• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Bílý vůl

Novinka Miroslava Salavy (1960) vychází v nakladatelství Protis „mimo ediční řady“ – jako bibliofilský tisk, jehož bledá obálka a strohá, maximálně účelná typografie podávají ruku jak titulu sbírky, tak poetice samotných textů.
V knize Bílý vůl jich je pouhých jedenadvacet, většinou nepravidelně rýmovaných čtyřverší, jejichž méličnost kolísá od artistnosti („Vždy zdá se že čas ještě nerozedrán / Hořícím tichem zhas chrčící jámy chřtán“) po naivitu („Šedé jsou prvohorní vlny / Zatuhlé do centra mlhy“), jejichž jazyk je archaický a jejichž nálada kopíruje dech podzimu. Středem dění všech textů je lyrický subjekt, filosofující skeptik Salava, který coby osamělý pozorovatel, vykloubený z kategorií dobra a zla, stejně jako konkrétního času a prostoru, rozjímá nad světem, onou „dutou dočasností“, jež „přebývá v Ničem“.
Bolest těla a bolest duše jsou věčné, nebo spíš věčně návratné, proto i Bílý vůl volá „dávno zvolané“ – oživuje nejen poetiku předchozích autorových sbírek, ale společně s J. Krchovským, G. Erhartem, M. Olšovským nebo V. Rybákovou aktualizuje v současné české poezii polohu dekadentní, mrazivě temnou, zoufale odcizenou, spojující jen v marnosti. Ovšem i ozvěny, alespoň ty v podání Miroslava Salavy, mohou být, resp. jsou autentické - a tudíž hodné přečtení.