• Životopis
• Tvorba (0)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Merhaut Luboš - Životopis

Literární historik, lexikograf a editor
 Po maturitě na střední průmyslové škole v Kladně (1980) Merhaut studoval na Pedagogické fakultě UK v Praze (český jazyk a literatura – občanská nauka). Na základě diplomové práce Pokus o monografii Ladislava Fukse mu byl udělen titul PaedDr. V roce 1987 byl přijat do Ústavu pro českou a světovou literaturu jako stážista, posléze vědecký aspirant, nyní vědecký pracovník v oboru literární historie a lexikografie. V akademickém roce 1991/92 absolvoval studijní pobyt na University of London (School of Slavonic and East European Studies) ve Velké Británii. V roce 1992 obhájil disertační práci Cesty stylizace (CSc. ). Od roku 1993 je členem redakční rady Lexikonu české literatury a vedoucím redaktorem jeho čtvrtého dílu. Od roku 2006 též vyučuje na FF UK.
 Přispívá odbornými statěmi a recenzemi zvláště do časopisů Česká literatura, Slovo (Londýn), Zpravodaj Společnosti bratří Čapků, Literární noviny, Kritická příloha Revolver Revue, Literární archiv, Ateliér, Pěší zóna, Slovo a smysl, A2. – Je členem mezinárodní poradní rady časopisu Central Europe (Londýn), kde též publikuje. Pracuje ve výboru Společnosti F. X. Šaldy. Jako lexikograf užívá šifry lm, méně často -lme-.
 
Luboš Merhaut se jako lexikograf a literární historik věnuje především období přelomu 19. a 20. století, soustředěně též otázkám literární komunikace, dějepisectví, kritiky a polemiky (jako svébytného žánru) v proměnách dobových souvislostí.
V monografii Cesty stylizace se zaměřil na fenomén stylizace a mystifikace v literárním, resp. uměleckém životě fin de sciècle v českých zemích. Stylizaci chápe nejen jako příznak individuálního stylu, ale v širším smyslu (v intencích pojmu sémantické gesto) jako metapromluvu, jako konstrukci zvláštní významové roviny uměleckého díla tematizující vlastní utvářenost. Stylizace a autostylizace v jeho pojetí tak poskytuje možnost vymezení i obecnějších směrových a skupinových tendencí, je mj. jedním z podstatných znaků české dekadence. Sleduje je na hodnotové ose centrální – periferní (okrajové) a problém „okraje“ zkoumá i teoreticky. Fenomény stylizace a okraje se pak protínají v kapitolách o výjimečných, či spíše podivínských osobnostech české literatury (Jakub Hron Metánovský, Otakar G. Paroubek, Stanislav Mráz aj. ). V poslední části knihy Merhaut analyzuje mystifikační stylizací (Arthur Breisky, Jaroslav Hašek aj. ).
Literatuře a literárnímu životu české dekadence se Merhaut věnoval i v časopiseckých studiích. Ve sborníku Moderní revue 1894–1925, který vydal s Otto M. Urbanem, zpřítomnil texty tohoto časopisu a v doprovodné studii zdůraznil jeho význam v uměleckém dění přelomu století. Systematický výzkum fenoménu dekadence zúročil ve studii v rámci monografie V barvách chorobných (s autorem její koncepce a kurátorem stejnojmenné výstavy Otto M. Urbanem, jenž se zde věnuje dekadenci ve výtvarném umění, a s Danielem Vojtěchem, který zkoumá její filozoficko-estetická východiska v evropském kontextu), v níž podal rozvrh dobového literárního pole a jeho proměn (v generačních střetech, časopiseckých polemikách, v kritice) a detailně charakterizoval dekadentně-symbolistní poetiku, přičemž se nezaměřil jen na básníky stěžejní (Otokar Březina, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic aj. ), ale připomněl i autory téměř zapomenuté.


BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Cesty stylizace: Stylizace, „okraj“ a mystifikace v české literatuře přelomu devatenáctého a dvacátého století (studie 1994); V barvách chorobných: Idea dekadence a umění v českých zemích 1880–1914 (monografie 2006, s O. M. Urbanem a D. Vojtěchem).
Účast v týmových pracích: Lexikon české literatury 2, 3 (1993, 2000); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1, 2 (1995, 1998); Dictionary of Literary Biography 215. Twentieth-Century Eastern European Writers (Detroit – San Francisco – London – Boston 1999); Česká literatura na předělu století (2001); Slovník českých spisovatelů (2. vyd. 2005).
Příspěvky ve sbornících: Literatura a komerce (1994); Totenmesse. Modernism in the Culture of Northern and Central Europe (Varšava 1996); Prague 1900: Poetry and Ecstasy (Amsterdam 1999); Symbolizmus v kontextoch a súvislostiach (Bratislava 1999); Komunikace a izolace v české kultuře 19. století (2002); Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století (2004); Hledání literárních dějin v diskusi (2006).
Uspořádal a vydal: Moderní revue 1894–1925 (1995, s O. M. Urbanem); Světová literárněvědná bohemistika 1, 2 (1996); A. Breisky: V království chimér: Korespondence a rukopisy z let 1902–1910 (1997); A. Procházka – K. Hlaváček: Prostibolo duše (2000, s O. M. Urbanem); J. Lehár: Studie o sémantizaci formy (2005).


'Životopis autora Merhaut Luboš'