Před 93 lety se narodil(a) Miroslav Bouchner
Hledej

Životopis : Antošová Svatava

Básnířka a prozaička
 Vyrůstala v dělnické rodině. ZDŠ navštěvovala v Dubí u Teplic. Po studiu na gymnáziu v rodišti (maturovala roku 1976) a na Střední knihovnické škole v Praze (1976–1978) pracovala jako knihovnice Okresní knihovny v Teplicích (1978–1982), pak si zvolila povolání dělnice. Zaměstnána byla v továrně Sfinx v Českých Budějovicích (1982–1986), kam se roku 1982 přestěhovala. Po návratu do rodiště (1987) se stala brusičkou v teplickém podniku Somet. V letech 1993–1997 pracovala jako redaktorka Českého rozhlasu v Ústí nad Labem. Redakční práci se věnovala též v letech 1998–2001 v pražském vydavatelství Hearst-Stratosféra. V letech 2002–2004 byla zaměstnána jako knihovnice v Regionální knihovně Teplice. Od roku 2005 je v domácnosti.
 Na začátku 80. let spolu s Eduardem Vackem, Miroslavem Wankem, Petrem Kurandou a Václavem Lukáškem založila v Teplicích literárním sdružením Patafyzické kolegium, jež vydávalo samizdatový občasník PAKO, kde Antošová publikovala a na jehož obnoveném vydávání (od roku 2006) se autorsky a redakčně podílí. Později navázala kontakty s řadou dalších teplických uměleckých sdružení: skupina Půnebí vydávající časopis Dekadent geniální (Patrik Linhart, Radim Husák), sdružení Šlauch (Martin Tomášek, Jaromír Urban, Martin David ad. ), radikální balet Vyžvejklá bambule (hrabě Radim von Neuvirt, Petr Stejskal, Jiří „Blackfoot“ Šerý, Radek Musil, Václav Vytlačil ad. ). Připravovala recitační část pořadů rockové skupiny Mimo zákon a navázala úzké kontakty s teplickou hudební skupinou Už jsme doma. Své básně recitovala také za doprovodu ústeckého dua Martin Bechynský (kytara) a Míla Uherčíková (housle). Společně vystupovala s kytaristkou a textařkou Karolinou Steinhauserovou (později členkou dua Sestry Steinovy). Z autorčiných básní vzniklo počátkem devadesátých let divadelní představení nazvané Noční přesčas, které nastudovali a sehráli členové pražského divadla Protoč (režie David Czesany).
První básnické sbírky z konce sedmdesátých let vydala samizdatem: Underwood (1978), Encefalické probuzení (1979) a Sen o velikém uniknutí (1980). Od konce 80. let se s Romanem Szpukem, Robertem Jandou, Karlem Benešem a Zbyňkem Ludvíkem Gordonem hlásila k literárnímu uskupení Skupina XXVI a přispívala do jeho samizdatových sborníků. V roce 1986 se s blokem své poezie představila v rámci pravidelného recitačního pořadu Zelené peří v pražském klubu Rubín; rozsáhlý soubor textů z let 1980–1985 uveřejnila ve stejnojmenném almanachu básnických debutantů (1987). Později přispívá do periodik: Vokno, Kmen, Literární měsíčník, Doteky (Bratislava), Tvorba, Tvar, Literární noviny, Revue Teplice, Iniciály, Souvislosti, Mladá fronta Dnes, Soho Revue, Aspekt (Bratislava), Lettre international; po roce 2000 do časopisů PAKO, Clinamen, Dekadent geniální, Salón, Sanquis, Host, Cosmopolitan, Marianne, Labyrint, Živel aj.
V časopise PAKO užívá pseudonym Mour de Zencle, některé autorčiny rukopisné práce jsou podepsány pseudonymem Anastázie Hmilánská.
 
Poezie Svatavy Antošové – manifestačně využívající recitačních možností textu – otevřeně až provokativně zrcadlí charakter autorčina básnického i lidského naturelu a reflektuje morální nepokoj vlastní generace. Její imaginativní ironické a sebeironické verše vyrůstají z poetiky českého undergroundu a tzv. rockové poezie 70. let, lze v nich však vysledovat i vazby k surrealismu a spřízněnost s tvorbou amerických beatniků. Demonstrují nonkonformní básnické plebejství, v opozici vůči strnulému a pokryteckému světu 80. let vyjadřují úzkost z dehumanizace světa, absenci i potřebu sebezáchovného milostného citu, lásky a sexu (Říkají mi poezie). Bohatá metaforičnost básní se kontrapunkticky doplňuje s častou prozaizací textu, je posilována volbou „nepoetických“ scén a scenerií, expresivních obrazů a jazykových vulgarismů (Ta ženská musí být opilá! ). Antiiluzivnost básnického gesta však nesměřuje k negaci, nýbrž k hledání univerzálních hodnot individuálního života. Tuto polohu Antošová rozvíjí zejména ve sbírkách Tórana (básně z let 1991–1992) a ... Aniž ťala hlavou, v nichž usiluje o pojmenování nadčasových estetických souvislostí moderní lidské situace a své básnické monology koncipuje jako filozofické úvahy o současném světě.
Ve sbírce Kalendář šestého smyslu, jejíž básně vznikaly už na počátku osmdesátých let, se Antošová nechala inspirovat patafyzickým kalendářem Alfreda Jarryho. Odvážné zobrazování tělesnosti, bohatá smyslovost a mluvenostní stylizace promluvy jsou přítomné také ve sbírce Ještě mě nezabíjej, v níž se autorka ovšem posouvá od dlouhých volných veršů připomínajících beatnickou poezii k méněslabičným veršovým útvarům s pevnější strukturou a výraznější rytmizací.
Pro prozaickou tvorbu Svatavy Antošové je charakteristická otevřená tematizace života v homosexuální komunitě a konfrontace lesbicky orientované ženy s většinovou společností. V románu Dáma a švihadlo vypráví formou vnitřního monologu lesbický milostný příběh s kriminální zápletkou a tragickým koncem, jehož hlavní protagonistka a vypravěčka nepostrádá četné autobiografické prvky. Dynamické vyprávění, v němž se střídá několik časových rovin, je zde příležitostně retardováno lyrickými pasážemi. Rovněž v románu Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala je existenciální podtext vyprávění překryt prvky převzatými z pokleslých žánrů (pornografická literatura). Ovšem ani zde se neztrácí výrazná autobiografičnost, román je v jedné ze svých rovin též svérázným svědectvím o životě teplické umělecké scény.


BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Říkají mi poezie (BB 1987); Ta ženská musí být opilá! (BB 1990); Tórana (BB 1994); ... Aniž ťala hlavou (BB 1994); Kalendář šestého smyslu (BB 1996); Dáma a švihadlo. Lesbicko-killerská parodie s autobiografickými prvky (P 2004); Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala. Pornogroteska za časů terorismu (P 2005); Ještě mě nezabíjej! Dvanáct nekrofilních grotesek a jedna černá pohádka (BB 2005).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Zelené peří (1987); Strach o moudivláčka. Antologie severočeských a lužickosrbských autorů (1996); Sborník poezie za záchranu vrchu Tlustec (1996); Bítov 96 (1997); Od břehů k horám (2000); Pegasovo poučení. Antologie české poezie 1945–2000 (2002); Almanach 2003 (2003); Pátá koróna. Antologie severočeských literátů (2004); Poutníci slova / Migrantoj de vorto. Sborník česko-esperantské poezie (2004); Lesby –by –by. Politiky identit (Bratislava, 2004); Hovnajs! Antologie české patafyziky 1982–2004 (2004); Antologie českého rozhlasového fejetonu 2002–2004 (2004); Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990–2005 (2005); Divoká jízda (2006); 7edm (2007); Triangel. Homosexualita – spoločnosť – politika (Bratislava 2007); Kniha o kundě (2007); Antologie české poezie. II. díl (1986–2006) (2007).
Vytvořil: Jacob
Upravil: janajau, ota61
Zdroj: Slovník českých spisovatelů od r.1945

'Životopis autora Antošová Svatava'





Dnes je 16.12.2019
Před 244 lety se narodil(a) Austenová Jane



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt