0%
Obsah: Obrazy z dějin národa českého
Spád událostí na konci 30. let vyvolal u Vančury, podobně jako u mnoha českých básníků a spisovatelů, úsilí dát čtenářům do mysli zbraň proti fašistickému nepříteli ohrožujícímu státní samostatnost, národní existenci, kulturní a obecně lidské hodnoty vytvářené po staletí. Tak vznikly s mimořádným tvůrčím úsilím Vančurovy Obrazy z dějin národa českého, věrná vypravování o životě, skutcích válečných i duchu vzdělanosti, vrcholné životní dílo autorovo. Původní plán na mnohasvazkový cyklus nakonec vlivem okolností vyústil jen ve dva díly a náčrt obsahu a kompozice dílu třetího (1945). Vědomá návaznost, už v názvu, na umělecké podání Dějin F. Palackého, měla zdůraznit kontinuitu zápasu o existenci, i když dějinnou fiozofii Obrazů poskytovali marxističtí historikové V. Husa, J. Pachta aj. Charvát. Vančura své dílo komponoval skutečně jako obrazy různého žánrového pojetí (novely, romány a další prozaické útvary) skládající v celku dějinné pásmo, v němž nejsou hlavními hrdiny jen králové a mocní, ale především množství historii neznámých jedinců, jež Vančura v příbězích pojmenovává a kteří, každý svou částečkou, přispěli do složité skladby příčin vedoucích ve svém úhrnu ke změnám v posunu času až do současnosti. Objektivní zjištění historiků, byť modifikované jejich metodami, umělecky domyšlené a dofabulované V. Vančurou, se mělo stát a v monumentálním torzu se stalo hrdinským eposem, zbraní proti německým okupantům v prvních letech protektorátu. I když obrazy byly dovedeny jen do přelomu 13. a 14. století, obsahují vynikající výtvory Vančurova uměleckého génia i dějinně filozofické myšlenkové hloubky. Povídka Kosmas, vypovídající mnohé i o autorovi, Několik příběhů z doby, kdy se v Čechách zakládala města, Rytíř, o lásce a zradě Záviše z Falkenštejna, jsou toho dokladem, stejně jako Šlépěje krále Přemysla s poslední kapitolkou Moravské pole.V závěru Tří přemyslovských králů, kdy pražský groš podle historiků nastolil dobu peněz a nastal dějinný zlom, dává Vančura zrodit se národu: „V tom věku novějším vzešla lidu větší míra svobod a Čechy rozkvetly v národ, který je i země i duch i společenství prací i jazyka i vztahů i paměti-nepaměti (v jejichž hlubinách se zrcadlí každá hodina právě odbíjející), ten národ sklenul svoje žebroví a stal se nesmrtelným. “