• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Ohlas písní českých

Čelakovský sbíral a vydával slovanské národní písně, básník Čelakovský v jejich duchu tvořil. V předmluvě uvedl, že hledá, „co vlastně jest podstatou české písně". Ruská je víc epická, s široce rozmáchlým bohatýrským gestem, česká - spíše lyrická, jemná, hravá.
„Ohlasy“ zahrnuly i básně tvořené ještě nápodobou. Cílem zde byla píseň tak blízká lidové, že nejednou znárodněla (Když jsem šel přes lávky, Radost a žalost, Dárek z pouti, Krotká holubička). Autor však jde dál. Ohlas chápe jako samostatnou tvorbu s užitím lidových motivů. Sbírka obsahuje přes šedesát písní a popěvků volených tak, aby potěšily pestrostí českého zpěvného folklóru. Sám je i v úvodu třídí do několika hlavních skupin.
Nejméně početné jsou u nás podle autora zpěvy „rozpravné“, epické. Zařadil jen několik jejich ozvěn, např. „dějepravnou“ skladbu o Prokopu Holém nebo prostou lido­vou baladu „Sňatek“ s námětem návratu mrtvého milence, který známe i z Erbenovy Kytice. Přitom je podnes nej­účinnějším číslem sbírky vstupní báseň výpravná, první naše umělecky závažná balada Toman a lesní panna. Děj je známý. V tajemné noci svatojanské vyjíždí mládenec za milou, ale ta oslavuje zásnuby s jiným. Zrazený Toman propadne čarovné moci divoženky a zřítí se na dno pro­pasti. Autor využil prostředků lidové epiky už v námětu lidové báje, v trojím opakování děje, v užití zdrobnělin li­dových rčení („Jedli, pili, rozprávěli, dobrou vůli spolu měli. . .“), zdánlivě nehledaný je rým balady. Ale zkušeného mistra básnického slova prozradí dramatická stavba básně s působivou gradací napětí, proměnlivou nálado­vostí, s využitím kontrastů, či dokonce zvukomalby (shluk dvojhlásek „ou" ve sloce, v níž „nad ouvalem sova houká"...).
Druhou, též nepočetnou skupinu tvoří písně elegické, kde si autor všímá, že „Čech se nepoddává snadno smutku a těžké mysli“. Nejpočetnější jsou písně hravé a žertovné.
Čelakovský má dar humoru (Staša čarodějnice), ale ne­využívá ho jen nevinně. Kurážně jím osvěžuje satirické písně, zaměřené proti hlouposti, nadutosti, laděné často protipansky i protiněmecky (Pražská, Pan vrchní z Koz­lova, Pocestný, Poslední vůle, Český sedlák).