Před 117 lety se narodil(a) Seifert Jaroslav
Hledej

Životopis : Blatný Lev

Brněnský dramatik, prozaik, divadelní kritik a dramaturg. Jeho otec Vojtěch Blatný, správce kůru na Petrově, byl ve varhanické škole žákem Leoše Janáčka. Lev Blatný vystudoval gymnázium v Brně a právnickou fakultu v Praze, poté získal místo právního úředníka na ředitelství státních drah v Brně.
      V roce 1921 spoluzaložil Lev Blatný brněnskou Literární skupinu, byl jejím prvním předsedou (až do roku 1927) a jedním z nejvýznamnějších členů. Tvorba tohoto sdružení byla ovlivněna expresionismem a francouzským unanimismem, jeho program se hlásil k socialismu, ale distancoval se od marxismu: kladl důraz na mravní přeměnu člověka a ideu sbratření. Blatný byl též spoluautorem manifestu Literární skupiny Naše naděje, víra a práce (1922). Podílel se na redakci jejího časopisu Host a v roce 1923 spoluredigoval Sborník Literární skupiny. Soustavně se zajímal o divadlo, psal kritické referáty a úvahy do mnoha periodik (Host, Moravskoslezská revue, Lidové noviny, Národní osvobození, Kritika, Pramen, Zvon, Literární noviny, Právo lidu). V letech 1925–1928 byl lektorem a dramaturgem Národního divadla v Brně. Spolu s režisérem Rudolfem Waltrem se snažil o kompromis mezi nutností konvenčního abonentního repertoáru a uváděním hodnotné nové dramatiky domácí i zahraniční. V letech 1927–1930 pracoval také pro brněnský Radiojournal: ve svých pravidelných pořadech představoval kulturní dění ve městě a knižní novinky. Lev Blatný byl členem P. E. N. klubu a širšího výboru skupiny Eight o´clock umělců a intelektuálů.
      Debutoval jako básník, sbírkou Vzkazuji (1912), a poté se věnoval tvorbě prozaické a dramatické. První povídky a dramatické scény otiskl v Lumíru (1917–1920). Raná tvorba Lva Blatného je ovlivněna expresionismem. Nacházíme groteskní nadsázku, absenci podrobné psychologické kresby nebo důraz na postižení pocitu kolektivu. Ve svých povídkách i divadelních hrách tenduje tento intelektuál k hořké ironii a satiře, poválečná sociální a politická situace ho inspiruje k tragikomickým obrazům.
      Roku 1920 měla premiéru jeho první expresionistická díla Hvězdnatá obloha (aktovka, provedena v Brně) a Tři (inscenováno v Praze). Výrazný úspěch zaznamenala groteska Kokoko-dák! (knižně 1922, premiéra téhož roku v Brně), karikující mentalitu tehdejšího světa zvířecí symbolikou: davové scény zesměšňovaly měšťáckou hloupost a nadutost, stejně nemilosrdný byl autor i k představiteli policie (neschopný komisař), tisku (žurnalista kladoucí důraz spíše na vlastní fantazii než na fakta) nebo revolučních radikálů (proletář vykřikující prázdná hesla a manipulující tak dav). Následující hra Vystěhovalci (knižně 1923, premiéra 1925) byla odmítnuta pražským Národním divadlem pro socialistické ideje. Reagovala na společenskou situaci té doby a vystěhovalectví do Ameriky. V dramatu jedna část dělníků odchází na západ, druhá na východ. Autor nestraní ani jedné z nich a apeluje na vnitřní mravnost. Výzva ke společenskému smíru byla předmětem kritiky ze strany české marxistické levice (Bedřich Václavek: "Blatný /…/ odprošuje měšťácký svět za - radikálnost generace, které nesdílel. /…/ Ideový odklon od moderní civilizace k venkovské idyle, od sociálního aktivismu, od socialismu k vlastenectví. Proti internacionalismu idylický a reakční nacionalism. Trapný, typicky český případ v osobním podání L. Blatného. "). Utopická Říše míru (knižně 1927, premiéra téhož roku) konfrontuje svět pohádek s dravostí moderní civilizace. Smrt na prodej, Blatného poslední celovečerní hra (knižně 1929, premiéra 1930) je zasazena pevněji do reality: na základě pověry, že oběšencův provaz přináší štěstí, se tento předmět stává obchodním artiklem, objektem spekulace. Autor odhaluje charaktery všech, kdo měli k mrtvému vztah: jeho ženy, dcery, sousedů. I zde najdeme prvky grotesky, ale převládá úzkost z lidské bezcharakternosti a mravní nízkosti. Ve druhé polovině 20. let byly ještě uvedeny na brněnském jevišti Blatného aktovky Svět tančí, Blázen z amplionu, Černá noc a Zcela stručně.
      V Blatného próze nacházíme zobrazení životního pocitu, rozkolísaného vlivm války nebo osudových iracionálních sil. Takové jsou povídky knihy Vítr v ohradě (1923). Groteskní nadsázku a experiment s drobnými prozaickými útvary přinášejí Povídky v kostkách (1925). Autor se vysmívá konvenci a konfrontuje takový způsob existence s volným životem vyvrženců společnosti a s rozhledem a kreativitou básníka. Ve druhé polovině 20. let, po období expresionistické skepse, se postupně začíná prosazovat důvěra ve zdravou a kladnou životní sílu, v lidskou citovost a činorodost. Spisovatel je konkrétnější v zachycování sociální situace, charakteristika jeho hrdinů je realističtější (soubory Regulace, 1927 (tři novely), Povídky z hor, 1927, Housle v mrakodrapu, 1928).
      Lev Blatný, výrazná česká literární osobnost, dlouhá léta bojoval s plicní chorobou a podlehl jí v pouhých šestatřiceti letech. Jeho talent našel pokračování v jeho synovi, básníkovi Ivanu Blatném.

Vytvořil: janajau
Upravil: janajau
Zdroj: http://www.mzm.cz/mzm

'Životopis autora Blatný Lev'







Dnes je 23.09.2018
Den 45. výročí úmrtí Neruda Pablo



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt