Šotola Jiří - Životopis

 český básník, prozaik a dramatik Jiří Šotola začínal jako přední představitel skupiny literátů označovaných jako básníci všedního dne (M. Florian, M. Holub, K. Šiktanc, M. Kundera), jež se zformovala kolem časopisu Květen, který začal vycházet v září roku 1955. Jejich estetika reagovala na toporný dobový schematismus a snažila se odpatetizováním, zdůrazňováním osobních prožitků a zapojováním konkrétní reality vrátit do poezie věcnost - řečeno titulem Šotolovy sbírky - světa našeho vezdejšího.
Šotola, absolvent dramatické konzervatoře v Praze, se šéfredaktorem Května stal v roce 1958. To již měl za sebou několik vydaných básnických sbírek (první vyšla roku 1947), avšak vyzrálý styl se objevuje až ve sbírkách Svět náš vezdejší (1957) a Venuše z Mélu (1959), jež svým zdrženlivým optimismem a věcností představují klasické texty zmiňované “květňácké” produkce. Charakter jeho poezie se láme v poémě Bylo to v Evropě (1960), v níž zatím nejdůsledněji zapojil individuální lidský příběh do rámce dějin. V dalších sbírkách se Šotolův tón dramatizuje, směřuje k epice a k filosofujícímu postižení lidského osudu jako stálého sváru ideálu a reality (Hvězda Ypsilon, 1962; Poste restante, 1963; Co a jak, 1964 a Podzimníček, 1967).
Po zrušení časopisu Květen pracoval Šotola v časopise Kultura, pak v Literárních novinách a v letech 1964-67 vykonával funkci prvního tajemníka Svazu českých spisovatelů. Normalizační režim Šotolovi pak znemožnil na jistý čas publikovat. Teprve po autorově problematickém veřejném odvolání dřívějších postojů byl s jistým zdráháním znovu připuštěn k publikování.
Druhou, prozaickou etapu Šotola zahájil rozsáhlým historickým románem Tovaryšstvo Ježíšovo (1969), jenž patří k vůbec nejlepším českým historickým prózám. Děj je zasazen na panství Košumberk do poslední třetiny 17. století a sleduje po několik desítek let vývoj jednotlivých osob: pochybami trýzněného pátera Hada a jeho ženského protějšku, hraběnky Marie Maxmiliány Slavatovny, žijících své bolestivé osudy, zmarněné pod tlakem institucí moci a ideologie. Román byl interpretován jednak jako polemika s jiráskovskou tradicí českých dějin a též jako nadčasové ztvárnění osudu individua tváří v tvář odosobněné moci. Mistrný román z napoleonských válek Kuře na rožni, v němž je svět ztvárněn jako smysl a řád postrádající vystoupení marionet a klaunů, vyšel nejprve v roce 1974 v samizdatu v edici Petlice, ale byl to právě tento román, jímž se Šotola směl vrátit do oficiálně vydávané literatury. Téma životního zplanění a dějin vnímaných jako jeden tragikomický paradox je námětem dalšího velkého historického románu Svatý na mostě (1978), v jehož středu tentokrát stojí figurka vikáře Johánka z Pomuku, pozdějšího národního světce.
Následovala pak novela drastického podobenství o křižácké výpravě dětí do “Svaté země” Osmnáct Jeruzalémů (1986) a volně propojená trilogie Malovaný děti (1983), Róza Rio (1986) a Podzim v zahradní restauraci. I když umělecká přesvědčivost zvláště posledních próz poněkud klesala, Šotolovy knihy ještě zdaleka převyšovaly jazykovou i myšlenkovou kvalitou oficiálně vydávanou produkci (ve svém žánru se mu mohly rovnat jen v lecčem příbuzné prózy V. Körnera). Vždy výrazná byla i Šotolova osobitá dramata, jež po svém tlumočila autorovu poeticko-skeptickou filosofii: Cesta Karla IV. do Francie a zpět; Padalo listí, padala jablíčka; A jenom země bude má.
Vytvořil: Zdenka
Upravil: janajau
Zdroj: knihovnaslany.cz

'Životopis autora Šotola Jiří'
Dnes je 25.09.2022
Před 92 lety se narodil(a) Hamšík Dušan
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno