Havel Jiří - Životopis

Básník a prozaik , Krajinu Českého ráje musela jeho rodina roku 1939 opustit a Havel byl později totálně nasazen. Po válce vystřídal řadu různých zaměstnání, od roku 1953 působil jako redaktor v nově založeném časopise pro mládež Pionýr. Pod Havlovým vedením Pionýr (po roce 1968 přejmenován na Větrník) začal uvolňovat svoji vazbu na Pionýrskou organizaci a vyšel vstříc čtenářským potřebám mládeže. V roce 1971 byl Havel odvolán z funkce šéfredaktora a vyškrtnut ze Svazu spisovatelů, rehabilitace se dočkal po roce 1989.
Jiří Havel svoji literární tvorbu od počátku adresoval dětem, dodnes spolupracuje s dětskými časopisy (Sluníčko, Mateřídouška) a podílí se na koncipování čítanek pro základní školy. Je autorem textů k desítkám leporel, humorným tónem oživil původně didakticky účelový útvar tzv. malovaného čtení.
Jeho básnické sbírky pro čtenáře školního věku jsou zakotveny v poetice nonsensu, druhou linii pak představují lyricky laděné verše. Sbírky z 60. let 20. století Co nosí kosi (1963) a Ani stránka pro bručánka (1966) se vyznačují konvencionalizovanou jazykovou hrou („Alík v Krči / jen se krčí, / vrčí, / že mu v Krči crčí / voda na čenich. ), kterou autor rozvinul a prohloubil o aktivizační prvky (slovní hříčky, jazykolamy) v knize Člověče, nemrač se! (1972). Ucelený průřez Havlovou nonsensovou poezií přináší výbor s příznačným titulem Království nesmyslů (2000), kam byly soustředěny hravé texty říkadlového typu pro nejmenší i úsměvné epické básně, jejichž vtipné pointy ocení spíše starší čtenáři.
Básnický triptych ze 70 a 80. let 20. století Veselé noty (1978), Malovaný svět (1984) a Než zazvoní potřetí (1988), na jehož výsledné podobě se podílel ilustrátor Karel Franta, je tematicky propojen a seznamuje děti se světem hudby, výtvarného umění a divadla. První dvě sbírky se zaměřují spíše na vyvolávání volných zvukových i vizuálních asociací („Po klávesnicích střech / hopsají malé tlapičky, / a rozechvělé paličky / bubnují na oknech. “), poslední sbírka je skutečným průvodcem po světě divadla a divadelnických profesí (V rekvizitárně, Osvětlovač, V opeře, Maňásci aj. ) a uzavírají ji krátké dramatizované scénky ve verších. Řečnické otázky v názvech básní (Kdo je zkrotí? Co je těžké, i když je to lehké? Kdo pouští bouřku na jeviště? ) navozují hádankovou situaci, řešení ovšem přichází ve věcné rovině, pouze s jemným metaforickým náznakem. Havel představuje divadlo jako prostor naplněný zázraky, místy však probleskne nečekaně nostalgický tón: skříňka s líčidly jako pamětnice dávno prožitých emocí, hercova rozpolcenost mezi roli a vlastními životními pocity.
K lyrické linii Havlovy tvorby se přiřazuje útlá sbírka Kdo vodí koně po pěší zóně (1994). Třináct básnických textů věnovaných Praze a jejím kulturním památkám v proměnách ročních období je zakomponováno do celoplošných ilustrací Denisy Wagnerové.
Neopominutelný je Havlův přínos českému kreslenému seriálu. V letech 1976–1990 se ve spolupráci s výtvarnicí Věrou Faltovou na stránkách dětského časopisu Ohníček pravidelně objevovaly příhody psího hrdiny Barbánka. Havel vložil do postavy nezbedného Barbánka jasně čitelný výchovný záměr, přesto si jeho libreta většinou uchovala humorný náboj a Havel nosnost Barbánkovy postavy prověřil i knižním vydáním.
Vytvořil: janajau
Upravil: janajau, pan.Kchiu
Zdroj: portál české literatury

'Životopis autora Havel Jiří'
Dnes je 25.10.2020
Před 85 lety se narodil(a) Košut Ladislav
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno