Bernardinová Eva
* 04.11.1931
* Praha
0%
Bernardinová Eva - Životopis
Eva BERNARDINOVÁ* 4. 11. 1931, Praha
Básnířka, prozaička, autorka knih pro děti a mládež
Dívčím jménem Raimová. – Bernardinová maturovala na gymnáziu v Praze (1951), studium češtiny a literární vědy na FF UK ukončila roku 1956 diplomovou prací Boj Karla Čapka proti fašismu, která se také stala základem její práce doktorské (PhDr. 1967). V letech 1956–59 působila jako redaktorka literární redakce Československého rozhlasu. V roce 1959 odešla s manželem na stavbu Orlické přehrady do obce Solenice, kde do roku 1961 pracovala jako knihovnice. Poté byla v domácnosti a spisovatelkou z povolání. V letech 1983–84 pracovala jako redaktorka časopisu Kmen (tehdy literární příloha Tvorby), 1984–87 byla vedoucí kulturně výchovného oddělení v Památníku národního písemnictví. Spolupracovala se školami pro nevidomé a počátkem 90. let 20. století se zasloužila o zrod projektu Book handicap.
Ve svých začátcích publikovala literární recenze v Květnu (1957), později beletrii a publicistiku především v Literárním měsíčníku, dále v Ohníčku, Tvorbě a Kmeni.
Pro tvorbu Evy Bernardinové je příznačné autobiografické východisko, které zejména její poezie odhaluje s drsnou upřímností. Krátké básně, psané prozaizovaným volným veršem, rozvíjejí s ironickým odstupem milostné téma: nejprve ve zlhostejnělém vztahu manželském a později v neméně neúspěšném vztahu mileneckém (Slunovrat, Strom z ráje). Protipólem citových proher je mateřství coby základní životní jistota v údělu ženy. V básnické sbírce Domů se pak autorka vyznává z bolestného života bez milovaného muže. Také prozaické knihy místy potvrzují, že autorčina síla spočívá – i přes její snahu vyhovět dobovým požadavkům „angažované“ tematiky – v otevřenosti osobní výpovědi (Raněná řeč).
Jako autorka dětské literatury se etablovala dvoudílným románem Kluci, holky a Stodůlky, plasticky zachycujícím svět venkovských dětí a jejich rodičů v 70. letech 20. století. Kronikářská kompozice a volba hrdinů, korespondujících s dobovými ideály, dodaly tomuto dílu určitou sociologickou platnost. Počátkem 90. let 20. století vstupuje Bernardinová pentalogií o Blance, kterou sleduje od počátků puberty až po hrdinčinu dospělost, i na pole dívčí četby. Otevřeně přitom rozkrývá řadu témat, do té doby v české literatuře pro mládež tabuizovaných (sexuální výchova a identita, náboženská výchova, mentální handicap aj. ). Slabinou pentalogie je její tezovitost a umělecká rozkolísanost. Úspěšným propojením instruktivnosti se zážitkovostí se vyznačuje próza Ahoj, bráško! , v níž Bernardinová čerpá z vlastních zkušeností s prací pro handicapované a přináší pohled na život rodiny, který se proměnil narozením nevidomého dítěte.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Slunovrat (BB 1969); Strom z ráje (BB 1974); Kluci, holky a Stodůlky (P pro děti, 1. díl 1975, 2. díl 1978); Dobré slovo (PP 1976); Raněná řeč (PP 1982); Domů (BB 1985); Děti na vodě (P pro děti, 1989); Blanka, obyčejná holka (R pro ml. , 1993); Blanko, usmívej se (R pro ml. , 1994); Blanko, představ si (R pro ml. , 1995); Ahoj Blanko! (R pro ml. , 1998); Blanka a Jirka (R pro ml. , 2003); Ahoj, bráško! (P pro děti, 2004).
Výbor: Láska (BB 1989).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Mláďátka z herbáře (1973); Básnický almanach 1973, 1974 (1974, 1975); Píseň o rodné zemi (1975).
'Životopis autora Bernardinová Eva'