• Životopis
• Tvorba (9)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Dostál Vladimír - Životopis

Kritik a literární historik 50.-70. let, soustředěný k odkazu meziválečné marxistické kritiky a estetiky, bojovný zastánce socialisticko-realistické orientace české literatury; též editor a překladatel.
 
Narozen 2.10.1930 v České Skalici v rodině chalupníka, po maturitě na reálném gymnáziu v Jaroměři (1949) studoval na pražské filozofické fa­kultě (obor čeština-filozofie), po skončení studia (1953) byl přijat jako aspirant do moskevského Literárního institutu Maxima Gorkého (1953-57). Po návratu z Moskvy přednášel na tehdejším stranickém In­stitutu společenských věd v Praze (1957-62), po jeho zrušení přešel jako vědecký pracovník do Kabinetu Zdeňka Nejedlého ČSAV (1962-67) a odtud na kmenové pracoviště - Ústav pro českou literaturu na Strahově, kde vedl oddělení teorie. Kandidátskou disertační práci Kapitoly z dějin české marxistické kritiky a estetiky obhájil r. 1967.
Začal publikovat záhy, už v sedmnácti letech otiskl článek o Šaldovi v měsíčníku Středoškolák. O dva roky později už se pak jeho příspěvky objevují pravidelně ve Varu, Kulturní politice, Lidových novinách. Později přispíval kritikami, recenzemi a polemikami do časopisů Kultura (1957-62), Kulturní tvorba (1963-68) a Tvorba (1969-75). Zemřel na srdeční chorobu 19.1.1975 v Praze. V posledních letech života byl externím redaktorem obnovené Tvorby (1969-75) a vedoucím redaktorem českého znění časopisu Sovětská literatura. V Lidovém nakladatelství založil a redigoval knižnici teoretické literatury Kmen.
Věnoval pozornost především české meziválečné marxistické literární teorii a kritice. Zvláště jej upoutala osobnost Fučíkova. Avšak předmětem jeho první knižní práce, kterou vydal už jako jedenadvacetiletý student, byl Vítězslav Hálek; nevelká knížka Hálek sociální vyšla v Knihovničce Varu r. 1951. Dostál hájí v této knížce básníka před výtkami sentimentality a naivnosti.
Další knižní práce Dostálovy vyšly po více než dvaceti letech. Juliu Fu­číkovi věnoval nejdříve slovenský soubor statí Iskrivý talent (Bratislava 1972), kde z různých úhlů sleduje Fučíkův život a dílo. Fučíkovi divadelnímu kritikovi je věnována i další knižní monografìe Opona se zvedá (1973), sledující počátky Fučí­kovy divadelní kritiky v letech 1923-25.
Hlavní fučíkovskou prací Dostálovou je rozsáhlá monografie Směr Wolker (1975).
Dostál pochopil, že marxistická teorie se nerodí  v  poklidném závětří pracoven, ale v boji názorů, v diskusích, polemikách. Proto věnoval tolik pozornosti názorovým střetáním, v nichž krystalizovaly zásady marxistické uměnovědy. Mimo jiné prosadil spravedlivé uznání pro teoretický pří­nos Eduarda Urxe a F. C. Weiskopfa. Jako bytostný polemik utkával se s projevy idealistické a formalistické uměnovědy, především se strukturalismem, hlavně ve stati O světovém názoru... (Nová mysl, 1961), zasaho­val do diskusí  o socialistickém realismu, o ideologických otázkách tvorby.
Výběr svých statí a studií z let 1955-62, vztahujících se k problematice socialistického realismu přetiskl ve svazku S realismem na křižovatce (1975). Najdeme tu medailony sovětských autorů - básníků, prozaiků, i teoretiků, dále studie věnované meziválečnému období - Fučíkovi, Neumannovi, Šaldovi - a také výběr z kritik a medailonů o české tvorbě z desetiletí po osvobození. Trvalou platnost mají Dostálovy úvahy o modernismu, moderním umění a avantgardě, i jeho vyvracení snah klást hranice mezi obecnou estetiku a estetiku programovou.
Nejzávažnější části Dostálova literárněvědného odkazu zřejmě zůstane kniha V tomto znamení (s podtitulem Příspěvky k dějinám české marxistické kritiky a estetiky meziválečného období, 1975).
Sovětské literatuře je věnován svazek Bílé na černém, který vyšel až r. 1976. Obsahuje studie o Lunačarském, Lifšicovi a řadu portrétů a stu­dií, především významnou stať Živé problémy socialistického realismu.
Jako literární kritik sledoval Dostál velmi soustavně zvláště českou, ale i sovětskou literární produkcí. Zpočátku se zabýval především poezií a byl do jisté míry patronem nastupující básnické generace 50. a počátku 60. let, později se soustředil hlavně na sledování nové prózy.
Výrazná byla jeho činnost editorská. V 50. letech připravil k vydání dva výbory z díla Hálkova a Kapitoly z české literatury Jaroslava Vlčka. Mnoho vykonal pro seznámení se sovětskou marxistickou estetikou a li­terární teorii, uváděl k nám (zčásti i jako překladatel) především Lifšice a Lunačarského. Z A. V. Lunačarského připravil nejdříve nevelký svazek dvou zásadních studií pro edici Otázky a názory (Umění a  světový názor, 1958), později dva obsáhlejší výbory české (Pozitivní estetika, 1972, Stati o umění, 1975) a jeden slovenský (Literárne siluety, 1974). Z Michaila Lifšice uspořádal výbory Vítr dějin (1974) a Problémy umění a filozofie (1975). Edice doprovázel předmluvou nebo doslovem. Společně s Gustou Fučíkovou připravil k vydání výbor Ze zápisníků mladého Julia Fučíka (1963). Problematiku naší estetiky minulého století přiblížil antologii Čítanka z dějin české a slovenské estetiky XIX. století (1972).
'Životopis autora Dostál Vladimír'