Den 28. výročí úmrtí Chalupecký Jindřich
Hledej

Obsah: Bonaparte

Correlli Barnett se proslavil především poutavým a originálním zpracováním samostatně vybraných témat a ani jeho portrét Napoleona Bonaparta není žádnou výjimkou. Bonaparta považuje v prvé řadě za demagogického, prospěchářského politika a teprve pak za vojáka, jehož vojenská tažení měla především sloužit jeho vlastním ambicím. Autor je přesvědčen, že v Bonapartově kariéře nenastal žádný "bod obratu", nýbrž že se odvíjela podle souvislého, logického vzoru od samého začátku až do konce. Stejně jako novodobý finanční "král spekulantů" nesměl Bonaparte ustrnout v pohybu, poněvadž jeho pozice byla od základů nejistá. S každým rozšířením jeho moci, ač navenek impozantním, se jeho postavení stávalo stále nejistějším. Potřeboval vždy rychlé vítězství, po kterém následoval mír a jeho návrat do Paříže. Až do roku 1809 jeho nepřátelé na tuto hru přistupovali a pokaždé mu umožnili svést rozhodující bitvu, a když ji prohráli, uzavřeli s ním mír. Avšak postupně se s ním naučili bojovat, nejprve ve Španělsku, pod Wellingtonovým velením, a později v Rusku v roce 1812, v Německu v roce 1813 a pak ve Francii samotné v roce 1814. Hlavní bylo vytrvat v boji, byť je Bonaparte v jednotlivých střetnutích porazil. Jakmile jeho hru prohlédli, Bonapartův systém vedení války byl odsouzen k záhubě. Jeho síla jako velitele v poli spočívala v rychlosti a agresivitě. Jako plánovač byl ovšem vyhlášen svou ledabylostí a velmi opomíjel faktor zásobování. Vojáci jeho armád strádali hlady a chodili bosí. Autor současně tvrdí, že Bonaparte nebyl ani zdaleka mistr koncentrace vojsk na bojišti, ba naopak, často se stávalo, že jeho armáda byla protivníkem zaskočena, když měla řady široce rozptýlené v terénu, a pohromě unikla vždy na poslední chvíli jen díky příchodu posil. S dalším rozvojem své kariéry přestal být Bonaparte Korsičanem, ale nikdy se nestal opravdovým Francouzem, čímž jako by předznamenával vykořeněnost moderního člověka, stejně jako jeho imperiální režim uvedl na scénu mnohé z politických a sociálních faktorů, které jsou typické pro naši dobu. Correlli Barnett ho, ještě jako mladého revolucionáře, srovnává s vůdci současných studentských revolt. Později, už jako císaře, ho přirovnává k onomu typu novodobých magnátů, kteří se vypracovali vlastní silou - i s tím, že Bonaparte byl, v moderním slova smyslu, naprostým mistrem propagandy, manipulátorem lidí a názorů, tvůrcem oslnivého mýtu. Neboť moc byla Bonapartovi tím, čím byl Casanovovi chtíč, a ukázala se být stejnou měrou destruktivní. Vždyť jeho režim, stejně jako moderní tyranie, byl založen na tezi, že jeho posláním je plnit "obecnou vůli" lidu, v čemž Bonaparte spatřoval oprávnění k vyhlazování opozice, a tudíž k ubíjení svobody ve jménu svobody. Barnettova kniha Bonaparte představuje působivý, originální a přesvědčivý portrét jedné z klíčových postav moderní historie - politika i velitele v poli - a zároveň popis průběhu Bonapartovy kariéry. Je to mistrně detailní, stylově dynamické a ve svých závěrech překvapivé dílo, slibující podmanivou a vzrušující četbu.
Vytvořil: Jacob
Zdroj: Anotace z knihy Bonaparte






Dnes je 19.06.2018
Před 113 lety se narodil(a) Voskovec Jiří



Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno
Kniha návštěv | Antikvariát | Všeobecné podmínky užívání a ochrana osobních údajů
Mapa stránek | Podpořte nás | Partneři | Odkazy | Publikování | RSS 2.0 | Nápověda | Kontakt