějinám textu staroslověnského evangelia), Sovětská věda–jazykověda, Naše řeč, Slavia, Acta Universitatis Carolinae–Philologica a Slavica Pragensia, Slovenská reč (Bratislava), Dialog, Bulletin Vysoké školy ruského jazyka a literatury, Ruský jazyk, Byzantinoslavica, Slovanské štúdie (Bratislava), Bulletin Ústavu ruského jazyka a literatury, Česká literatura, Jazykovědné aktuality, Československá rusistika, Estetika aj. Přispíval rovněž do četných zahraničních slavistických a folkloristických periodik: Bălgarski ezik (Sofia), Umjetnost riječi (Záhřeb), Voprosy jazyko-znanija (Moskva), Die Welt der Slaven (Wiesbaden), Wiener slawistisches Jahrbuch, Literatura ludowa (Varšava), Revue des études slaves (Paříž), Fabula (Berlín), Linguistics (Haag) aj. Byl jedním z hlavních redaktorů Velkého rusko-českého slovníku a středního Česko-ruského slovníku.
 Horálkova publikační činnost charakterizuje úsilí o komplexní pojetí vědních disciplín. Ve výběru otázek a způsobu jejich řešení Horálek kriticky navázal na tradici české komparatistiky a některé postupy českého strukturalismu. Hlavními Horálkovými obory byla slovanská srovnávací jazykověda a staroslověnština, významná však jsou také jeho díla balkanistická i práce stojící na pomezí jazykovědy, literární vědy a folkloristiky, jakož i studie literárněhistorické. Staroslověnštinou a staroslověnskými literárními památkami se zabýval zejména na počátku své vědecké dráhy. Vedle otázek textové kritiky a vývoje překladu sledoval také širší problematiku počátků knižní vzdělanosti u Slovanů (např. v knize Evangeliáře a čtveroevangelia). V řadě stylistických prací se věnoval jak slohovému rozboru starých slovanských památek, tak i jeho metodice, obecnému stylu umělecké literatury i novočeským autorům a jednotlivým složkám slohové výstavby textu (O jazyce literárních děl Aloise Jiráska). Lexikografická práce a na ni navazující studie lexikologické ho přivedly ke studiu sémantiky a psycholingvistiky; v pracích o vztahu mluvené a psané řeči směřoval k otázkám literárního artefaktu a konkretizace uměleckého díla (např. stať Psaný jazyk a vnitřní řeč, Slovo a slovesnost 1982). Od poloviny 50. let se Horálek zabýval také versologií. Na otázky intonace, přízvuku, vazby mezi metrickým charakterem verše a jeho významovou stránkou (Přehled vývoje českého a slovenského verše, Základy slovanské metriky) se soustřeďoval z hlediska vývojového i systematického. Horálkův stálý zájem o teorii a praxi překladu vyvrcholil v syntetické práci Kapitoly z teorie překladu, v níž polemizoval hlavně s poznatky Jiřího Levého. Také jako folklorista si kladl otázky versologické, literárněhistorické a otázky z oblasti teorie překladu. Orientoval se zejména na vztahy literatury a lidové slovesnosti, poetiku lidové písně a poezie a později i na poetiku pohádky. Metodologicky hájil stanovisko vzájemné souvislosti kontaktové a polygenetické teorie o vzniku pohádek (Pohádkoslovné studie, Studie ze srovnávací folkloristiky, Folklor a světová literatura). V posledním tvůrčím období se Horálek zabýval především populární literaturou, společenský význam daného literárního jevu analyzoval v sérii materiálově obsažných statí shrnutých do knihy Studie o populární literatuře českého obrození.

BIBLIOGRAFIE
Práce o jazyce a literatuře: Ruština (učebnice, 1947, s L. V. Kopeckým a dalšími); Staré veršované legendy a lidová tradice (studie, 1948); Význam Savviny knigy pro rekonstrukci staroslověnského překladu evangelia (studie, 1948); O jazyce literárních děl Aloise Jiráska (studie, 1953); Základy staroslověnštiny (skripta, 1953; 1. přeprac. 1954; 2. přeprac. 1961, s A. Dostálem a J. Kurzem; 3. přeprac. s tit. Základy staroslověnské mluvnice, 1962, s týmiž); Evangeliáře a čtvero-evangelia. Příspěvky k textové kritice a k dějinám staro-slověnského překladu evangelia (1954); Úvod do studia slovanských jazyků (učebnice, 1955; přeprac. 1962); Počátky novočeského verše (studie, 1956); Kapitoly z teorie překládání (skripta, 1957; další přeprac. vyd. pod titulem Příspěvky k teorii překladu); Přehled vývoje českého a slovenského verše (skripta, 1957); Studie o slovanské lidové poezii (skripta, 1962); Pohádkoslovné studie (skripta, 1964); Slovanské pohádky (skripta, 1964); Studie ze srovnávací folkloristiky (skripta, 1966); Filozofie jazyka (studie, 1967); Základy slovanské metriky (skripta, 1977); Folklor a světová literatura (studie, 1979); Studie o populární literatuře českého obrození (1990).
Účast v týmových pracích: Příruční slovník jazyka českého (1940–1945).
Příspěvky ve sbornících: Pět studií o Petru Bezručovi (1947 s O. Králíkem); Slovanské studie (1948); Pocta F. Trávníčkovi a F. Wollmanovi (1948); Kniha o překládání (1953); Josef Dobrovský 1753–1953 (1953); Lexikografický sborník (Bratislava 1953); Studie a práce lingvistické 1 (1954, soupis prací B. Havránka, spolu se Z. Tylem, + přehled Havránkovy vědecké činnosti); Pražská univerzita moskevské univerzitě (1955); For Roman Jakobson (The Hague 1956); Ezikovedčeski izsledvanija v čest na akad. St. Mladenov (Sofija 1957); Československé přednášky pro 4. , 5. , 6. , 7. a 8. mezinárodní sjezd slavistů (1958, 1963, 1968, 1973 a 1978); Franku Wollmanovi k sedmdesátinám (1958); K historicko-srovnávacímu studiu slovanských jazyků (1958); Mélanges Emil Petrovici (Cluj 1958); Slavjanskoje jazykoznanije (Moskva 1959); Internationaler Kongres der Volks-erzählungsforscher in Kiel und Kopenhagen (Berlin 1962); Zbornik u čast Stjepana Ivšiśća (Zagreb 1963); Československo-bulharské vztahy v zrcadle staletí (1963, též bulh. , Sofija 1963); Beiträge zur Geschichte der Slawistik (Berlin 1964); K soudobé problematice zlidovělých písní (VO 1964; 1965); Das Grossmährische Reich (1966); Asian and African Studies 2 (Bratislava 1966); Contribution a l’étude des balkanismes linguistiques (Sofija 1966); Slovanská filologie na Univerzitě Karlově (1966); Phonologie der Gegenwart (Graz – Köln am Rhein 1967); Přednášky v 10. , 11. , 13. , 14. , 16. a 17. běhu Letní školy slovanských studií (rozmnož. , 1967, 1968, 1970, 1971, 1973 a 1974); Cyrillo-Methodianische Fragen (Wiesbaden 1968); Man and Culture 2 (Praha 1968); Volksüberlieferung (Göttingen 1968); Literatura, komparatystyka, foklor (Warszawa 1968); Slawisch-deut-sche Wechselbeziehungen in Sprache, Literatur und Kultur (Berlin 1969); Actes du Xe Congres international des linguistes 1, 2 (Bucurest 1967 a 1970); Studia balkanica bohemoslovaca 1 (1970); Studia palaeoslovenica (1971); Serta slavica in memoriam A. Schmaus (München 1971); Literárněvědné studie. Prof. J. Hrabákovi k šedesátinám (1972); AUC – Slavica Pragensia. Akademiku Bohuslavu Havránkovi k osmdesátinám (1973); Slavic Poetics (The Hague–Paris 1973); Slovanské spisovné jazyky v době obrození (1974); Práce z dějin slavistiky 2 (1975); Grundlagen der Sprachkultur (Berlin 1976); Z problemów współczesnych języków i literatur słowiaŚńskich (Warszawa 1976); Beiträge zur konfrontierenden Sprachwissenschaft (Halle–Salle 1976); Materiály pro přípravu nové vědecké mluvnice spisovné češtiny (1976); Phonologica 1976 (Innsbruck 1977); Československá slavistika (9. a 10. mezinárodní sjezd slavistů, 1983 a 1988); Slavica v českém a slovenském literárním vývoji (rozmnož. , 1986).
Uspořádal, vydal a redigoval: Velký rusko-český slovník (díl 1–6, 1952–1964, s B. Havránkem a L. Kopeckým); J. Dobrovský: Rossica (1953, in J. D. , Spisy a projevy, sv. 13, s M. Heřmanem); Česko-ruský slovník (1958, s B. Ilkem a L. V. Kopeckým).

Vytvořil: ota61
Upravil: ota61
Zdroj: www.slovnikceskeliteratury.cz

'Životopis autora Horálek Karel'





Dnes je 21.09.2019
Před 134 lety se narodil(a) Půlpán Karel



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt