Dostojevskij Fjodor Michajlovič - Životopis

 Фёдор Михайлович Достоевский, (11. listopadu 1821 Moskva – 9. února 1881 Petrohrad) byl ruský spisovatel a filozof, prozaik, jeden z největších světových spisovatelů. Absolvoval vojenské ženijní učiliště, aby záhy z vojenské služby utekl k literatuře. Prvotinou, románem Chudí lidé (1846) navázal na tradici gogolovského realismu, ale svůj zájem soustřeďoval už zde především do nitra postav, snažil se vyložit jejich vnitřní svět a také proces deformace, jemuž lidé podléhají v střetávání s krutým okolním světem. Napsal pak ještě lyricky působivé Bílé noci (1848), a první ze svých hlubinných analýz rozdvojené psychiky člověka - novelu Dvojník (1846), pak však byl slibný rozvoj Dostojevského tvorby náhle krutě přerušen: pro členství v kroužku utopických socialistů (tzv. petraševců) je spolu s dalšími zatčen, odsouzen k smrti, odveden na popraviště a v poslední chvíli omilostněn a poslán nejprve na 4 roky do káznice a potom do vyhnanství na Sibiř. Teprve po deseti letech tělesných i duševních útrap, při nichž se mu prudce zhoršila i jeho choroba (padoucnice), se mohl vrátit do Petrohradu a věnovat se  znovu literární činnosti. Svědectví o pobytu v omské káznici dal v Zápiscích z mrtvého domu (1861). Po nich pak vytvořil  svou koncepci člověka: člověk není bytost čistě rozumová, nelze ho předem "vypočítat" a také s ním nelze proti jeho vůli manipulovat, i kdyby to mělo být k jeho prospěchu a jménem pokroku. K čemu vede snaha svévolně zacházet s jinými lidmi a vyvyšovat se nad ně, ukázal pak Dostojevskij na postavě Raskolnikova ve svém nejproslulejším románě Zločin a trest (1866). Protiklad k této postavě představuje hrdina následujícího románu Idiot (1868), kníže Lev Myškin, jenž je ztělesněním autorovy představy o dokonale krásném, mravním a ušlechtilém člověku, zosobněním křesťanské pokory a moudrosti, jenž je však podobně jako jeho blíženec Don Quijote, "krásný jedině proto, že je současně směšný". Z pozice svého křesťanského humanismu a přesvědčení, že člověk je spíš nositelem svobodné vůle než produktem společenských poměrů, odmítal Dostojevskij "nihilisty", kteří si podle něho, podobně jako Raskolnikov, osobovali právo násilím vnucovat lidem svou vůli i své představy o novém uspořádání společnosti. Zaútočil na ně zejména publicistickým románem - pamfletem Běsi (1871-72). V dalším románě Výrostek (1875) vykreslil morální rozpor chlapce, který poznává, že základem společenské skutečnosti jsou peníze a kariéra, a touží vlastnit milión, aby si ho nikdo netroufl urážet. Vrcholným dílem Dostojevského je rozsáhlý román Bratři Karamazovovi (1879-80), v němž je kriminalistická fabule o vraždě otce rodiny příležitostí k rozvinutí autorových pohledů na mravní a společenské problémy doby.
Vytvořil: Mady
Upravil: Zdenka, java, janajau
Zdroj: Malý lexikon literatury, Albatros

'Životopis autora Dostojevskij Fjodor Michajlovič'
Dnes je 17.04.2021
Před 59 lety se narodil(a) Obermannová Irena
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno