Před 101 lety se narodil(a) Vavřincová Fan
Hledej

Životopis : Frýd Norbert

Prozaik se smyslem pro dokument, politické dějiny i osudy obyčejných lidí v nich, zejména intelektuálů; v literatuře o okupaci představitel druhé vlny se zvýrazněnou psychologickou kresbou, která vyznačuje spolu s akcentem na mravní i kulturní odpovědnost i ostatní jeho knihy, včetně reportáži.
 
Narodil se v Českých Budějovicích 21. 4. 1913 v rodině malého židovské­ho obchodníka s cukrovím Alfréda Frieda; počeštěné podoby jména (Frýd) začal užívat po osvobození. Po maturitě na budějovickém gymnáziu  (1932) odešel do Prahy studovat práva (absolutorium 1937), současně navštěvoval přednášky z moderní literatury na filozofické fakultě (doktorát v r. 1948, disertační práce Geneze českého surrealismu). Za studií se účastnil hnutí studentské levice, spolupracoval s divadlem E. F. Buriana D 34, s rozhlasem a komunistickým tiskem. V letech 1936-38 byl za­městnán v pražské pobočce filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer jako textař, redaktor a dramaturg a od října 1938 u podobné firmy RKO-Radiofilm jako dramaturg a šéf propagace. Za okupace pracoval nejdříve jako archivář, později jako dělník, v r. 1942 nastoupil do transportu, byl vězněn v Terezíně, od září r. 1944 v Osvětimi (zde ztratil otce a ženu), od října téhož roku v Kauferingu, pobočném táboře Dachau. Životopisným pramenem pro léta 1932-45 je jeho knížka Lahvová pošta. Po osvoboze­ní působil rok v aparátu KSČ, účastnil se mírové konference v Paříži, svědčil v procesu proti příslušníkům SS z koncentračního tábora Da­chau, v r. 1946 se léčil z následků věznění. V letech 1947-51 pracoval na velvyslanectvích v USA a v Mexiku, po návratu v rozhlase a od r. 1953 se stal spisovatelem z povolání. Hodně cestoval, byl v Číně, Koreji, Mongolsku, Řecku, Indii, na Cejlonu, Jávě, v Egyptě aj. R. 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zemřel 18. 3. 1976 v Praze.
Knižně debutoval v r. 1937 pohádkovým souborem Pusťte basu do roz­hlasu. Druhá jeho knížka, novela Don Juan jde do divadla, vyšla až za okupace v r. 1942 pod pseudonymem Emil Junek (kryla ji Eliška Jungmannová, žena redaktora nakladatelství Družstevní práce Františka Jungmanna). Těžiště rozsáhlé, víc než třicetisvazkové Frýdovy tvorby, spadá do let poválečných. Z hlediska převažujících tematicko-tvárných postupů se dělí do čtyř okruhů: pro první je příznačné tíhnutí k dokumentárnosti, pro druhý k dobrodružství a napětí, třetí tvoří psychologic­ká próza, poslední, nejzdařilejší okruh pak zahrnuje knihy, v nichž autor těží z osudů vlastní rodiny a ze své autobiografie. Jedním z trvalých inspiračních zdrojů bylo pro Frýda Mexiko. Důklad­ně je poznal v době, kdy tam působil v diplomatických službách. Umístil tam děj několika svých románů (Studna supů, 1953; Prales, 1965; Císa­řovna, 1972), nejdříve však poznatky a zážitky posloužily pro reportáže a cestopisné črty shrnuté do knih Mexiko je v Americe (1952) a Usměvavá Guatemala (1955). Frýd v nich líčí polorozpadlé památky staré mayské kultury, svá setkání s indiánskými domorodci v nitru pralesů, pozoruje všední i sváteční dny Mexika, seznamuje s kulturou a civilizací země, s jejími dějinami. Jeho reportážní knihy představují útvar, v němž se sdružuje črta, cestopis, populárně vědecké pojednání a který je při všestranné informovanosti ještě i zábavný, proložený anekdotami, vtipnými postřehy a úvahami.
Další Frýdova kniha cestopisných reportáží nazvaná S pimprlaty do Kalkaty (1960) vznikla jako deníkový záznam zájezdu brněnského lout­kového divadélka Radost do Asie, jehož se Frýd zúčastnil. Deník je ve­den jednak zájmem o asijské umění (vypráví o tradičním divadélku z Bombaje, o javánském stínovém divadle, o tanečním umění, maskách, chrámech a jejich výzdobě), jednak zájmem o nápadné, pro Evropana přitažlivé rysy východního života. Frýdovo tíhnutí k dokumentu můžeme zaznamenat velmi průkazně ještě ve dvou dalších, a to beletristických knížkách: v reportážní povídce Havíř Gavlas (1953) o životních příbězích ostravského horníka, hr­diny socialistické práce, a v historicko-dokumentárním románě Císařovna. Rozsáhlá próza Císařovna (s podtitulem Román Charlotty Mexické) není tradiční historický román. Ten si Frýd vyzkoušel hned na začátku své literární dráhy v románu Divná píseň (1946), ve kterém se vrátil do do­by kolem první poloviny 19. století. V Císařovně vychází z pečlivě sebra­ných a seriózně doložených historických faktů a z vlastní znalosti Mexi­ka.
Při hledání nových cest prózy si Frýd ověřil i prostředky, které podně­cují čtenářovu zvědavost a uspokojují jeho touhu po napětí. Vzrušující si­tuace rozvijí a s dějovou gradací a efektními pointami pracuje např. v po­vídkové knize Meč archandělů, v novele s okupační tematikou Kat ne­počká a mimo jiné i v novele s kriminální zápletkou Rukama nevinnosti.
Povídky zařazené do knihy Meč archandělů (1954) v jistém smyslu těží z reportážní metody, autor v nich staví na skutečných událostech, o nichž psaly americké listy, často ponechal i původní jména, sám příběh zůstal nezkreslen. Nejzdařilejší z cyklu dobrodružných a skoro detektivních próz je povídka Případ majora Hogana (vyšla samostatně už v r. 1952), která zobrazuje americkou „pomoc" italským partyzánům v době druhé světové války. Frýd v ní plně využil možnosti aplikovat dobrodružný žá­nr na politicky aktuální téma. Polodetektivní novela Kat nepočká (1958) je příběhem operetní zpěvačky, která za okupace poskytne úkryt kolegovi stíhanému gestapem a je za tento čin sama uvězněna. Protože však hraje v nákladném filmu, je na zákrok producenta a jeho německého přítele propuštěna. Brzy však odhalí, že její svoboda je pouze dočasná, že ji po dotočení filmu čeká vězení a smrt, že se stala obětí smluvené hry pro dob­rý obchod. Nesporným kladem novely je kresba dusné atmosféry okupa­ce i technika práce s detailem a náznakem. Pro nejširší čtenářskou obec je určena detektivní novela Rukama nevinnosti (1974); hlubokým psychologickým záběrem a uměleckými kvalitami překračuje hranice běžných detektivek.
Třetí vrstvou své prozaické tvorby Frýd podpořil úsilí české prózy směřující k objevování člověka naší doby, ne kuriózního a výjimečného je­dince, ale tvořivého člověka, který se vyrovnává se svou práci i sám se se­bou. To platí zejména o novelách Živá socha, Sloup vody a o posmrtně vydané novele Oživení v sále. Novelou Živá socha (1961) zahájil Frýd ve své tvorbě linii všedního hrdiny všedního dne. Později ji zařadil, jako je­den z portrétů současné ženy spolu s novelami Ztracená stuha a Kat ne­počká do souboru Tři malé ženy (1963). Účtuje v ní s řadou přežitků, pře­devším s papírovou oslavou hrdinství, proti němuž staví běh normálního života.
Studie jednoho mužského charakteru vyšla spolu s novelami Pan Lučavka a Rukama nevinnosti pod společným názvem Tři nepatrní muži (1978). Záznam všedního dne spisovatelova a zamyšlení nad specifikou tvůrčí práce tvoři námět poslední Frýdovy knihy Oživení v sále (1916).
Nejzdařilejší okruh tvorby Norberta Frýda představují prózy, v nichž se zvlášť výrazně prosazuje osobní životní zkušenost. Jedním z vrcholů celého Frýdova díla je román Krabice živých (1956), v němž autor s odstu­pem let zpracoval své vlastní zážitky z Terezína, Osvětimi a Dachau. Osou děje Krabice živých je příběh českého intelektuála Zdeňka a jeho cesta od prosté touhy přežit k uvědomělému jednání, vyúsťujícímu do pomocí jiným i za cenu vlastního ohrožení. Atmosféra koncentračního tábora a nakonec i celý systém fašismu jsou zobrazeny v osudech a poci­tech jednotlivých postav. Nelidské činy, ke kterým v koncentráku dochá­zí, zobrazuje Frýd jako výsledek pokřivených lidských vztahů. Působi­vost knihy nevychází z otřásajících scén, ale právě z fantazmagoricky rozbujelých a deformovaných vztahů této továrny na smrt. Frýd v Krabi­ci živých ukázal, že lidem pomáhal přežit ne slepý pud sebezáchovy a be­zohledné sobectví, ale vůle k životu opřená o solidaritu lidi.
Druhým vrcholem Frýdovy tvorby je trojdílná rodová kronika, sledují­cí na pozadí doby od padesátých let minulého století po porážku fašismu vývoj české společnosti a osudy vlastního rodu. První díl trilogie nazvaný Vzorek bez ceny a Pan biskup (1966) čerpá ze skutečných životopisných zápisků dědečka Morice, druhý díl Hedvábné starosti (1968) těží ze zápis­ků autorova otce. Frýd nelpí přísně na objektivitě rodinné kroniky, jako vypravěč koriguje vzpomínky a napovídá další osudy postav. Přesvědču­je vypravěčskou spontaneitou, uměním povahokresby i jemným vyjádřením citových pout. Dokázal se vyvarovat bolestínství a sentimentality, našel rovnováhu úsměvu a tragického podtextu, lehkého humoru a tíživé předtuchy. Třetím a posledním dílem je Lahvová pošta (1971), vyprávějící o třinácti letech vlastního života (1932-45). Imponuje střídmostí ve výrazu a uvážlivostí ve výběru faktů. Autobiografická kniha nepodává jen svědectví o autorovi, každá epizoda a událost je zároveň zajímavým obrazem doby, průhledem do stylu života, práce a debat intelektuální le­vice 30. let. Objevuje se v ní mnoho známých postav české kultury, např. z prostředí kolem divadla E. F. Buriana (D 34), z komunistického tisku, filmu, literatury; tyto pasáže jsou také životopisným klíčem k novele Don Juan jde do divadla. Tam, kde Frýd líčí dobu prožitou v terezínském ghettu, má blízko k psychologicko-sociologické studii. Závěrečná část knihy pak poskytuje autentický dodatek ke Krabici živých.
Frýd je také autorem básnické sbírky Bratr Jan (1945), která vznikla r. 1942 pod dojmem zprávy o smrti jediného autorova sourozence v kon­centračním táboře.
Norbert Frýd svým dílem nejen v mnohém přispěl k tematickým i tvár­ným objevům české prózy, ale dal je cele do služeb humanity a pokroku.
Vytvořil: Mady
Upravil: ota61
Zdroj: Čeští spisovatelé 20. století, Slovníková příručka

'Životopis autora Frýd Norbert'





Dnes je 17.11.2018
Den 38. výročí úmrtí Bošek Pavel



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt