Obsah: Martin Eden

V této knize Jack London pomocí hlavního hrdiny Martina Edna popsal čtenáři svůj životopis. Jeho život byl velmi pestrý a složitý – byl námořníkem, zlatokopem v zamrzlé Aljašce, tulákem, spisovatelem.
Kniha začíná v době, kdy Martin Eden – námořník, vstupuje do domu boháče. Zachránil majitelovu synovi život. Necítí se zde dobře, není zvyklý na takové prostředí ani lidi. Spatří zde sestru zachráněného chlapce a na první pohled se do Ruth zamiluje.
Martin nikde nepracuje, ale vždy, když nemá peníze, nechá se najmout na loď a za několik měsíců si vydělá na další živobytí. Martin neustále myslí na Ruth, ale ví, že se jí nemůže vyrovnat. Ona je z bohaté rodiny, je chytrá, vzdělaná... Aby se jí aspoň trošku vyrovnal, začal studovat, chodí do knihoven, studuje 19 hodin denně a spí pouze 5 hodin. Chodí i za Ruth, ve které probudil také lásku. Brzy poznal, že sám je chytřejší než ona a její přátelé.
Martin začal psát knihy, slyšel, že tak se dá vydělat hodně peněz. Všechny knihy mu však chodily zpět, že jsou nevhodné k vydání. Byl zoufalý. Neměl už opět žádné peníze, proto začal pracovat v prádelně. Dřel tady a celý den pral prádlo hotelovým hostům. Práce ho velmi vyčerpávala, večer se už nemohl soustředit na čtení, ať se namáhal sebevíc.
Měsíc nesáhl na knihu a opět začal pít. Praním prádla si však nějaké peníze přece jen vydělal a znovu začal psát knihy.
Rozešel se s Ruth – její rodiče nepřáli jejich lásce.
Začal chodit s jinou dívkou – starou známou. Ona ho zbožňovala, on k ní necítil nic. Byl otupělý.
Konečně jedno nakladatelství přijalo jeho knihu, o kterou byl ihned veliký zájem i v cizině. Martin se stal přes noc velmi známý, různá nakladatelství si psala o jeho knihy, nové povídky a romány. Martin už dlouho nic nenapsal a ani se nechystal psát, ale posílal jim to, co mu předtím vraceli.
Martin byl zván do bohatých společností a také Ruth za ním přišla. Ale Martin si kladl otázku: „Proč mě teď zvou na obědy a do společnosti, když ty knihy jsem napsal předtím, jako naprosto chudý a bezvýznamný člověk. Teď nic nedělám, proč tedy, proč? Předtím mne odstrkovali a přitom už tehdy byly knihy napsány. “ Velmi se tím trápil. Odmítl Ruth a řekl jí, že když nebyla při něm tehdy, když byl chudý a její pomoc a lásku potřeboval, že teď ji nechce on. Byl psychicky zničen.
Společnost, ve které se najednou ocitl, se mu nelíbila, vládla zde přetvářka a do té staré mezi prostý lid, který dře a pak zapíjí boj o život, tam už se vrátit nemohl. Nešlo to.
Rozhodl se podniknout cestu po moři, ne jako námořník, ale jako vážený cestující. Vůbec nevycházel ze své kajuty - nemohl mezi lidi. Jak tak ležel na posteli, padlo mu do oka okýnko. Ano, ukončí svůj život. Nikdo si ani nevšimne, až bude skákat do vody. Vylezl z okénka, potopil se, ale voda ho nesla nahoru. Nešlo mu to se utopit. Začal ve vodě zhluboka dýchat, bubliny mu utíkaly z nosu i úst, promítl se mu před očima celý dosavadní život. Najednou měl šílenou touhu žít, ale už to nešlo. Začal padat dolů, nic neviděl a ztratil vědomí.
Vytvořil: Zdenka
Upravil: Mady, Tomcek
Zdroj: vlastní čtenářský deník
Dnes je 23.04.2024
Den 14. výročí úmrtí Balabán Jan
Copyright © Knihovnicka.net | Created by puktom.cz
Šíření obsahu serveru Knihovnicka.net je bez písemného souhlasu autorů zakázáno