Listopad František
* 26.11.1921
* Praha
0%
Listopad František - Životopis
František LISTOPAD* 26. 11. 1921, Praha
Básník, prozaik, esejista, autor divadelních her, překladatel
Vlastním jménem Jiří Synek, vnuk nakladatele Adolfa Synka (1868–1943); sestra Alena Munková (1926–2008) byla scenáristkou a dramaturgyní animovaného filmu. – Maturoval roku 1939 na gymnáziu v Praze a začal pracovat v nakladatelství V. Linharta. Od roku 1941 se skrýval (jeho otec zahynul v koncentračním táboře) a účastnil se domácího odboje (skupina Za svobodu). Od roku 1945 začal studovat na FF UK estetiku a literární vědu a současně řídil kulturní rubriku deníku Mladá fronta, jehož byl spoluzakladatelem. V této době patřil František Listopad k volné básnické skupině sdružené kolem Mladé fronty (navazovala na ilegální válečné literární uskupení Pětka), která postulovala program dynamoarchismu (s Ivanem Andrenikem, Janem Grossmanem, Jaromírem Hořcem, Oldřichem Kryštofkem, Jaroslavem Morákem aj. ). Roku 1947 byl vyslán jako redaktor časopisu ministerstva informací Parallele 50 do Paříže, kde po únoru 1948 zůstal. Živil se zpočátku jako novinář, vykonával různá řemesla, posléze pracoval jako režisér ve francouzské televizi (ORTF). V roce 1959 přesídlil do Portugalska, nejprve do Porta a od roku 1964 pak působil v Lisabonu na Technické univerzitě (Universita technica), nejprve jako profesor slovanské kultury a antropologie artefaktu a poté jako ředitel Instituto Superior de Ciencias Sociais e Políticas (1975–1977). Od roku 1982 byl ředitelem Vysoké divadelní a filmové školy (Escola Superior de Teatro e Cinema), jediné státní portugalské školy tohoto typu. Zároveň se soustavně věnuje televiznímu a zejména divadelnímu režisérství (1984–1987 ředitelem, později dramaturgem Studia, součásti lisabonského Národního divadla). V zimním semestru 1992 vyučoval na JAMU v Brně. Je členem Svazu portugalských spisovatelů, v roce 2001 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy.
Debutoval roku 1939 v Národních listech povídkou Cihelna; téhož roku vysílal jeho rozhlasovou aktovku Český rozhlas. Ve 40. letech přispíval básněmi do Českého slova, Řádu, aj. , po roce 1945 publikoval v uměleckém měsíčníku Program, v měsíčníku pro životní kulturu Růst, dále v periodikách Kritický měsíčník, Kytice, Generace, Mladá fronta, My, Akord, Mateřídouška aj. – Po odchodu do exilu v roce 1948 přispíval česky (jak vlastní tvorbou, tak i překlady) do mnoha exilových časopisů, zejména do Sklizně (Hamburk), Svědectví (Paříž, zde mj. ukázky z cyklů Z města do města, 1966–1967, a Tři střepy, 1977), portugalsky pak do deníků Diário de Lisboa a Commércio do Porto, do časopisu Jornal de Letras (stati, divadelní kritiky) aj. – Po roce 1990 publikoval v Literárních novinách, ROKu, Listech, Světové literatuře (1991 text věnovaný Fernandu Pessoovi), Právu (příl. Salon), Nové Přítomnosti, Tvaru aj. V roce 1977 obdržel cenu Prix d’Italia za televizní režii loutkové opery Conde de Alemanha, je držitelem i dalších cen. V roce 1991 režíroval v brněnském divadle Marta (JAMU) hru Jak Kryštof Kolumbus chtěl přejít na protější chodník (podle Michela de Ghelderoda), 1995 v divadle Husa na provázku hru Gila Vicenta a Fernanda Pessoy Vzhůru do pekla. – Česká televize natočila dokument Básník František Listopad (2000, r. Jan Němec). Portugalsky psanými doslovy nebo předmluvami doplnil mj. knihy N. V. Gogola Diário de um louco (Lisabon 1967); Alice Sampaioové D. Leonor, raínha maravilhosamente (Lisabon 1968); Luze Franca Os ausentes. Peça em dois actos (D, Lisabon 1986); Bohumila Hrabala Eu que servi o rei de Inglaterra (Porto 1989); Joãa Osório de Castra Viriato rei. Canto da Lusitânia (D, Mafra 2000); Valtera Hugo Mãea Três minutos antes de a maré encher (Vila Nova de Famalicão 2004). Vedle stálého pseudonymu používal šifry List F. , List; v Portugalsku publikuje pod pseudonymem Jorge Listopad.
Listopadova tvorba vzniklá do roku 1948 má dvě výrazné polohy: část jeho poezie navazuje na halasovskou linii básnického vidění; vedle ní autor publikuje i básně programově naplňující poetiku dynamoarchismu, která v návaznosti zejména na německou romantiku zdůrazňovala tvořivost literatury, dynamičnost umění a kultury. Sbírky první linie jsou psány většinou volným veršem, evokují pocity tragičnosti a smutku, doznívají v nich zážitky okupace, války, osvobození, ale objevují se již i motivy naděje a vize lepší budoucnosti. Expresivita neobvyklých metafor, řadících se do typických výčtů a v ostrém střihu asociujících významově vzdálené představy, dodává výpovědi citový patos a monumentalitu (První věta, Sláva uřknutí, částečně i sbírka Vzduch). V „dynamoarchické“ linii Listopadovy tvorby směřuje lyrický subjekt ke zcivilnění, zprozaičtění a k depatetizaci klišé, a naopak k ozvláštnění banalit, k zepičtění básně, v níž jsou asociativně vedle sebe řazeny prvky a detaily jevové reality. Snaha o zachycení drobných situací v životě obyčejných lidí i životních banalit tak Listopada sbližovala s některými rysy poetiky Skupiny 42 (Vzduch, Jarmark). V náznaku jsou přítomny rovněž motivy existenciální, předznamenávající další vývoj, kdy se tematickým leitmotivem autorových sbírek stane hledání smyslu existence a poezie, stálé vyrovnávání se se smrtí (Černý bílý, nevím, Nástroje paměti). V návaznosti na „halasovské počátky“ mířila Listopadova exilová poezie k symbolizaci výpovědi a k bohatě metaforickému vyjadřování. Základním principem vidění i výrazu mu byla „pravda okamžiku“ a z ní vyrůstající fragmentárnost. Mozaikový obraz světa i segmenty okamžitých duševních prožitků byly vyjadřovány prostřednictvím alogicky asociovaných obrazů a představ, řazených často opět enumerativně. Objevily se však i experimenty se slovem, s možnostmi jeho osamostatnění, s využitím neologismů i Listopadův dávný zájem o eufonii a novou hudebnost. – Téma hledání sebe sama i hledání smyslu života se objevilo rovněž v Listopadových lyrizovaných prózách, psaných zpočátku česky (Boj o Venezuelu, Umazané povídky), později převážně portugalsky. Na rozdíl od básní jeho povídky často evokují milostné prožitky. Detailní, až impresionistická kresba krajiny v nich tvoří pozadí pro autorské rozvíjení vnitřních dramat postav, zobrazovaných ovšem bez zátěže psychologické popisnosti. Jistoty nalézá zejména v bytostné jednotě člověka, krajiny a světa. V esejistické tvorbě, zahrnuté později do knihy Tristan z města do města, se často vrací až filozofické úvahy o problémech hledání domova a jeho nenacházení. Překlady poezie, které František Listopad publikoval pouze časopisecky, patří k ojedinělým pokusům seznámit české exilové čtenáře se soudobou zahraniční literaturou (mj. jako první překládal portugalského spisovatele Fernanda Pessou).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Sláva uřknutí (BB 1945); Vzduch (BB 1946); První věta (BB 1946); Malé lásky (BB v próze, 1946); Jarmark (BB 1947); Boj o Venezuelu (PP 1947); Tristan čili Zrada vzdělance (E, Vídeň 1954); Umazané povídky (PP, Lund 1955); Svoboda a jiné ovoce (BB, Vídeň 1956); Byty a prostory (E, Mnichov 1958); Tristan au la trahision d'un clerc (E, fr. , Paříž 1959); Tristão ou a traição dum intelectual (E, portug. , Porto 1960, překl. E. de Andrade; revidované vydání 1993); Černý bílý nevím (BB, Kolín nad Rýnem 1973); Contos Carcomidos (P, portug. , Lisabon 1974); Secos e molhados (PP, portug. , Lisabon 1981); Nástroje paměti (BB, Mnichov 1982); Estreitamento progressivo. Práticas e danos (P, portug. , Lisabon 1982); Primeiro Testamento (PP, portug. , Lisabon 1985); Novos territórios (PP, portug. , Macao 1986); Mar seco, gelado quente. São 21 de repente (PP pro děti, portug. , Lisabon 1986); Álbum de família (P pro děti, portug. , Porto 1988, společně s José de Guimarãesem); Final rondi (BB 1992); Soukromé sklenářství v Brně (BB 1992; původně in Final rondi); Biografia de cristal (PP, portug. , Lisabon 1992); Outubro-Oriente / October Oriente (P, portug. , Porto 1992, doplněno anglickými básněmi Richarda Zenitha a čínskou poezií Zhang Weimina = Čang Wej-mina); Meio conto (P pro děti, portug. , Porto 1993); Oprava houslí a kytar (BB 1995); Zlý pes bez zahrady (PP 1996); Tristan z města do města (EE, PP 1997); Chinatown s Rózou (PP 2001); Příští poezie (BB 2001); Milostná stěhování (BB 2001); Prosa reunida (P, portug. , 2003); Kaninchen (P, něm. , Berlín 2007, překlad E. Schreiber); Rosa definitiva (BB 2007).
Výbory: Daleko blízko (BB 1993, obsahuje: sbírky Svoboda a jiné ovoce; Černý bílý nevím; Nástroje paměti); První věty (BB 1996, obsahuje sbírky Sláva uřknutí; Vzduch; První věta; Jarmark).
Souborné vydání: Fruta tocada por falta de jardineiro. Vol. 1, Prosa resunida (Vila Nova de Famalicão 2003, obsahuje Tristão ou A traição de um intelectual; Contos carcomidos; Estreitamento progressivo; Primeiro testamento; Secos e molhados); O jardim fecha às 18:30. Vol. 2, Prosa resunida (Vila Nova de Famalicão 2005).
Ostatní práce: Bibliografia dos assuntos eslavos e da sovietologia (bibliografie, portug. , Lisabon 1969).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Aktiv (sb. dynamoarchismu, 1946); Václav Sivko. Výstava výtvarné práce z let 1940 - 1947 (katalog, 1947); Neviditelný domov (Paříž 1954); Poetae in exilio (Stockholm 1955); Peníz exulantův (Mnichov 1956); Sklizeň svobodné tvorby (Greensboro 1958 a 1959); Almanach české zahraniční poezie (Mnichov 1979); Svědectví Pavla Tigrida (Mnichov 1982); A. Passos: Óleos de pequeno formato (Lisabon 1993, text v katalogu); Der Herrgott schuldet mir ein Mädchen (Mnichov 1994); Vavřín zelený i zlatý (1995); J. M. Castanheira: A idade da lua (Lisabon 1996, text v katalogu, společně s R. Zinkem); Generace 45 (1997); Divadlo v člověku – člověk v divadle (1997); Duše Brna (1998); Městopis (1999); Anthologie de la poésie tcheque contemporaine (Paříž 2002); Daleko, blízko / Longe de perto (katalog, 2003); Báseň mého srdce (2005); Poštovní schránka domov (2005).
Uspořádal a vydal: Dnešní dětská kniha (sb. , 1945); Aktiv (sb. dynamoarchismu, 1946, s dalšími).
1991; P. Spálená, Práce 12. 12. 1991; K. Král, SaD 1992, č. 1/2; (dv) (= ? ? ), MFD 4. 11. 1993; J. Peňás, LD 8. 11. 1993; A. Ježková, Reflex 1993, č. 50; M. Langerová, LitN 1994, č. 2; M. Havlíková, Divadelní noviny 1994, č. 9; J. Vejvoda a O. Nutz, Týdeník Rozhlas 1994, č. 17 až 20; L. Mareček, LidN 22. 4. 1995, příl. Národní 9, č. 16; J. Vejvoda, Týdeník Rozhlas 1995, č. 23 a 24; J. Suk, NK 1996, č. 1; M. Rychlíková, Týden 1996, č. 28; J. Machonin, LidN 25. 4. 1998, příl. Orientace; I. Wernisch a V. Karfík, LitN 1998, č. 17; S. Škoda, Babylon 2001/02, č. 2; Z. Pavelka, Právo 8. 11. 2001, příl. Salon; M. Šálek, Týden 2004, č. 29; M. Jůzová, Divadelní noviny 2004, č. 18; P. Placák, Babylon 2005/06, č. 10; R. Kočík, Týdeník Rozhlas 2007, č. 5 (zde); M. Škrabal a M. Illek, Tvar 2007, č. 16.
K životním jubileím: K. Petr, LidN 23. 11. 1991; J. Suk, NK 1996, č. 44; (cg) (= F. Cinger), Právo 26. 11. 2001; Rovnost 26. 11. 2001.
'Životopis autora Listopad František'