Holoubek Jaroslav
* 24.02.1946
* Nová Ves u Chotěboře
0%
Holoubek Jaroslav - Životopis
Básník, publicista, povídkář a překladatel z pokolení, které se literárně prosadilo v 70. letech, autor robustního, živelného projevu se zálibou v romanticky stylizovaném tuláctví, impulsívní obraznosti a neklidném verši; usiluje o básnické zachyceni cesty své generace k dospělosti.Narodil se 24. 2. 1946 v Nové Vsi u Chotěboře na Českomoravské vrchovině; otec byl skladníkem v hospodářském družstvu, matka pracovala v JZD. Vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu v Chotěboři (1960-63). Po maturitě byl zaměstnán v okresním archivu v Jihlavě (1963-64), absolvoval obor archivnictví na pražské filozofické fakultě (1964-69), diplomní práci napsal o listinách Václava IV. Pracoval jako knihovník v pražské městské knihovně, jako fasádník a skladník v gastronomu, ale už r. 1971 vstoupil na fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy. Toto studium ukončil r. 1974 diplomní prací o dějinách Mezinárodní organizace novinářů, kterou později doplnil a obhájil jako doktorskou disertaci (PhDr. 1981). V posledním roce studia působil na katedře propagandy a agitace jako asistent, od r. 1974 je redaktorem sobotní přílohy deníku Mladá fronta Víkend; pro ni po několik let redigoval čtvrtletní literární přílohu UM: pro mládežnický klub v Michalské připravoval poetické večery mladé poezie s hudbou i diskusí Fronta na UM. Už za studií se vypravoval na četné několikaměsíční cesty, které podnikal většinou autostopem a během nichž se živil příležitostnou prací - r. 1967 v jižní Francii jako dělník ve mlýně, r. 1968 opět ve Francii při bourání starých cihelen, r. 1969 v Anglii jako dělník v mrazírnách. Často cestuje i jako reportér Mladé fronty (mj. r. 1978 po Francii, Itálii a NSR opět autostopem).
Verše začal psát v dětství, přispíval do Pionýrských novin, jihlavské Jiskry, havlíčkobrodské Cesty Vysočiny, pak do pražského Divokého vína (na němž se účastnil i jako redaktor). Publikoval ve sbornících Modro spadlé na zem (1968), Halasovské ozvěny (1968), Pozvání do krajiny (1975), Rosný bod (1976) aj. Knižní prvotinou Úžas (1977), do niž zařadil i některé rané verše, včlenil se do proudu lyrických návratů k domovu, ale vcelku ještě nepostoupil nad záznamy impresí, tužeb, rozčarování a nad krotkou reflexi; nepřetavil dosud svůj bohatý zážitkový fond v básnicky naléhavé poznání. Další vývoj si však připravil pojetím poezie jako výrazu vnitřního sváru a nespokojenosti se sebou. Osobitější rukopis měla už sbírka Zakázané ovoce (1979), třebaže v obraznosti i ve slovníku místy až příliš připomínala verše P. Skarlanta, J. Peterky a jiných vrstevníků v té době už vyhraněných. Nejcennější část knížky představuje centrální oddíl tří delších básní. Jimi se Holoubek nejmarkantněji připojil k dobovému úsilí o úhrnný a celistvý obraz života a v nich vyjádřil úzkost z toho, jak člověk někdy člověku umí poskytnout jen málo. Přednosti knížky se jeví svěží obraznost, objevující nové stránky jevů, věcí i životního pocitu autorova pokolení.
Z neukojitelného hladu po něze a životní intenzitě se zrodila i sbírka Stradivárky na dálnici (1980). Dramatický prožitek světa i domova, dějinných výseků i přítomnosti, rodu, dětství i práce, v níž je básníkovi stejně dobře jako v lásce, je tu a tam poznamenán sklonem k poetizaci cikánské romantiky a provokativní živočišnosti, ale celek se vyznačuje směřováním k životní odpovědnosti, zdravou nenávisti vůči středocestnictví i jasným vědomím sounáležitosti s ranní dělnickou směnou. Vyspěl i Holoubkův verš, většinou volný a nerýmovaný, intonovaný soudobými hudebními rytmy a výrazně pointovaný.
Holoubek poezii rovněž překládá, hlavně mladé autory bulharské, sovětské, polské. Z českých básní věnovaných Bulharsku uspořádal nevelkou antologii Dopisy Černému moři (1981). Povídky z plánovaného svazku Zlatý hřeb večera uveřejňuje zatím časopisecky. Jak v próze, tak ve své publicistice uplatňuje zvídavost, temperament a vynalézavost.
'Životopis autora Holoubek Jaroslav'