• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (1)
• Úryvky (0)

Obsah: Veledektiv Agaton Sax

KNIHA: Josuah Lispington a veledetektiv Agaton Sax
1.  července 2009



Uprostřed čtyřicetiletí "komunismu" svítí v čase ostrůvek pěti, maximálně sedmi roků, během kterých tady v Československu vycházely i zajímavější knížky a jak to vnímám, začalo to nejpozději rokem 1966 a skončilo na počátku sedmdesátých, dá se přitom diskutovat, zda "až" rokem 1972... anebo dokonce později, následkem setrvačnosti a lhůt. Některé knížky šly ovšem do stoupy rovnou.
Uprostřed onoho ostrůvku leží i rok 1968. Co vše se seběhlo, taky víme, žádná z událostí se nicméně nevyrovná tomu, že česky poprvé a naposled vyšla švédská knížka Veledetektiv Agaton Sax!
1.
Zjevila se a děkuju za to! I když vypučela nenápadně, co sto čtvrtý (fialový) svazek edice "s pruhy" KOD (Knih odvahy a dobrodružství) Státního nakladatelství dětské knihy, pozdějšího Albatrosu.
Náklad? Dvacet tisíc. Hodně? Málo? Říkám, na dnes dost, na tehdy nic moc. A spisovatel Josef Pecinovský (zdravím), který na síti už léta buduje prima stránky o dobrodružných knížkám a hlavně KODech, má doma pod postelí snad všechny "kodovky" (až na pár brožur let padesátých), nicméně Saxe ne. Ten jediný mu chybí. To už samo o sobě o něčem vypovídá, ne? A sice na webu předvádí obálku té knihy, to je ale taky všechno, takže tady házím do ringu aspoň minimální fakta. Nils Olof-Franzén o Saxovi napsal knížek víc, dotyčná kodovka ale shrnula tři zasazené do let 1959, 1961 a 1963: Agaton Sax a zloději briliantů, Agaton Sax a stařík s kozí bradkou, Agaton Sax a bykopinská hostina. Titulní hrdina je kupodivu novinář, a to obtloustlý šéfredaktor tzv. Bykopinského kurýra, což mě jako kluka naprosto fascinovalo. Ve Švédsku si takhle může každý psát noviny! ?
Ano. Může. Sax to ale nedělá úplně sám. Píše i žije s tetou Tildou a z malého švédského Bykopingu a ploché střechy občas investigativně vyráží řešit své případy. Využívá přitom skvělý rychlovrtulník Hermes XP 677 a zvládá v něm sám a sám dofrčet až do londýnského Scotland Yardu, kam to má vzdušnou čarou nachlup 1210 kilometrů, přičemž má zajištěno, že nebude potřebovat pas. Cesta mu trvá šest hodin, dodávám pro úplnost, a na jejím konci ho už pokaždé čeká vrchní detektivní inspektor Josuah H. Lispington, kterému Agaton Sax pomáhá podobně, jako už starý dobrý Sherlock pomáhal Yardu. Agaton Sax v něčem Holmese i připomene, ale je i klonem Nera Wolfa. A kým ještě? Kdo... je Agaton Sax? ptala se ostatně už omyvatelná obálka této dodnes sháněné knížky...
2.
Cituji z ní: Jeho nepřátelé mu přezdívají Tlusťoch!
Neustále nosí svůj tvrďáček.
Je šéfredaktorem nejmenších novin v nejmenším švédském městě Bykopingu. Noviny si píše sám, redakční radu tvoří on a teta Tilda, která mi jinak vede domácnost. Jako vynikající novinář je hbitý, důvtipný, pohotový a především o všem důkladně zpravený muž. Toto jsou vynikající vlastnosti jeho druhé tváře, neboť vězte, že Agaton Sax je detektivem amatérem, ale žádným jen tak ledasjakým detektivem – je to veledetektiv!
Samozřejmě že veledetektiv se nemůže zabývat zločiny spáchanými v rodném Bykopingu, tam přece nikdo nic neprovádí. Uplatňuje se tedy na světovém fóru. Jakmile někde vznikne větší zločinecká banda, objeví se tam Agaton Sax. Pracuje s rozvahou, důkladně, ale především rychle a úspěšně. Interpol (mezinárodní policie) a světoznámý Scotland Yard jej vybavují plnými mocemi a neustále od něho žádají radu nebo pomoc. Je to hlavně vrchní inspektor Scotland Yardu Lispington, kdo se bez Agatona Saxe nemůže obejít. Agaton Sax se pohybuje všemi možnými dopravními prostředky, ale nejčastěji používá svého zvláštního osobního rychlovrtulníku. Je také vynálezcem (sestrojuje hlavně praktické pomůcky detektivovy denní praxe, jako např. detektorovou kameru, jež samočinně filmuje a nahrává činy a rozhovory zločinců), je vynikajícím břichomluvcem a perfektně ovládá dva nesmírně obtížné jazyky, bronsštinu a grélštinu, jimiž se dorozumívají mezinárodní zlosynové. Knížka o Agatonu Saxovi je vlastně satira na detektivky pro dospělé, jak jistě ti z vás, kteří mají už nějakou tu detektivku za sebou, poznají. Často se proto při čtení zasmějeme, ale smích uvolní napětí jen na chviličku: děj se v téhle knížce, prošpikované pastmi, převleky a honičkami, kupředu přímo řítí.
3.
A řítí. Opravdu. To jsem vnímal už jako kluk. Tato knížka vystoupila z okolní šedi. Byla výjimečná. Tři detektivky přeložila před více než čtyřiceti lety do češtiny Dagmar Chvojková-Pallasová, ilustroval je Miloslav Jágr (1927-97) a zvláště některé pasáže zůstávají klasickými, i když nechci nepřiměřeně adorovat, zobecňoval a přeháněl, takže teď promluvím čistě za sebe. Zvlášť se mi líbilo Lispingtonovo klení Proklatě, třikrát proklatě! , a pak heslo využívané v příběhu "Stařík s kozí bradkou". Cituji z kapitoly Dvanáct minut nabitých událostmi: "A heslo? "
"Měl jsem říci: Která stanice? "
"A on? "
"Příští stanice Braxington! "
"A vaše tajné jméno? "
"S. F. sedmnáct. "
"A jeho? "
"D. G. dvanáct. "
"Můžete mi říct ještě něco víc? "
"Ne. Přísahám! "
"Dobrá! Jsme hotovi, Sycamore Flinte. Buďte tal laskav a vstupte dovnitř! " A Agaton Sax zamkl dveře za posledním z vězňů...
4.
Obraťme list a v tu ránu stojíme uprostřed kapitoly Nebezpečný cizí muž a čtu: Pak pronesl Agaton Sax tichým sytým hlasem: "Která stanice? "
"Příští stanice Braxington. "
"Vaše jméno? "
"D. G. dvanáct. A vaše? "
"S. F. sedmnáct. "
5.
Já vím. Zrovna vás tahle bomba, tedy knížka minula. Minuly vás i pozdější kreslené filmy, které jsou k nahlédnutí zde a v okolí. S tím už nic nenaděláme, ale v mé generaci se mnozí blaženě pousmějí. Maně si vybavuji kamaráda ze základky Ferdu Valentu, zlatý kluk. K oblíbeným jeho KODům, tedy ještě s Černým korzárem od Salgariho, náležel právě Sax, ale ještě na střední škole v našich patnácti přicházela ona báječná knížka na přetřes. Náležela k nejoblíbenějším u mé spolužačky Vlaďky Klapkové a kámoš Pepík ještě docela nedávno zahajoval své telefonáty mně právě a jedině pověstnou otázkou z Frranzénovy knihy: "Jaká stanice? " A já pokaždé a rovněž bez váhání odpovídal: "Příští stanice Braxington! " A zase to obnovíme!
6.
A vy? Ne, nečekejte, jestli "to" vyjde česky znovu. Práva asi není tak levné získat. Takže jděte ještě dneska do veřejné knihovny anebo si tu knížku zkrátka půjčete od někoho, kdo ji má (ale já ji nedám). I když jste nestihli přečíst onen opus v dětství, PARODIČNOST si možná ještě víc vychutná dospělák, řekl bych, a vězí tu ozvuky jak bondovek, ale i jiných špionážních děl, především ale potěší atmosféra přívětivého Bykopingu, která připomíná i atmosféru tří skvělých dětských detektivek s Kalle Blomkvistem od Astrid Lindgrenové!
Za přemýšlení dále stojí i zvláštní povaha inspektora Lispingtona, kterou se tady skutečně neodvažuji zjednodušeně zachytit (ale je roztomilý), anebo charaktery věčně se vracejících padouchů Julia Moscy a Octopuse Scotta. Nu, a ještě jedna věc je pravdou. Jako mají dospělí edici Třikrát, měly naše čtoucí děti vždycky tohoto geniálního "Třikrát Agatona Saxe"!
***
Post scriptum pro znalce komiksů o Tintinovi, které právě poprvé vycházejí česky a které znovu natáčí Steven Spielberg: Ano, pánové Bricks a Brocks ze "Staříka z kozí bradkou" jsou skutečně inspirováni známou dvojící Kadlec a Tkadlec z Tintina...
P. P. S.
Ocituji i nezapomenutelné finále třetího z Franzénových česky vydaných románů:
"Co to říkáte? " podivil se Lispington - a vzal telgram do ruky.
Roztrhl pásku. Přečetl si text. Jeho elegantně vytesaný koňský obličej se zachmuřil mrakem starostí. "Proklatě! " zabručel. "Třikrát proklatě! "
"Copak je? " Nějaké nepříjemnosti? " tázal se Agaton Sax účastně.
"Čtěte sám! " řekl Lispington a podal Agatonu Saxovi telegram.
Agaton Sax četl: Vrchní detektivní inspektor Josuah H. Lispington, u Agatona Saxe, Bykroprimgs-Prosten, Bykroprimg stop OBJEVILI JSME ŽE MÁTE DVOJNÍKA LISPPINGTONE STOP CO MÁME DĚLAT? SMITH SCOTLAND YARD