Rabelais Francois
0%
Rabelais Francois - Životopis
François Rabelais [Rab:lé] (1494 nebo 1483 Chinon, Touraine – 9. dubna 1553 Paříž) byl francouzský spisovatel, právník, lékař, botanik a stavitel, autor slavného románu Gargantua a Pantagruel.Život
Na přání otce advokáta vstoupil k františkánům poblíž Angers a kolem roku 1511 se stal knězem. V klášteře se setkal s myšlenkami italského humanismu, naučil se řecky a překládal Hérodota, což narazilo na odpor u pařížské Sorbonny i u jeho představených. Protekcí biskupa z Poitiers, benediktínského opata, mohl roku 1524 přestoupit do jeho kláštera a roku 1526 z řádu vystoupit. V letech 1528-1530 žil v Paříži, kde snad začal studovat medicinu a měl zde dvě nemanželské děti. Protože se v rostoucím napětí mezi katolíky a protestanty nemohl rozhodnout pro žádnou stranu, nechal se 1530 propustit z kněžského stavu (laicizovat) a zapsal se na lékařskou fakultu v Montpellieru, kde také vydával spisy Hippokratovy a Galénovy, o něž se studium lékařství tehdy opíralo.
Vedle toho se věnoval psaní a roku 1532 vydal svůj první román s titulem Hrozné a strašlivé skutky i hrdinství slavného Pantagruela, krále Dipsodů a syna obra Gargantuy. Román - parodie na rytířské romány jeho doby - vyšel pod pseudonymem v Lyonu, kde se Rabelais usadil a stal lékařem v nemocnici. Roku 1534 vydal knihu o topografii starého Říma a krátce nato - po velkém úspěchu Pantagruela - opět pod pseudonymem román Strašlivý život velkého Gargantuy, otce Pantagruelova.
François Rabelais (Anonym, začátek 17. stol. )
Roku 1535 se vzdal lékařského místa a stal se sekretářem vlivného pařížského biskupa Jeana de Bellay, jehož opakovaně doprovázel na cestách do Říma. Při té příležitosti dosáhl papežské povolení formálně znovu vstoupit do benediktinského řádu, což mu umožnilo získat výnosné kanovnické místo a zároveň provozovat lékařství. 1537 byl v Montpellier promován na doktora a začal přednášet Hippokratovy spisy na základě řeckého textu, a zároveň doprovázel biskupa Bellaye při různých politických misích. Protože Sorbonna kritizovala jeho romány jako nemravné, vydal 1542 jejich upravené vydání a s královským privilegiem další romány s prostým názvem Třetí kniha (1545) a Čtvrtá kniha (1552). Když se po smrti tolerantního krále Františka I. k útokům Sorbonny přidal i reformátor Jean Calvin, odjel Rabelais do svobodného města Metz, kde působil jako lékař a tajemník. Díky svému ochránci, biskupovi du Bellay, byl dobře zaopatřen a mohl poslední léta života trávit v klidu.
Dílo
Díky kombinaci prostého až vulgárního jazyka, vážných věcí, ironie a sarkasmu jsou Rabelaisovy romány dodnes živé a jméno Gargantua se stalo pojmem. Krátce po Rabelaisově smrti roku 1564 vyšla ještě Pátá kniha, která však přinejmenším zčásti není jeho dílem. Už roku 1585 vyšly všechny díly ve Śtrasburku německy a postupně se překládaly do mnoha dalších jazyků.
Gargantua a Pantagruel – líčí život královské rodiny obrů. Je to parodie na rytířské romány a zároveň kritika soudobé francouzské společnosti. Společně obě knihy vyšly poprvé roku 1542 v Lyonu
Pantagruel – pravděpodobně v r. 1532, Lyon, nedatována
Gargantua – před rokem 1535, nedatována
Le Tiers livre – Paříž, 1546
Le Quart livre – Lyon, 1548
L'isle sonnante – 1562, o této knize existují pochybnosti, zda ji napsal Rabelais, tyto pochybnosti se zdají u alespoň u její části oprávněné.
Citáty
Do zlovolné duše se moudrost nedostane a věda bez svědomí duši jen ničí.
Všem těm pomlouvačům radím, aby se šli oběsit ještě než skončí tento měsíc. Provaz jim poskytnu. Nikdy se neřídím podle hodin; hodiny jsou pro člověka, ne člověk pro hodiny.
Břicho nemá uši a nedá se naplnit pěknými slovy.
Nic cenného nemám, jen plno dluhů, a co zbyde, nechávám pro chudé.
Běžte za psem a nepokouše vás, pijte před žízní a nedostanete ji.
Život je možná fraška, ale stojí zato jej žít. Jen nuda v něm nemá místa.
'Životopis autora Rabelais Francois'