Den 16. výročí úmrtí Dubská Gabriela
Hledej

Životopis : Beneš Jan

* 26. 3. 1936, Praha 
† 1. 6. 2007, Obořiště u Příbrami 
 
Prozaik, publicista, překladatel
 Otec byl architektem; manželka Šárka Benešová (* 1933, roz. Kašpříková, poprvé provdaná Šefranková) působí jako ilustrátorka, výtvarná umělkyně a publicistka, používá pseudonymu Julie Salcherová. – Jan Beneš navštěvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu (1951–55, obor tvorba hraček a drobných dekoračních předmětů u prof. Viktora Fixla). Krátce byl výtvarníkem v družstvu Plzeňské dílo a v podniku Hamiro v Příbrami (1955–56). V letech 1956–58 vykonával vojenskou službu, na jejímž konci byl uvězněn za nedovolené ozbrojování a podlamování bojové morálky, v letech 1958–60 pracoval jako horník ve výkonu trestu (amnestie 1960). V letech 1960–62 stavěl kulisy v Ústředním loutkovém divadle v Praze, současně navštěvoval přednášky z dějin umění na Palackého univerzitě v Olomouci (1960–61) a přednášky ze scénografie na DAMU (1961–62). Potom vystřídal řadu příležitostných zaměstnání, věnoval se literatuře a dálkově studoval Právnickou fakultu UK v Praze (1965–66). V letech 1964–66 přispíval do exilového časopisu Svědectví (povídky pod pseud. Milan Štěpka a seriál o kulturní a politické situaci v ČSSR s tit. Dopisy Světlaně pod šifrou Sirius). V srpnu 1966 byl zatčen a v červenci 1967 odsouzen za podvracení republiky k pětiletému nepodmíněnému trestu (na jaře 1968 amnestován a v prosinci 1990 plně rehabilitován). V roce 1969 emigroval do USA. Zde pracoval v řadě zaměstnání, mj. na Harvardově univerzitě (1972–74) příležitostně přednášel o české literatuře. Spolupracoval s chicagským krajanským listem Denní hlasatel. V letech 1974–93 působil na Defense Language Institute v Monterey v Kalifornii, kde též do roku 1979 studoval na Chapman College. Přednášel na různých vysokých školách v USA, Anglii, Německu a Rakousku. V roce 1990 byl soudně rehabilitován a v roce 1994 se vrátil do České republiky natrvalo. V roce 2007 spáchal sebevraždu.
 Publikoval v Plameni, Hostu do domu, Literárních novinách, Tváři. V emigraci přispíval do exilových a krajanských periodik Svědectví (Paříž), Americké listy (New Jersey, 1970–89), Denní hlasatel (Chicago), Právo lidu (Wuppertal, 1982 zde na pokračování Zločin genocidy), Pól (Wuppertal), Reportér (Curych) aj. Po listopadu 1989 uveřejnil povídky ve Svobodném zítřku a Reportéru, dále přispíval do Telegrafu, Denního Telegrafu, Českého deníku a Necenzurovaných novin. Roku 1963 byla uvedena jeho televizní hra Čas plyne i v neděli (r. Miloslav Zachata), hra z roku 1969 Dlouhé dopoledne (sc. + Neklan Hejda, r. Jaroslav Novotný) se dočkala premiéry až v roce 1989. Podle Benešovy povídky Motýl byl v roce 1965 natočen stejnojmenný středometrážní film (FAMU, r. Elmar Kloss ml. ). Beneš je dle vlastního prohlášení spoluautorem kriminální novely Josefa Frolíka Střílející abatyše (Curych 1983), podílel se rovněž na zpracování Frolíkových pamětí Špion vypovídá (Kolín n. R. 1979), vzpomínek Jana Filípka Ve stínu šibenice (Palm Springs 1982) a na textu pamětí Ladislava Feierabenda Soumrak československé demokracie (Purley 1986–1988). Benešovy knihy byly přeloženy do řady jazyků (němčina, angličtina, japonština, italština). Užíval pseudonymů: Milan Štěpka (Svědectví), Bobisud Mihule, Sirius (Svědectví), ing. Čada, a šifer: JaB, JeBe, JBS, JBŠ, JeBeš (Americké listy), M. Č. , Mojmír Č.
 
Benešovy první prózy převážně reflektují postoj mladého člověka k situaci v Československu konce 50. a 60. let. Formálně sevřené povídky jsou věcným záznamem nenaplněných očekávání, nedramatickou konfrontací představ a reality – nakročením k událostem, které většinou nenastanou, výpovědí o nenaplněných možnostech, které zanechávají deziluzi a zklamání (Do vrabců jako když střelí, Situace). Tendence k objektivizaci je posilována převahou vnějškového popisu nad dialogem, psychologickou povahokresbou a důrazem na detail jako typizační prostředek charakterizující širší skutečnost. Pocit uplývání času v banálních životních situacích je ztvárňován s humorně sarkastickým nadhledem a vypointován pocitem znechucení a skepse (Až se se mnou vyspíš... budeš plakat, Banánové sny). Namísto povídek „všedního dne“ však v Benešově tvorbě začínají postupně převažovat osobním zážitkem inspirované prózy, zachycující konflikt totalitní společnosti s právem člověka na osobní svobodu. Autor se v nich často formou dokumentu navrací k přelomovým okamžikům československých dějin konce 60. let a autenticky zaznamenává těsnou propojenost velkých dějinných událostí s konkrétními osudy jednotlivců. Ti jsou v Benešově tvorbě ztvárněni nejčastěji jako morálně silné postavy, vzdorující režimu na základě vnitřního přesvědčení o pravdě a důstojnosti člověka. Benešovy texty velmi často variují téma bezmocnosti jedince v mašinérii komunistických praktik, ve kterých člověka dusí jak strach o sebe a své nejbližší (vzpomínky na vlastní trestní stíhání v kauze spolupráce s exilovým tiskem Indolence), tak přímá konfrontace s tupostí a absurditami obviňování ve státě lidské nesvobody (Svoboda nechodí v rudém šatě). Osobní zážitky z komunistického věznění stojí za vznikem prózy Druhý dech, která pro svou formu dokumentujícího svědectví bývá přirovnávána k Solženicynově novele Jeden den Ivana Děnisoviče, i za fabulovanými prózami, ve kterých autor prostřednictvím osudu konkrétního jednotlivce metaforicky znázorňuje osud tisíců neznámých, jejichž každodenní životaběh byl fatálně narušen totalitní mocí (Balada o Ludimíru). V odlišné poloze se Beneš představuje v textech tematicky nezatížených stigmatem věznění, ve kterých zužitkovává svou zkušenost s životem v Americe. Zobrazení americké demokracie a svobody vyznívá zcela kontrastně k bezútěšnosti situace normalizačního Československa. Kromě střídání poloh napětí mezi humorně nostalgickým vzpomínáním na domov a groteskně hyperbolizovanými událostmi a zážitky v USA (Zelenou nahoru) autor rovněž zaznamenává dynamiku amerického způsobu života s jeho kulturními a společenskými hodnotami, které opakovaně konfrontuje s malostí a omezeností zbolševizovaného československého národa (Americký pitaval, Americká causerie). V odlehčeném proudu vzpomínek na psy (Psové a jiné animálie) či automobily (Moji výbušní zlotvoři) proplétá Beneš historii své rodiny s politickými dějinami československého státu a jejich fatálními dopady na lidské osudy (včetně jeho vlastních). Ke svému životnímu tématu lidské nesvobody se Beneš navrací v knize Smrt kmotřička, ve které skutečnou detektivní zápletku vložil do příběhu čerpajícího z vlastní zkušenosti s československým kriminálem a vojenskou službou. V nefabulovaných textech, historickém dokumentu Zločiny genocidy. Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR 1939–1953 a parafrázi Stalinovy knihy Čas voněl snem. Stručný přehled dějin VKS(b) je vylíčen běh událostí od počátku 20. století až do 90. let, ve kterých Beneš nikoliv pouze s ohledem na ruskou provenienci opravuje a doplňuje neúplná či úmyslně překrucovaná fakta.


BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Do vrabců jako když střelí (PP 1963; poté s Banánovými sny, 1991); Situace (PP 1963); Disproporce (PP 1969); Na místě (PP, Toronto 1972; 1992); Až se se mnou vyspíš... budeš plakat (PP, Kolín n. R. 1973; 1991); Druhý dech (P, Curych 1974; 1991); Zelenou nahoru (P, Toronto 1977; zkrác. s tit... . tak mě polib... , 1991; s tit. Zelenou nahoru. Kiss me, I am Bohemian, 2001); Trojúhelník s Madonou (P, Toronto 1980); Banánové sny (B, PP, Curych 1982); ... žádné kvítí (PP, Londýn 1985, obsahuje i PP z knihy Na místě a P Druhý dech); Do vrabců jako když střelí, Banánové sny (PP 1991); Svoboda nechodí v rudém šatě (PP 1995); Balada o Ludimíru (PP 1996); Smrt kmotřička (P 2001); Moji výbušní zlotvoři (PP 2001); Psové a jiné animálie (PP 2004).
Ostatní práce: Indolence (vzpomínka a analýza vlastního trestního stíhání z let 1966–68; 1993); Americký pitaval (Rp 1997); Americká causerie. Čtení po Evropě (EE 1997); Zločiny genocidy: Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR 1939–1953 (studie 2001); Čas voněl snem. Stručný přehled dějin VKS(b) (studie 2004).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Die zerbrochene Feder (Stuttgart 1984); Lásky a nelásky (1998); Rasskazy i povesti sovremennych češskich pisatelej (St. Petěrburg 2001).
Vytvořil: Tomcek
Upravil: ota61
Zdroj: Slovník českých spisovatelů od r.1945

'Životopis autora Beneš Jan'





Dnes je 22.08.2019
Den 79. výročí úmrtí Medek Rudolf



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt