• Životopis
• Tvorba (5)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (2)

Machovec Milan - Životopis

Milan Machovec byl významný český filosof. Vystudoval filosofii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel od roku 1950 do roku 1970 a poté znovu od roku 1990 až do své smrti.

V 60. letech spolu s Erichem Frommem a Ernstem Blochem inicioval dialog mezi marxisty a křesťany, ze kterého mimo jiné čerpal pro svoje (ve světě nejznámější) dílo Ježíš pro moderního člověka. Jako reformně orientovaný marxista měl podíl na Pražském jaru 1968. V 70. a 80. letech byl činný v opozičním hnutí, byl signatářem Charty 77. Od 80. let se aktivně věnoval ekologickým problémům.

Po roce 1989 se dočkal plné rehabilitace. Roku 2000 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.
Coby syn středoškolského učitele prošel Machovec striktní katolickou výchovou. Jeho názor, že náboženství je stejně důležité jako morálka, byl podnícen hlavně matkou.

Poté, co absolvoval střední školu, pracoval roku 1944 krátce jako učitel na odborné škole v Brandýse nad Labem. Na jaře roku 1945 začal studovat filosofii a klasickou filologii na Univerzitě Karlově v Praze. Také po zkušenostech v rámci nacistické diktatury se Milan Machovec brzy obrátil k marxismu. Léta 1948-50 absolvoval základní vojenskou službu. Nedlouho poté se stal odborným asistentem na univerzitě v Praze a okamžitě poté, co habilitoval v roce 1953, profesorem dialektického materialismu a marxismu-leninismu tamtéž. V této pozici získal mezinárodní renomé; změnil "Seminář pro marxistické kritiky náboženství a náboženské historie" Univerzity Karlovy v "dialogický seminář", kterého se jako hosté zůčastnili filosofové jako Erich Fromm, stejně jako teologové, například Karl Rahner. Byl pravidelným diskusním partnerem filosofů a teologů na celém světě, ale především v Německu, pravděpodobně proto, že mluvil plynně německy. Konečně, Machovec byl jeden z inspirátorů "pražského jara" roku 1968.

Milan Machovec přednášející na FFUK 23. března 1999

Po rozdrcení Pražského jara byl v roce 1970 vyhozen z univerzity, postaven pod státní dozor a podroben mnohým represím. Vydělával si na živobytí hlavně jako varhaník v katolickém kostele. I přes to podepsal Chartu 77 a stal se proto ještě více politicky pronásledovanou osobou. Celé jeho sociální prostředí bylo uvedeno pod tlak a hrozilo, že bude jeho dílo zabaveno a zničeno. Stále znovu a znovu byl však vyhledáván studenty a udržoval s nimi tajné "bytové semináře".

Aby nedostal svou ženu, syna a dceru do chudoby, odešel od nich, a usadil se v mizerném pokojovém bytě. Co do denního chleba musel spoléhat na tajnou podporu, kterou dělil i mezi další disidenty.

Po pádu socialistického Československa v roce 1989 byl rehabilitován a znovu posazen do profesorského křesla na Univerzitě Karlově. Od roku 1993 byl již oficiálně v důchodu, ale stále aktivní ve svém oboru. Roku 2000 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy za významný příspěvek české filosofii a odvahu v době politického útlaku.

Při svém pronásledování režimem mu byla odepřena také řádná lékařská péče, a tak byl podnícen jeho pozdější špatný zdravotní stav. Nicméně, začal se znovu aktivně podílet na vědecké práci ve svém oboru a zúčastnil se mnoha sporů v nově organizovaném státu. Jako vždy kritický duch pokračoval v rozporu s novými orgány filosofické diskuse. Zemřel vysoce respektován zejména mladou generací. Na jeho pohřbu odříkal pomocný biskup Pražský (na filosofovu žádost) Modlitbu Páně.
Po celý svůj život hledal možnosti humanizace světa, a proto byl také ostrým kritikem existujícího socialismu. Kromě Marxe to bylo především dílo Aristotela, Kanta a poslů křesťanství.

Vždy se snažil o dialog filosofie a náboženství, jeho nejoblíbenějším tématem byl Tomismus. Jeho přítomnost v roce 1986 na Maďarské akademii věd v Budapešťi a Vatikánském sympoziu pořádané "Společnosti etických hodnot" silně podpořilo křesťansko-marxistický dialog. Byl vždy sympatický ke křesťanství jako marxista. V Bohu viděl "součet nejhlubší lidské zkušenosti a touhy", cítil se blízko k domněnce, že křesťané, kteří neznají transcendence, jsou jako ateisté.

Jeho první kniha publikovaná v cizích jazycích a pravděpodobně také nejlépe známá je "Ježíš pro moderního člověka" (původní název Ježíš pro ateisty), jež přichází s prohlášením:

"Učení Ježíše prorazilo do světa nikoliv kvůli zvláštní významnosti teorie tohoto učení, ale protože on sám byl totožný s tímto učením. "

To bylo zřejmě vzorem pro ateistické marxisty. Avšak při prohlášení, že důležité jsou křesťanské ctnosti, jako je upřímnost, prostost a soucit ilustrovaný jako příklad, bylo vlastně to, co říkal Milan Machovec, pozitivním pro křesťany.

Na sklonku svého života se zabýval ekologickými důsledky lidské činnosti a hrůznému nebezpečí, jež z nich plyne, a problému narušování lidských hodnot.
'Životopis autora Machovec Milan'