• Životopis
• Tvorba (6)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Hrzalová Hana - Životopis

Literární historička a kritička, zpočátku se zaměřovala na studium literatury 19. století, od poloviny 60. let se soustavně věnuje kritice české soudobé prózy; od 50. let prosazuje důsledně socialistickou orientaci tvorby.
 
Hana Bauerová, jak se jmenovala rodným jménem, narodila se 23.3.1929 v Rakovníku v rodině železničního úředníka. Po maturitě na gymnáziu v Praze (1948) studovala na filozofické fakultě v Praze (obor literární věda - divadelní věda). Věnovala se zprvu problematice literatury českého národního obrození a analýze jejího dalšího vývoje; doktorát filozofie získala prací Historická dramata J. K. Tyla (1952), téma její kandidátské práce znělo Z historie sporů o naturalismus a realismus na sklonku 19. století (1965). Postupně se však začala zabývat českou literaturou 20. sto­letí. Od skončení vysokoškolských studií je pracovnicí Ústavu pro českou a světovou literaturu v Praze, z toho po tři roky (1968-70) působila na brněnském pracovišti tohoto ústavu. Po smrti akademika L. Štolla v r. 1981 byla pověřena řízením ústavu a pak jmenována jeho ředitelkou. Od sjezdu v r. 1982 je i místopředsedkyní Svazu českých spisovatelů, k jehož vedoucím osobnostem patří od jeho založení r. 1972. Manžel Ladislav Hrzal (nar. 1923), člen korespondent ČSAV, patří mezi naše přední marxis­tické filozofy.
Své první vetší studie ukládala do vědeckých sborníků: Kramářská pí­seň v letech 1848-1849 vyšla ve sborníku Václavkova Olomouc 1961 (1963), Z historie sporů o naturalismus a realismus ve sborníku Realismus a modernost (1965), Formování české marxistické kritiky ve sborníku KSČ a literatura (1971), O pravdivý umělecký výraz současnosti ve sborníku Strana literatuře - literatura straně (1976), Dvě kapitoly z historie vztahů strany a literární kritiky ve sborníku Strana a literatura (1981), No­vá epocha v dějinách české socialistické literatury ve sborníku Česká a  slovenská literatura od Února k současnosti (1978) aj. Po prvních z těchto statí, po četných doslovech ke knižním edicím a po autorském podílu na Slovníku českých spisovatelů (1964) napsala učebnici pro gymnázia Literatura 4 (společně s M. Blahynkou a Š. Vlašínem, původně pod názvem Rukověť dějin literatury pro IV. ročník středních škol, 1972, celkem 7 vyd.). Počínajíc touto příručkou věnuje se téměř výhradně průzkumu literatury posledních vývojových etap a k literatuře 19. století se vrací jen příležitostně. 
V souhrnné studii Julius Fučík (1973) přiblížila osobnost marxistického kritika a protifašistického bojovníka. Syntézou jejího soustředěného poz­návání nové české tvorby je kniha Spoluvytvářet skutečnost (1976). V této průkopnické práci se soustředila k výkladu vývoje kritiky a prózy v le­tech 1945-75. Položila důraz především na analýzu souvislosti se stavem předválečné socialistické prózy a kritiky. Podtrhuje vývojovou kontinui­tu, naznačuje vrcholy české prózy 30. let a podrobně sleduje stav literatu­ry za okupace. Přesvědčivě vylíčila přelom ve vývoji prózy, který nastal po válce. V rozvrstvení kritiky po r. 1945 shledává autorka - vedle mar­xistické orientace - zjevně reakční kritiku, především katolickou, a ved­le ní směr idealistický, který však přijímá zásady demokratizace kultury. Důkladně probírá diskusní střetání o socialistický realismus. V kapitole zabývající se vlivem Února na literaturu oceňuje přínos Zdeňka Nejedlé­ho k rozvoji socialistické umělecké kritiky a teorie, především v otázkách realismu a kulturního dědictví. Podrobně sleduje ohlas a platnost Štollovy knihy Třicet let bojů za českou socialistickou poezii (1950) a právem upozorňuje, že bez viny autorovy se dílo, zamýšlené jako diskusní, jako obhajoba koncepce wolkerovské a neumannovské, přijímalo jako literárněhistorický soud o meziválečné poezii, jednotlivé názory autorovy byly vytrhávány ze souvislostí a absolutizovány. Nemálo pozornosti věnovala úspěchům a mezím tzv. budovatelské prózy i druhé vlně okupační temati­ky (Frýd, Lustig, Otčenášek).
Další knižní práce Hany Hrzalové Jan Kozák (1977) přinesla vývojo­vou studii o našem předním prozaikovi. Vrcholy Kozákova díla vidí Hrzalová správně jednak v novele Mariana Radvaková, jednak v romá­nech ... silná ruka (v druhém, přepracovaném vydání pod názvem Čapí hnízdo), Svatý Michal a v sibiřských reportážích. Nově připomněla Ko­zákovu odbornou historickou práci, která pozoruhodně koresponduje s motivy autorových povídek a románů. Autorka bohatě využila ohlasů Kozákových knih v dobové kritice, takže čtivá a Kozákovu osobnost zají­mavě přibližující monografie nastavuje zároveň zrcadlo naší kritice po­sledních dvou desetiletí.
V monografii Bohumil Říha (1981) podstoupila složitý úkol zhodnotit autora světově proslulého a hodně překládaného, dílo vzniklé ve velké časové rozloze a zahrnující jak klasická už díla literatury pro mládež, tak i románové sondy do současnosti i české historie.
Kromě vědecké práce v Československé akademii věd a funkci ve spi­sovatelském svazu je Hrzalová činná i v ediční radě nakladatelství Česko­slovenský spisovatel, v redakční radě Literárního měsíčníku a od r. 1981 je vedoucí redaktorkou časopisu Česká literatura. Jako kritička spolupracu­je hlavně s Rudým právem a Literárním měsíčníkem.
'Životopis autora Hrzalová Hana'