• Obsah recenze
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Obsah Recenze

Až po posledním dílu Harryho se mně otevřely oči – to vůbec není knížka o Harry Potterovi, jakkoliv je nám sympatický a jeho postava dostala k četbě knih miliony mladých čtenářů – to je také největší plus celé tvorby Joanne  (nikoliv Kathleen, viz životopis) Rowlingové ... Tato úloha ovšem již byla mnohokrát zmiňována a není třeba o tomto významu polemizovat.
 
Hlavní postavou této tragédie vskutku až antických rozměrů je proferor Severus Snape – již od prvního dílu je cítit, že jeho odpor k Harrymu je pro oba dva osudný. Ale ještě plně nechápeme souvislosti.
 
Samozřejmě, že Snape musel nenávidět Harryho otce stejnou silou, jakou miloval jeho matku – a proto ten nejednoznačný vztah k jejich synovi – viděl v něm Jamesovu  nafoukanost a přezíravost; a to, že Harrymu všechno procházelo, aniž by se musel nějak sám zvlášť namáhat,  vzájemnému vztahu nepřidalo. Samozřejmě ale přitom Harryho nedokáže nechránit i za cenu přemáhání se a sebeobětování – chrání v něm vzpomínku na Lily, vzpomínku, od které už nelze jeho život a činy oddělit. To ale poznáváme naplno až v posledním díle, kdy máme možnost nahlédnout do skutečných Snapeových vzpomínek, ne jenom těch, do kterých pronikl Harry při nácviku vnitrobrany.
 
Snape tedy nenáviděl Harryho otce a také jeho přátele, kteří mu v mládí ztrpčovali život – vždyť Severus nechtěl nic jiného, než Lily – a neměl šanci. Pochopil to a zahořknul a přidal se na stranu Však-Vy-Už-Víte-Koho. Ovšem po smrti Lily a Jamese již nepochyboval, a i když ho to nakonec stálo život, svou úlohu splnil dokonale.
 
Protože Harryho Severus prostě milovat nedokázal, našel si náhradního syna v Draku Malfoyovi – který mu připomínal mládí – tedy jak by si chtěl Severus své mládí prožít – být takovým, aby se ho nepřátelé museli obávat – a kdyby nebylo Harryho a Deus Ex Machina, bylo by se věru čeho obávat.
 
Po prvním střetu Voldemorta a Brumbála pak Severus celou svou duší přilnul k Brumbálovi a to, co pro něj a pro Draca Malfoye dokázal učinit při památné bitvě přímo v Bradavicích, přesahuje téměř možnost pochopení celé velikosti – pokud vezmeme v úvahu, že dříve se za sídlo duše považovala krev, pak už nám titul Princ Dvojí Krve něco napoví ...  Malfoyovu duši v tom okamžiku rozhodně zachránil.
 
A nedivme se pak jeho rozhořčení, když proti němu Harry neváhal použít zaklínadlo,  jehož objev stál Severuse velmi mnoho těžké práce.
 
Severus Snape měl své chyby, jistě, nedokázal si drobné zlomyslnosti vůči Harrymu a jeho přátelům odpustit, a nic umírněného a vlažného u něj nenalézáme, ale rytířštější postavu bychom v literatuře „pro děti“ těžko hledali.
 
Skrz postavu Severuse Snapea se nám dostává příběhu plného spalující lásky, zničující nenávisti, naprosté oddanosti, lidských pochybení, dramatických osudů, krve, života a smrti, příběhu, který svou velikostí dosahuje úrovně antických tragédií.